Naši kočku nic takového nečeká, neb bydlíme v činžáku.  Ale - občas sedává s kuchyni u sporáku,  pohled upřený kamsi pod světlýkové okénko a divně mňouká...

Od mých 13 do 25 let jsme měli našeho prvního psa, rád sedával právě pod tím okénkem a díval se, jak se vaří... Odešel před 26 lety, ale občas jsme slýchali přeběhnout po linu drápkatý tlapky (to je nezaměnitelný zvuk pro toho, kdo měl psa), potkan to být jasně nemohl, žádné zvíře v té době v bytě nebylo. Je tam tedy duch našeho prvního pejska?

Určitě! Před dávnými časy jsem pracovala jako průvodkyně na kroměřížském zámku. Měli jsme tam ducha biskupa Kastelkorna, který zavíral dveře. Duchové jsou mezi námi! Ať žijí duchové! 

Hlavně že náš domácí duch nežere potravu stávajícímu psu ani kočce .Jinak ať si tam klidně je ...

Přesně tak! Ale je mi jasné, že by rád!