S přibývajícím časem v novém působišti, se zvyšuje i počet činností, které kočky přidaly do své rutiny a které jsou tak s prostorem nedílně spojeny. Ke skoku vysokému (na skříň) a vrhu dalekému (holt nějak ty chlupy ze žaludku musí), přibyla na sportovišti další disciplína, kterou provozuje kocour. Surfování.
Nejedná se o surfování na internetu, ale na kuchyňském štokrleti. Máme u stolu štokrlata dvě a na každém je čtvercový sedák. Sedáky nejsou nijak upevněné a u sedajícího se předpokládá jistá míra zručnosti a inteligence, aby byla primární podstata sedáku naplněna. Obě kočky se velmi rychle naučily na štokrle nastupovat tak, aby se sedákem nepohnuly ani o milimetr a mohly na něm, částečně skryty pod ubrusem, spokojeně bytovat. Kocour se však rozhodl, že tuto praktickou konstrukci povýší na sportovní disciplínu a vyvinul následující sport.
Startuje u topení v pracovně, což mu dovolí dosáhnout vysoké rychlosti. Cvalem proběhne pracovnou a přiřítí se ke stolu v kuchyni. Asi metr od stolu, pod nějž je částečně zasunuto štokrle, se odrazí, stáhne hlavu mezi ramena v aerodynamické šipce a skočí na štokrle tak, že uvede do pohybu sedák, na němž pak v divokém skluzu podplachtí celý stůl.
Zatím si nejsem zcela jistá, jestli se snaží naučit létat (podle logiky Kočky Koule, která ve známém večerníčku po pádu z topolu logicky argumentuje Havranově námitce a tvrdí, že mohou-li existovat tažní voli a tažní ptáci, proč by nemohly existovat i tažné kočky) nebo jestli se snaží vymyslet novou ďábelskou strategii, jak ještě efektivněji vyděsit kočku, která si, nic netuše, v klidu pod stolem olizuje záda.
Tak či onak, jde o technicky docela náročný úkon, kterého je schopná snad jen kočka se svou volnou klíční kostí. Trošku se ale bojím, aby ho tréning neposunul ve výkonnosti tak daleko, že po podletu vrazí hlavou do gauče, který za stolem stojí.
Je lepší helma z kokosáku nebo molitanový val?
