Často se člověk dočte, že ženy mají raději kočky a muži psy. Já vám nevím, podle mě je to strašlivá pitomost. Myslím, že ženy jsou jen mnohem odvážnější v projevování své lásky ke kotům veřejně. Tak třeba většinu oficiálně registrovaných chovatelských stanic vlastní nějaká –ová, ale skočte si na výstavu a budete mrkat na drát! Emancipace na straně pánů se nezadržitelně řítí vpřed a první vlaštovky veřejně přiznaných kočkařů jsou tu.
Nejsem si jistá, proč se mnoho mužů bojí svou lásku ke kotům přiznat. Asi nechtějí, aby se vědělo, že je někdo dokáže ovládnout jediným pohledem (http://www.youtube.com/watch?v=jQNsz4U7xIo). Neodolal Shrek, neodolal ani můj strýc Otto, velký myslivec a lesůpán, který vždy mluvil o kočkách s naprostým despektem. Často provolával strašlivé výhrůžky a hesla o vyprášení zablešených kožichů, o potvorách nenažraných a o tom, jak by si všechny ty ptákožrouty měl podat jeho lovecký pes Audinek (který sice dokázal strhnout zuřící bachyni, ale na kterého se mluvilo zásadně ve zdrobnělinách a kterému se musel párek krájet na kousky, protože vcelku by buřt přece žral jen plebejec). Tentýž strýc byl však několikrát spatřen, jak balancuje v koruně ořechu, jednou nohou na nejvyšší šprušli velice nestabilně vypadajícího žebříku, a natahuje se pro to nebohé uvíznuté koťátečko a pak ho za trikem snáší opatrně dolů.
A tak zdravím všechny chlapy, co mají rádi kočky. Ať už na tajňačku nebo veřejně.
PS: Pokud se někdo z pánů na fotkách z předloňských kočičích výstav pozná, má u mě 25% slevu v e-shopu.
