a mimochodem - cetla jsem na Vasich strankach clanek o diskriminaci cernych kocek. poslusne hlasim, ze jako spravna carodejnice jsem uposlechla vyzvu a delam promo cernym kockam - mam totiz dva cernocerny kocouri brachy z utulku v Komine :)

no, kousajici kocky jsem taky vzdypovazovala za neco, co se jen tak nepotka. pak jsem potkala Micinku, starou veteranku manzelovych rodicu. Micka je hodne odtazita a ja se nechala na chvilku ukolebat tim, ze se po trech letech opatrneho seznamovani nechala pohladit nastesti jsem byla stejne rychla jako ona a zubiska mi jen sjely po dlani...

Šmarjá.... Vy máte témata...  Brrrr... ještě dnes to vidím... Veterina, horké letní odpoledne, náš nejmazlivější kocourek, naše černočerné zlatíčko, postelová předložka, má nějaký zánět v oušku. Paní doktorka vytahuje stříkačku, něžným hláskem hovoří k předoucímu šestikilovému klubíčku a podává mi bavlněný ručník, aby se mi klubíčko dobře drželo ... a pak už to šlo ráz na ráz. Vedle piercingu v nose jsem měla ještě jednu dírku taky skrz, o rukách a výstřihu radši nemluvit, krve jak z vola. Ke zvládnutí bestie bylo potřeba čtyř dospělých lidí. Naštěstí v novém bydlišti je zvykem volat si veterináře domů, navíc jsou to samí chlapi jak hory, protože s dospělým býkem si slečna prostě neporadí.  Takže předáváme kočičky pěkně naskládané v přepravkách - a poraď si, doktore!

Nakukovat do neznámé přepravky je blbost

Měla jsem malýho tygra a vím, jak občas končilo naše škádlení - od zápěstí po loket jsem měla ruku v jednom ohni:-))

Vtipné. Přesně do doby (trvá to asi tak půl vteřiny a to je to asi 25 let), než si vzpomenu, jak mi náš desetikilový kocour prokousnul předloktí z obou stran na kost...

 Vždycky mi Tvoje čtení spraví náladu 

Mně taky :-)