Nenechejte se mýlit sněhovou pokrývkou, katastrofické línání začíná

A je to tady! Letos o něco dříve, než loni a předloni, kdy katastrofa začala až v únoru. Přestože je venku -10°C, Kočka začala línat. Zatím plíživě... chloupek po chloupku, ale zimní lpění na kožichu začíná být minulostí. A tak nadchází onen krásný čas, kdy se prodlužuje den a paprsky slunce propichují záclonu, aby ozářily ten zenový klid vznášejících se, všudypřítomných chlupů. Až do června budou tabu tmavé oděvy, nebude možné krémovat si obličej před kočkovou pusinkou na dobrou noc (Už se vám někdy kolem mastné tváře protáhla línající kočka?) a chodit doma bosky, kvůli mazlavým chrchlancům zvrácených chlupin.

Chuchel chlupů z Kocoura vyčesanýPetra Žallmannová

Je zajímavé, že Kočka pojala línání zcela odlišným způsobem než Kocour.

Zatímco Kočka zcela nepokrytě líná, na nic si nehraje a rozsévá kolem sebe kila bílých, velice dobře viditelných, statickou elektřinou přibitých chlupů, Kocour působí dojmem jen velmi málo línající kočky. Vždycky jsem všem s nadšením popisovala, jak Kocour skoro nelíná a jak je to praktické. Při stěhování z Nábřeží jsem však objevila línací brloh.

Pod postelí mezi krabicemi s nepotřebnými polštáři, peřinami a zimními svetry vzniklo hnízdo, kam se Kocour pravidelně ukrýval a katastroficky línal. Byla jsem v šoku. Katastrofické přepeřování tučňáků (J. Veselovský: Obecná ornitologie. Academia 2001) je sice málo známý ornitologický jev, ale katastrofické línání koček je jevem ještě méně známým a rozhodně zatím nepopsaným.

Hnízdo bylo tvořeno z poloviny dvěma polštáři a velechuchlem chlupin, a to ve stejném objemovém poměru. Zatajil se mi dech. V novém bydlišti se kocour usalašil v MOJÍ skříni za tričky s dlouhým rukávem. Modelem letošního jara bude tedy „velice huňatý svetřík v barvě šedivé.“

Je možné, že Kocourův tichošlápkovský přístup k línání jsem zapříčinila já, když jsem před několika lety pořídila speciální kartáč na vyčesávání uvolněné srsti, a Kocour se teď bojí, abych si na něj zase nevzpomněla.

Na rozdíl od Kočky, která neakceptovala žádný vyčesávací nástroj, takže bylo nutno vyvinout alternativní odstraňování chlupů a klepat ji na balkóně, Kocourovi česání nevadilo. Ba právě naopak. A tak jsem se s nadšením jala Kocourovi prohánět bodliny kožichem. Vrněl a nastavoval se a já jsem česala a česala a opájela se tím, jak nám to pěkně jde od ruky a jak hromada vyčesaného chemlonu utěšeně roste. Najednou koukám jako opařená. Kocour má na zadku lysinu, jako bych ho drhla ježkem! Úplně jsem se vyděsila a kartáč hned zahodila.

Kocour naštěstí rychle obrostl, ale moje výčitky trvaly. Co se všemi těmi vyčesanými chlupy? Nalepit to zpátky nejde. A tak jsem si koupila jehlu na plstění a uplstila jsem z Kocourových chlupů obrovskou tvrdou kouli. Doufala jsem, že si s ní budou kočky hrát, ale ty to asi považovaly za druh kanibalismu a ostentativně hračku ignorují. Mám ji na polici. Memento chlupy.