Rád bych požádal zdejší spolek "kočkomilů" o radu, názor. Dostal jsem zrzavého kocourka, jenže ne kotě do dlaně ale už tříměsíčního divocha, piráta, neřízenou střelu. Vyrůstal na statku se svou kočičí mámou, spíš polodivoce, jak to na venkově bývá. Mám ho týden, hraje si (i se mnou) chodí na písek, žere, je zdravý, zvídavý. Ale nenechá zatím na sebe skoro sáhnout, pohladit, natož vzít do rukou. Rád bych ho pustil ven (vím, tak min. tři týdny si musí zvykat v novém). Bydlíme na polosamotě, auta nehrozí, ani psi, spíš kuny :-) Jen se bojím, aby se vracel, teď už k nám. Mám počkat až se do těch rukou nechá vzít a pouštět ho až poté? I kdyby to trvalo déle. Je mi ho líto, jak kouká z okna, škrábe pacičkou, pozoruje ptáky...

Ještě podotýkám, že vypadá takřka stejně, jako ten v autorčině záhlaví a ve svých třech měsících je velký skoro jako dospělý. A pořád "mluví". Zrzavý kocour je můj nejmilejší a tenhle vypadá jako budoucí papež mezi kočkami. Fakt bych o něj nerad přišel. :-)

Některé situace mám ověřené na vlastní kůži.

Už se mi stýskalo

no, jako vždy.

Přiznám se, že jsem evidentně nepravý kočkomil, protože, co tu popisujete, by u nás doma vedlo ke stažení kočky a využití kožešiny na záhřev ledvin. Pravděpodobně je ve mně něco nezralého, protože vámi popsaného tvora bych si asi neoblíbila. Zřejmě mě čeká vývoj v rámci lásky a tolerance, proč ne, ale už mě to zarazilo při čtení knihy "Robin" o zcela nesnesitelném a přitom milovaném psovi.

.Že by naše mindy něco ukradly k jídlu? Ne.Že by pily vodu z květináčů, semtam. Že by zabraly nejlepší místa, budiž, ale na spoustu míst nesmí. Že by čůraly a kajdily jinde než mají, je, nebo spíš bylo velmi tvrdě postihováno, na procházku šla jen ta nešpinící, hříšnice zůstala doma a zpytovala( to zrovna) svědomí, zato ale mňučela jak o život. Nezvrací, měly by?

Chlupatí zdatně.

Nejvyšší místa zaujímají, protože mají doma dva a půl metru vysoký strom na lezení a úplně nahoře je jediné odpočívadlo.

Jsou normální? Akorát sem tam utíkají z vodítka a já je honím pod balkonem, nebo zalezou pod auto. Lezte v jehlách a v úzké sukni pod auto ve snaze je vyšťourat.

Ony chodí na vodítku? A DOBROVOLNĚ? Tak to jste si odpověděla sama - ne, nejsou normální :-D Ale máte pravdu, ty moje jsou kromě toho venčení taky docela hodné a slušné, nejste sama. Na druhou stranu si nemyslím, že by si autorka ten zábavný článek vycucala z prstu - znám i lidi, co opravdu mají takové zlodušné kočkomety (a taky se jim divím, že je ještě nepřizabili :-D).