Kdo se mi postará o kočku?

Přišel čas prázdnin a my, kočkaři neřešíme, kam pojedeme, ale co se stane s tím nebohým chlupatým miláčkem, od něhož se budeme nuceni odloučit (chlupatý miláček se právě věnuje velice prázdninové činnosti – rozvaluje se na květinovém stolku v obýváku pod palmou, kterou právě ožral až na kmínek). Pro nejnovější číslo časopisu Kočičí planeta jsem napsala článek o tom, co s kočkou o prázdninách - maličko ho tady doplním. 

Vídej doma... jo, a to automatické krmítko je fakt dost dobrý! :)Zdroj: Internet

Jsem velký příznivce kočičího komfortu, k němuž patří obstarání zdatného opatrovatele v době, kdy nemohu příval péče a lásky zajistit sama. Mám velké štěstí, protože kamrádka Verunka je koček znalá a velice vnímavá, co se týče chlupatých kapriců. Ne každý má takové štěstí.

Mnohokrát nám nezbývá, než požádat poněkud méně osvíceného opatrovatele, což může způsobit nečekané komplikace.

Ošemetní jsou jiní chovatelé, kteří "podle sebe soudí tebe" a k naší kočce se chovají jako k té své... ne vždy je to vítané s nadšením. Naše kočka často celou opatrovatelu návštěvu stráví v děsu pod postelí, odkud se ji nadšenec snaží vyšťárat s hlasitým "Proč se nechceš mazlit? Póóóď!!!". Po příjezdu se pak dozvíme, že je naše kočka "fakt divná.“

Častěji se však setkáváme s péčí osob nadšených, leč kočekprostých a mnohdy neznalých.

Před dávnými časy jsem poprosila o docházkovou kočkopéči kamarádku Katku. Katka brala danou záležitost maximálně vážně a já jsem jí byla nesmírně vděčná – její cit pro detail měl být zárukou, že vše pofrčí, jako na drátkách. Katka navštěvovala kočku každodenně a vedla si skvěle... Až do poslední návštěvy, kdy přepečlivě čistila záchod a aby tam nezůstal ani kousíček, odklopila kočko-záchodový dekl a důkladně písek prohrabala. Bohužel pak střechu toalety nasadila naopak a tím zcela uzavřela vstup dovnitř. Zoufalá Kočka po ošetřovatelčině odchodu několikrát konala "těsně vedle", tedy těsně za vstupní dveře, a já jsem při návratu z dovolené rozmázla ten poklad dveřmi po koberci až ke zdi.

Jak tedy zajistit, aby i nadšení nekočkaři dokázali svou hlídací funkci plnit na sto procent? Uděláme jim návod. Podrobný návod na obsluhu kočky. Nespoléhejme na to, že ti, co už u nás byli, vědí, jak na to. Dávno zapomněli.

Návod by měl obsahovat informace o žrádle (kolik a kdy, ať se domů nevracíte ke Kočce Kouli, ani k zoufalému podviživenci, který vysílením ani nezvedne tlapku na pozdrav), pití (ať má přísun takové vody, na jakou je zvyklá – hodně chlupatých to nepije, když to neteče, a to může být v létě fakt problém), záchodě (viz výše + hodnotné rady na téma „betonitové stelivo se do záchodu opravdu dá spláchnout jen jednou, pak už se tam nedá spláchnout nikdy nic a pokud to přeci jen zkusíte, bude majitel kupovat novou mísu a 2m odpadových trubek“), hraní (ne, opravdu není divné ležet na zemi a šmrdlat vařečkou pod kobercem), větrání (kde a za jakých podmínek „Peťo, seš tam? Prosím tě, chtěla jsem tu trochu vyvětrat a Krakena teď stojí zvenku na parapetu za zavřeným oknem a bojí se otočit... Jak tohle řešíš?“) a o dalších kočičích věcech („Musela jsem s Krakenou na veterinu a nemohla jsem najít přepravku, tak jsem ji vezla v papírové krabici... no a ona po cestě pročurala díru ven a utekla mi v šalině.“).

Tip, jak by takový návod mohl vypadat najdete v úterním blogu, tak se těšte! Krásný víkend přeji!