O tom, jak se kočky snaží vecpat do různých krabic už jsem na blogu psala. Při pozorném sledování kočičích vměstnávacích tužeb se ukazuje, že se nejedná pouze o krabice. Jedná se o jakékoliv stísněné prostory. Dlouho jsem uvažovala nad tím, co je k tomu pudí. Do jisté míry se dá tenhle maximální zábor prostředí vysvětlit kočičí agorafobií, která káže "kdo se schová vyhraje". Docela často mi volají známí i neznámí, že prý, když jsem přes ty kočky, tak ať jim poradím, co dělat, protože se jim ta jejich právě ztratila. Recept je vždycky stejný: stopečka něčeho ostřejšího nebo Diazepam. A čekat. V naprosté většině případů se totiž naštěstí jedná o saturninovský efekt zmizelé kuchařky a služebné Marie.
Rámování...Zdroj: Internet
Hned v závěsu jsou případy, kdy jsou kočky objeveny u souseda na balkóně nebo v nejbližším sklepě. Kočka totiž, na rozdíl od psa, nevezme v útěkových situacích kramle a nepeláší tak dlouho, až se unaví a padne vysílením. Kočka se většinou schová. Děs nebo zlodějů se obávající sousedka ji pak v úkrytu uvězní, často i na několik dní... v případě mumie nalezené v seně na půdě chalupy, kterou před časem zakoupila kamarádka Verunka, až na věky. S postupujícím studiem tohoto zajímavého jevu se však od výše popsané racionální úvahy odkláním a začínám formovat teorii "zarámování", jazykem moderního kosmopolity "cat-framing".
Teorie zarámování vychází ze všeobecně známé síly kočičího ega. Kočka je tvor natolik si jistý svou nadřazeností, že ji vědomí vlastního bezbřehého božství někdy až paralyzuje. V okamžicích, kdy se začne mocná niterní vlna senzační dokonalosti dmout a hrozí explozí a všem v okolí deseti kilometrů jistou zhoubou, vyhledá kočka jasně ohraničený prostor, do nějž se vecpe a udrží své třeskutě fantastické já na uzdě. Kočka se rámuje zejména v okamžicích odpočinku, aby moment nepozornosti, kdy poklesne znavené víčko, nezpůsobil vraždící cunami. Některé kočky jsou tak hrůzně úžasné, že ve stavu zarámování setrvávají dlouhé hodiny, aby potlačily ničivou sílu trhaviny zvané "roztomilost kombinovaná se šarmem". My naivkové si pak lámeme hlavu nad tím, jak a proč se tam ta kočka mohla vtěsnat a podezříváme japonské zemědělce, že kromě melounů pěstovaných ve čtverhranných dózách kvůli snazšímu skladování, začali pěstovat i skladnější kočky.
Rámovací jev se samozřejmě vyskytuje i u nás doma a to velice hojně. Jsem za to svým Kočkám velice vděčná, protože kdyby byly jen o něco málo méně opatrné, mohla by rozpínavá moc jejich obdivuhodného kočkoJá ohrozit zdárné dokončení rekonstrukce horního patra našeho domu. Kocour se většinou soustředí na ohraničení kruhového typu a tlumí svou destruktivní sílu v lavóru na prádlo, v papiňáku, který stojí až vzadu v kuchyňské almaře po babičce, nebo ve vlněných čepicích. Kočka dává přednost kvadratické restrikci. Kromě již zmiňovaných krabic jde především o rámování meziokenní.
Ke starému domu patří i dvojitá okna. Prostor mezi nimi je velice úzký a v obdobích mrazivých nocí na vnitřní straně vnějšího skla vykvétají ledové kosatce a astry. Zato v období slunečném je toto místo jakýmsi skleníkem, s dostatečnou vzdušnou vlhkostí a zárukou solárního výhřevu (vzhledem k naprosto nepopiratelné moci Koččiny vnitřní síly a četnosti meziokenního rámování mám podezření, že Kočka nabíjí slunce, nikoliv naopak a že jí tedy můžeme děkovat za mimořádně vydařené jaro). Kočka se v meziokní rámuje zejména odpoledne, když je provoz venku na chodníku poměrně čilý, takže se ve skrytu pokoje často doslechnu, že "Ta kočka nemůže být živá, jak by se tam asi dostala, ty chytrej!?" Jak se Kočka dostane tam, to nikdo neví. Je možné, že se prostě teleportuje z jiné části domu ve chvíli, kdy se jí na palubní desce rozsvítí kontrolka přetlaku dokonalosti. Jak se však dostává ven, to už oko lidské zřelo a je to v pravdě interesantní.
Kočka, která jako chlupatý špunt zacementovala celou spodní úroveň meziokní se velice pomalu začne vztyčovat až stojí zcela na špičkách. Ocásek má v pozoru, nožky pěkně jednu za druhou jako provazochodec. Pak dojde k něčemu, co by se dalo popsat termínem "vtáhnuté břicho" a Kočka začne couvat. Couvat se Kočka naučila už dávno, když jednou velice hbitě vyskočila na dveře z pracovny do obýváku, po jejich horní hraně došla až na konec, a pak nevěděla, jak dál. Než dospěla ke gymnastické dokonalosti cvičenky na kladině, couvávala. Mezi okny couvá dobrý metr, pak se vyloupne z otevřeného křídla, seskočí dolů na podlahu, zamňanká spokojeným mňankem důkladně vyrámované kočky a jde si dát něco na zub.
Až nedávno jsem zjistila, že důvodem stále menšího množství slunečního svitu, který nám proniká do místnosti jsou husté nánosy bílých chlupů, které se zevnitř na vlhkém okně při couvání přichytí. Ale říkám si, raději občas odloupnout jednolitou vrstvu chlupů, než čelit následkům exploze nezarámované sebejisté dokonalosti.
