Už mu to zas sežrala...

„No tak to jsem zvědav, jestli tohle budou žrat.“ H skepticky povytáhne obočí. Připravuju kočkám dvě misky. Do každé čtvrtinu kapsičky, teplou vodu, řasu proti ukládání zubního kamene, drcené chrupavky na kvalitní kožuch a pastu na posílení imunity. Tak miláčci, vrkám, pojďte si na tu dobrotku! Dobrotka vypadá jako obsah žaludku a páchne jako obsah střeva. 

Zdroj: Internet

Tuhle laskominu dostávají kočky jednou za 14 dnů, jinak louskají kvalitní granule a nestěžují si. Na kapsičku se obvykle těší, Kočka už několikrát nezvládla tlak okamžiku a prokousala kapsičku ještě před tím, než jsem ji stihla otevřít konvenčním způsobem. Žrádlo je dokonce jedinou situací, kdy se Kočka nenechá zahnat Kocourem a asertivně se ohrazuje proti jeho invektivám, neodtrhne tlamku od misky, dokud nevylíže poslední drobek masa a jen strašlivě nevraživě bručí přes mastné fousy, zatímco jí Kocour čichá k zadku.

Obě kočky se řítí do kuchyně a nadšeně mňačí. Dneska jsem ale nějak netrefila poměr a polévka barvy kafebraun do zelena u nich nevzbuzuje valné nadšení, Kočka se zklamaně odebere pod stůl a tajně doufá, že H upustí kus slaniny, kterou nejprve jedl s chlebem, teď už bez chleba. Kocour misky obchází a žalostně čichá k jedné, pak k druhé – asi zkoumá, ve které je maso na dně aspoň na dohled. Nakonec se do jedné pouští a pije vodnatou část šlichty, opatrně, aby si nenamočil bradu. Chodím kuchyní po špičkách a v duchu ho nadšeně povzbuzuji – ty víš, že je to zdravé, Kocourku!

Kočka se loudavým krokem přiblíží a se zájmem pozoruje Kocoura. H pobaveně sleduje vývoj situace a komentuje „Sleduj, ona počká, až Kocour vypije ten humus shora, a pak mu sežere to maso ze spoda!“ H si za tu krátkou dobu soužití s kočkami osvojil jejich logiku naprosto neomylně. Kocour vylízal celý kalný rybníček a sotva se nadýchnul, aby se konečně zakousnul do masa na dně, odšťouchla ho kočka na  bok a svou velkou bílou zadnici mu strčila do obličeje.

Kocour zoufale kvílí a obchází kulatou misku v touze dostat se zpět ke své zasloužené porci. Ale kočka je zdatný zápasník, má hlavu vraženou v misce, ocasem kontroluje Kocourovo kroužení a krouží souběžně s ním. Dvakrát dokola, tři kroky doleva, jeden krok doprava. Koččino hltání nabývá kroužením na efektivitě, má otevřenou tlamku a hrne si to dovnitř, jako když se na horké plotýnce roztírá dřívkem těsto na francouzskou palačinku. A je to, mohutné chlemtání skončilo a Kocour má smůlu. Nezbylo na něj nic. Smutně roztáčí své oblíbené krmítko a pomalu chroupá granuli, která z něj vypadla.

O dvě hodiny později. Kočka tvrdě spí na šicím stroji. (Tedy na polštáři, který je na krabici nevybaleného zboží pro eshop, která je na šicím stroji.) Kocour vykoukne ze skříně a neslyšně se plíží do kuchyně, ohlíží se přes rameno, ale Kočka oddychuje a tlapku má hozenou přes oči. Kocour začne potichoučku pracovat na druhé misce. Polyká tekuté patro a doufá, že to stihne až na maso.

Ale bylo tam, bylo. Jedno tichoučké mlasknutí mu přes veškeré snažení ujelo. Chlupatá hlava se zvedla z krabice. Kočka skáče dolů, až se jí tuková vana rozhoupe a klusem běží kontrolovat situaci k misce. Nebohý Kocour právě dospěl k pevnému dnu a rychle si vytáhl kus kuřete pod topení. Bylo to na poslední chvíli. Kočka už objímá misku fousisky a ven trčí jenom uši, vrčí, až plechová miska rezonuje.