Poté, co se náš drahý předrahý foxteriér Collinka odstěhoval, máme doma už jen jednoho Psa. Pes čtyřicet let spával pod klavírem a děti ho nazývaly lvem. Je velice chlupatý a mít hlavu, přiznal by se k tomu, že býval kdysi čau-čauem nebo něčím podobným. Jeho původ je zahalen tajemstvím – u nás na zahradě nikdy nepobíhal a jak se před několika generacemi pod klavír vplížil, taky nikdo neví.
Kočka na okněMUDr. Miroslav Žallmann
Dlouhá desetiletí odolával nájezdům molů a jiných kožkožravých potvor, zubu času i plísni. Čemu se mu však odolat nepodařilo byl střet s Andělem zkázy. Už při prvním setkání se Psem mě napadlo, že by se Kočce jistě nelíbil. Jednak je to pes, jednak je chlupatý a jednak je ze své podstaty děsivou výstrahou. Když se Kočka svého času setkala s Ovečkou, kterou měli doma moji rodiče u postele, přičapla a konala okamžitě, neb vůně lanolinu byla neodolatelná. Proto jsem se setkání Kočky a Psa děsila a rozhodně jsem si nemyslela, že by spolu mohli vařit dort, věšet prádlo nebo něco podobně romantického. První kontakt se uskutečnil pod ostříží kontrolou, neboť H prohlásil, že „to chce vidět“. Kočka obešla Psa velkým obloukem. A u toho i zůstalo několik týdnů. H spokojeně tvrdil, že se Kočka Psa bojí.
Pak se však Anděl zkázy nechal chytit při činu. H ho přistihl, jak dřepí na Psovi a vyslal mě, abych provedla rekognoskaci kožešiny, což jsem s velikými obavami učinila. Pes byl počurán od hlavy po paty (obrazně řečeno, nebo tělo mu končí u krku a kolen). Tam, kde chlupy ještě stále hrdě trčely vzhůru, byly kulaté mokré šlápoty. Do háje. Psa jsem okamžitě vyhnala na schody před dům a jala se pucovat parkety.
V průběhu následujících dnů jsem měla soustavně jedno oko přilepené na obrazovce počítače a druhé na klavíru. Pachatel se na místo činu nevrátil. Parfemace měla zjevně jediný účel, vypudit nepřítele. Nebo snad šlo o protest proti chovu kožešinových zvířat? Čert ví a Kočka mlčí jako Oleg Koševoj.
Pes byl odvezen do salónu krásy, kde mu vyhnali kocoury z kožichu. Ani tento „konec dobrý všechno dobré“ se však neobešel bez dramatické zápletky.
„To je CO?“
„To je Pes.“
„Já ale nevím, jestli čistíme psy a jak to mám naúčtovat???“ Čistírnová paní zoufale jezdila prstem po sazebníku „Máme tady ovce, lišky, králíky... ale psa ne.“ Po dlouhém telefonování s paní vedoucí byl Pes překvapivě naúčtován jako ovce a úspěšně vypucován. Pod klavír už se ale nikdy nevrátil. Kočičí ofenzíva byla korunována úspěchem.
