Kočky v posteli

Kočky mi nesmějí do postele! Hlásal H už od chvíle, kdy začalo v našem vztahu hrozit, že se v posteli sejdeme my dva. Dříve byla naše ložnice v patře a kočky byly separovány od postele mnoha dveřmi. I přesto se jim občas podařilo protnout hraniční linii, skočit do postele a utrousit tam několik evidenčních chlupů. 

Kocour chrníPetra Žallmannová

Od té doby, co náš dům nemá střechu, spíme s H v obýváku. Přestěhovaná postel zabrala celou plochu pokoje. Pokoje, který je středobodem kočičího teritoria. Pokoje, který je kočkami rozparcelován na milimetry přesně a kde každá věc má své místo a svou feromonovou značku. H zcela překvapivě nenapnul kolem postele kočkitiéru, a tak jsem se těšila na chlupatou romantiku. Bohužel, dočkala jsem se pouze tří prskajících spolunocležníků.

Vše začalo tím, že naše společná ložnice naprosto zmátla Kočku, která si zlomila nohu, když se v zoufalé touze pedantického detailisty rozhodla přeznačkovat celou místnost, a špatně odhadla vzdálenost mnou přemístěného květináče a přistála v něm, namísto vedle něj.

Svou přítomností jsme také uvedli ve zmatek Kocoura, který až dosud velice spokojeně a poklidně spával ve svém vysutém hamaku na dveřích. Najednou neví, jestli na dveře nebo k nám do postele. A tak tráví každý večer půl hodiny nerozhodným přebíháním a testováním vhodnosti toho či onoho úložiště, což nebetyčně vytáčí drahého H. Kocour totiž ve své nerozhodnosti žádá vyjádření hlavního náčelníka a pokaždé, když přijde testovat postel, vyskočí H před obličej, strká mu nos do tváře a zoufale mňouká. H máchá rukama a snaží se Kocoura odstranit. Ten na chvíli zmizí, ale jen co H začne usínat, vynoří se Kocour zase a ťapká přes celého H a snaží se mu zavrtat pod peřinu. Že já tam ležím s peřinou odtaženou, aby mohl vstoupit a sladce na něj volám, to ho, prevíta, vůbec nezajímá.

Přes den se Kocour do postele uchyluje ke krytému chrnění a vyrábí peřinový hrb. Já to vím, že je hrb obýván živým tvorem, ale H jsem musela naučit, aby na hrb nesednul nebo do něj nepraštil vší silou své mužné, horolezecké dlaně.

Včera jsem přijela po několika dnech ze služební cesty a zjistila jsem, že je H nemocen. Přišla jsem na to tak, že jsem ho našla v posteli s Kočkou. H trval na tom, že není v posteli s Kočkou, protože Kočka leží na MOJÍ polovině, ale já jsem dobře věděla, co se stalo. Kočka, sama chorá, přišla H léčit.

Později jsem se dozvěděla, že chtěl léčit i Kocour. Strašně chtěl léčit, ale bál se, že ho H zase sfoukne z postele, a tak vymyslel fintu. Vlezl si do peřiny. Dovnitř, do povlaku. Když si H natřásal duchnu, zjistil, že je v ní hrouda. Dloubnul do odhaleného Kocoura, který se zahanbeně pokusil uniknout. Ale nešlo mu to, zasekl se hlavou mezi dva knoflíky! Snažil se z peřiny vystřelit ven, ale zatímco hlava vykukovala mezi knoflíky č. 1 a 2, tělo prošlo dírou mezi knoflíky č. 2 a 3. H do Kocoura vesele šťouchal a docílil toho, že Kocour bezhlavě kolotal peřinou asi 5 minut. Nakonec se mu podařilo najít správný otvor a s úlevou uniknul strašlivému vězení.

H už je zdravý. Nevím, kdo se o to zasloužil víc, ale všichni zúčastnění zjevně dělali, co mohli.