Kočky chodí ven už asi měsíc. Vždycky odpoledne necháme na pár hodin otevřené okno a ony proudí dovnitř a ven. Pod oknem mají štokrle, aby se jim lépe vyjíždělo a zajíždělo. Když potřebujeme okno zavřít zarachtáme pixlí s granulemi a hned jsou nastoupené v kuchyni. Dokonalé. Tak, scénu jsme uvedli a můžeme se pustit do líčení dramatu.
Ilustrační... pouze ilustrační.Zdroj: Internet
Sedíme s H v pracovně a předstíráme, že pracujeme (ve skutečnosti jsem na FB a H kupuje na Aukru svůj dvacátý šestý hudební nástroj). Omluvou nám budiž, že je 7 večer a u počítačů sedíme od 8 ráno. Venku je pěkně a kočky mají okno otevřené. Vtom se ze zahrady ozve prskání a mňoukání. Hlavou mi prolétne toužebná myšlenka, že by to třeba mohly být nějaké jiné, cizí kočky. Ale H neomylně vyskakuje ze židle „To je Kočka!“. A opravdu, druhá dávka prskání a syčení je mnohem blíž a je jasné, že je to ona.
Oba běžíme do kuchyně. Oknem proletí, téměř bez dotyku se spodním rámem šedivá naježená koule a zmizí pod stolem v pracovně. Kocour je vzápětí následován Kočkou, která cválá a u toho mňančí a prská. Vůbec nechápu, jak to může udýchat. A v závěsu tlustý cizí kocour! Je Kočce v patách a v tom chumlu chlupů to vypadá, že ji drží za ocas. Taky mňančí a prská a jak se žene za Kočkou, už je ho půlka v kuchyni.
Nikdy jsem si nemyslela, že nějakou kočku poženu od svého prahu. Nikdy jsem si nemyslela, že budu na nějakou kočku tak křičet. Nikdy jsem si nemyslela, že budu křičet tak nevybíravě. Tlustý kocour naštěstí neustál kluzký parapet a ta polovina, co už vstoupila se zase svezla dolů a celý kocour se dal okamžitě na ústup a zmizel dírou v plotě.
Hned jsme zavřeli okno a začali pátrat po domácích chlupatcích. Seděli asi metr od sebe. Kočka měla rozšířené zornice a dávala si jednu čistící dávku zad pro uklidnění. Nabídnuté jídlo si s ulehčením vzala – trocha kuřátka s dýní do břicha po takovém stresu přišla náramně vhod. Ale Kocour, ten to zdaleka nezvládal s takovou grácií. Zvětšil svůj objem asi třikrát a mít trošku víc sražený nos, myslela bych si, že se proměnil v peršana. Oči měl vyvalené a odmítal i své oblíbené dobroty. Zato upřeně zíral na Kočku, pošvihával ocasem a vyluzoval tenké, ale hodně výhružné melodie.
Stihni to, než dojde k explozi, hnalo se mi hlavou a hned jsem lifrovala Kočku do obýváku. Jídlo tam má, záchod tam má, dveře jsou zavřené. Kocour přechází kolem obývákových dveří a vyje. Kočka na druhé straně temně mručí. Pustit je teď k sobě, budou oba vejpůl. Póóď Kocourku, šmidlám mu před nosem flaušovým ocáskem. Nehraje si, ale pozornost jsem od mručících dveří odpoutala. Postupem večera se atmosféra uklidňuje a já se zatajeným dechem otevírám dveře. Kočky jsou ostražité, ale k boji nedochází. Ufff.
Sedíme s H u stolu. Co to jako bylo?, ptá se. Rozvíjím teorii o přesměrované agresi a stresu. No Kocour se neserval, ale je víc na nervy, protože to celé viděl. Jako když se přímo před tebou někdo vybourá na motorce. Sám se toho neúčastníš, ale šokovaný jsi notně. H chvíli přemítá a pak zadumaně praví: Ještěže Kočka nejezdí na motorce.
