Rodinní nekočkaři

Měli jsme rodinnou oslavu. Rodinné oslavy slouží nejen k tomu, abychom se setkávali se svými bližními a jedli, ale také k tomu, aby naši bližní doplnili informace o nás samotných a mohli nad nimi vrtět hlavou a pozastavovat se nad tím absurdním způsobem, jakým vedeme svůj život. Já jsem se svým kočkovým podnikáním již několik let horkým kandidátem na vítězství v soutěži „rodinný podivín“ a konkurovat mi snad může jen můj drahý bratranec, který je povoláním pyrotechnik. 

Oslava!Zdroj: Internet

Vše začalo setkáním se sestřenicí. Neviděly jsme se už pěkně dlouho, a tak byl první dotaz mým směrem zcela nasnadě: „Prosím tě, řekni mi, čím se teď vlastně živíš?“

Do debaty se vkládá teta č. 1: „Neříkej mi, že jsou to furt ty kočky?!“

Maminka (v duchu): „Kdyby sis tak našla nějakou normální práci...“

Na slovo „kočky“ reaguje teta č. 2, můj jediný spojenec: „Jak se mají kočky?“

Bratrancova nová přítelkyně neznalá situace: „Kolik máš koček?“

Teta č. 3 zklamaně: „Jenom dvě? Já jsem myslela, že tos’ měla loni.“

Číšník: „Kdo měl objednané to pivo?“

Přítel sestřenice, bratr, H: „Já.“

Teta č. 1: „A kolik jich vlastně chceš mít? U nás v ulici bydlí ženská, a ta jich má nejmíň deset.“

Strýc č. 1: „Nepřeháněj.“

Na scénu vpadne synovec: „Teto, můžu si vzít z tvojí tašky čokoládu?“

Strýc č. 1 s poťouchlým výrazem: „Měl jsem kamaráda, co měl siamskou kočku. Jednou jsem u něj chtěl přespat o on mi říká – ani za nic se nesmíš k té kočce otočit zády. A já jsem se otočil, ona na mě skočila a zakousla se mi do krku. Já ji chytil a vyhodil oknem. Kočka vyletěla na hrušku. A za dva dny mi volá kamarád – poslouchej, nevíš, proč je ta naše kočka pořád na hrušce?“

Všichni: opatrný smích, kradmé pohledy na mě, očekávající vzrušenou reakci

Maminka (nahlas): „V Mnichově právě otevřeli novou kočičí kavárnu!“

Tatínek: „Prý nosí jídlo zakryté, ale tomu fakt nevěřím.“

Maminka: „H, a tobě ty nevadí, že máte všude chlupy?“

H: „Vadí.“   

Přichází vrchní a nese všechny ty panenky, krkovičky, žebra a všechna ta ostatní masa. Najednou se na bizarní příbuznou zapomíná a všichni se dají do jídla. Strýc sice ještě neopomene poznamenat, že ten králík, co si ho objednala teta vypadá jako kočka a H mumlá, že na pekáči se to nepozná, ale debata o kočkách je u konce. A tak to jde, rok co rok. Mám je ráda, ty své rodinné nekočkaře.