Volba nového kokeže aneb chlupatý panteon

Leckterá starověká kultura už si svou posvátnou úctu ke kočkám odbyla, ale některým fanatické zbožňování teprve klepe na dveře. V Egyptě měli Bastet s dlouhým nosem, šamani středoamerického starověku k sobě volali jako ochrannou sílu jaguára, v Asii byla kočka bohy vybrána při stvoření světa jako zástupce živých, který dokázal hovořit s bohy, v Japonsku měli kočičího démona Kasha, který se snášel na zem, aby odnášel těla mrtvých. 

Současný západní svět stojí na prahu nové etapy právě nyní a vzývá hned několik božstev. Dá se předpokládat, že to nebude dlouho trvat a začne se uvažovat o volbě kokeže. Při ceremoniálech se budou vkládat do úst dvounohých věřících kočičí jazýčky a návštěva kotostánků, bohatě zdobených kočičím zlatem, poroste den ode dne.

Podívejme se ve zkratce na potenciální kandidáty, z nichž pak kotkláve vybere toho  pravého.

Prvním oblíbeným božstvem jsou kočky kreslené a animované. Ve své tučné sebejistotě se tu už pětatřicet let rozvaluje Garfield. Kromě něj kynou davům i kocouři Felix, Tom a nově Simonův kocour (Simon’s Cat). Velice starým, ale stále značně oblíbeným božstvem je kočka Šklíba (Cheshire Cat), ovlivňující děj Alenčina příběhu enigmatickým mizením a zanecháváním svého šklebu v korunách stromů.

Druhým současným božstvem jsou kočky ekonomicko-kulturní. Sem řadíme především Maneki Neko bez ocásku, která je božstvem veskrze pozitivním a jeho novodobou varietu, Hello Kitty, která, ač bez tlamky (a tedy možnosti vyslovit vlastní názor), vydělává pěkný balík – církev par excellence.

Třetím, nejnovějším božstvem jsou kočky internetové. Řady jeho následovníků rostou geometrickou řadou a jeho učení se šíří rychlostí světla... nebo ještě rychleji, rychlostí internetu. V poslední době tyje z přízně davů zejména naštvaný Tard – Grumpy Cat, veselá japonská Maru a zlé božstvo Colonel Meow.

Satanášem v kočičí religionistice je Alf, který kočky požírá, ale i tak má své příznivce a obdivovatele v řadách kočko-uctívačů... kdekterý se jeho vtipům tajně, za zataženými závěsy, zasměje.

Mimoto existují i regionální, přidružená božstva, která se, ač uctívaná jen lokálně, těší stabilní oblíbenosti. V našich krajích jde především o Mikeše, Myšpulína, kocoura Modroočka, Kocoura v botách, Kočku Kouli, Kočičku a kočku Lindu. Mnoho domácností již tradičně chová živé domácí bůžky, jejichž kompletní výčet je vzhledem k počtu zcela nemožný, ale kteří vládnou všemu živému s neotřesitelnou jistotou své bezkompromisní pracky. 

Apeluji tedy na všechny, aby se zodpovědně zamysleli nad tím, koho v nadcházející volbě podpoří a kdo nasedne do zbrusu nového kotomobilu.