Egyptské zamyšlení aneb je libo kočičí mumii?
MumieZdroj: Internet (British Museum)
Egypt. Pro nás, kočkomily, téměř posvátná destinace. Stokrát omleté božské detaily o starověké Bastet s kočičí hlavou, i jejich velice racionální a praktické kořeny všichni známe. Myši žerou obilí v sýpkách. Kočky žerou myši. Bezva. Kočky taky dokážou zakousnout kobru. I to se může hodit. A tak se zrodil kult. Kočka povýšila do role indické krávy. Řečtí historikové s velkým gustem popisují příhodu, kdy do Egypta dorazil nějaký naivka z Říma (kde se to tehdy tak nebralo) a nešťastnou náhodou ubezdušil místní kočku. Srotil se dav a překvapenému Evropanovi zakroutil krkem, ač se za něj přimlouval samotný faraon.
Argument egyptského kočko-božství často přichází na přetřes v rozhovorech o bezpráví činěném na kočkách v českých luzích a hájích. "Ach, kdybychom měli ke kočkám tak pěkný vztah jako Egypťané!" V duchu při poslechu těchto plamenných řečí uvažuji o tom, jak shovívavá je selektivní paměť historie. Měla bych možná držet hubu a krok a s kolegy kočkomily podporovat tu dávnou iluzi o kočkomilném severoafrickém starověku. Ale nedá mi to. Každý historik si z reality, kterou popisuje uloupne tu část, která se mu nejvíc hodí do krámu, a tu pak další pokolení přijímají jako dogma a fackují své děti, když v žákovské knížce přistane pětka z dějepisu. Každý historický fakt má svoje ale. A egyptské kočky jakbysmet.
Jak se kočky v Egyptě na výsluní dostaly, to už bylo řečeno. Logické a praktické důvody, kdo by mohl oponovat? Ale jak to s lidmi bývá, jakmile je nějakého nadšení moc, vytrácí se racionální uvažování a začne to zavánět fanatismem. A jak něco začne zavánět fanatickým zbožňováním, hned se odněkud vyloupne nějaký vykuk, který nelení a na nadšení davů si pěkně namastí kapsu. A tak to v Egyptě nebylo jen o ochraně a zbožňování koček, o vyholených obočích na znamení smutku a následné přepečlivé přípravě chlupatého těla k cestě na onen svět. Bylo to taky o velkém businessu s kočičími pseudomumiemi. Když jste se rozhodli, že zaskočíte do města Bubastis, abyste bohyni poskytli oběť, nesměli jste se jejím nohám klanět s prázdnou, to byste toho moc nevymodlili. A právě kočičí mumie byly žádaným obětním artiklem. Ale kdo má něco takového doma běžně k dispozici? ("Ahmede, skoč do sklepa pro dvě kočičí mumie, zítra si vezmu v práci volno a stavíme se v Bubastisu obětovat.")
A když je poptávka, je i nabídka. Chcete vyrobit pár kočičích mumií, abyste si v sezóně přilepšili? Nejsnazší cesta je nachytat potajmu pár koček. A pak balzamovat a balzamovat, aby se ráno dalo vyrazit na příjezdovou cestu k chrámu velké Bastet, rozložit stánek a to morbidní úsilí střelit poutníkům, kteří setsakramentsky potřebují píchnout a nechtějí bohyni prosit o pomoc s prázdnýma rukama.
V jednu dobu prý poptávka nabídku převyšovala tak značně, že kvalita drahých kočičích vysušenců začala upadat. Na oko vypadaly kočičí mumie stále stejně, ale z kočky byl v úhledném válečku třeba jen kousek ocásku - zbytek piliny a staré hadry. V té době bohužel egyptská obchodní inspekce nekontrolovala ‘obsah kočky v kočičí mumii‘, takže to vychytralým obchodníkům bez problémů procházelo. Egyptská veřejnost mlátila čelem o zem, jak se mohla uuctívat, ale zároveň neváhala zaplatit horentní sumu za kočičí mumii, kterou prodával u cesty kdejaký obejda.
V 19. století bylo pod "kočičími" chrámy odhaleno mnoho stovek metrů katakomb zarovnaných až po strop kočičími mumiemi. V jednom nalezišti to bylo dokonce 19 tun! Na celou tu nádheru se ale stihl přijet podívat pouze jediný archeolog. Ten sice pár kousků zachránil pro Britské muzeum, ale většinu času, který u nálezu strávil jen pobíhal z místa na místo, aby nestál po větru, držel si nos a bezzubě sledoval místní zemědělce, jak rozvážejí na kárkách metráky kočičích mumií, melou je na prach a hnojí s nimi svá skromná políčka. "Všechna sláva, polní tráva"... a to doslova.
Takže, až budu jednou na dovolené v Egyptě a budu cítit nutkavou potřebu učinit úlitbu bohům, nebudu se pídit po kočičích mumiích, ale najdu nějaký místní kočičí útulek. Pan Google jich jen v Káhiře našel hned několik. Hledají dobrovolníky... třeba i takové, kteří tam jen zaskočí a udělají na svůj naleštěný prázdninový digitál hezké fotky, které pak útulek využije při propagaci. Ale letos to s tou dovolenou moc jižně nevypadá, tak asi koupím pár konzerv kočičího žrádla a zajedu se podívat na umisťovací výstavu koček někde tady u nás. Při nakukování do klícek se budu uklánět jedna radost.
Petra Žallmannová
Není chovatel jako chovatel
Kdo je to chovatel? Jen ten, kdo má kočky na chov, či snad i ten, kdo si rád kočičku pochová, nebo snad kočičí hrobník? Chceme-li si pořídit kočku a ať už z toho či onoho důvodu nezvolíme chlupatce z útulku, jdeme většinou na internet a hledáme, kde bychom co nejlevněji pořídili co nejlepší chlupatici. Výběr je opravdu široký a pro nadšeného prvomajitele aspiranta děsivě zahlcující. Jak neudělat chybu? A co je to vlastně chyba při výběru kočky? "Vždyť nám to k srdci přiroste, ať už to bude jakékoliv", chtělo by se říct. Pojďme se podívat na to, proč bychom měli vybírat pozorně.
Petra Žallmannová
Bojíte se své kočky?
Pokud ano, nejste jediní. Pod kočičí nadvládou žije překvapivé množství lidí a přiznají to až ve chvíli, kdy začne jít do tuhého a chlupatý šéfíček je zažene na chirurgii nebo do sprchového koutu. Druhá zmiňovaná destinace se stala útočištěm i jedné legrační rodinky v Británii. Jistě jste o tom četli. Kocourovi ruply nervy a rozhodl se ukončit dvounohou nadvládu. Měl to vymyšlené náramně – „ve sprcháči je vyhladovím, a až bude po nich, postupně odputují z mého rajónu odtokovým kanálkem“. Bohužel se mu celá mise trochu zhatila ve chvíli, kdy se dostavili policisté přivolaní páníkem, který si na svou poslední cestu velice prozřetelně přibalil telefon.
Petra Žallmannová
Jak se kočky vyrovnávají se svou vlastní dokonalostí aneb rámování
O tom, jak se kočky snaží vecpat do různých krabic už jsem na blogu psala. Při pozorném sledování kočičích vměstnávacích tužeb se ukazuje, že se nejedná pouze o krabice. Jedná se o jakékoliv stísněné prostory. Dlouho jsem uvažovala nad tím, co je k tomu pudí. Do jisté míry se dá tenhle maximální zábor prostředí vysvětlit kočičí agorafobií, která káže "kdo se schová vyhraje". Docela často mi volají známí i neznámí, že prý, když jsem přes ty kočky, tak ať jim poradím, co dělat, protože se jim ta jejich právě ztratila. Recept je vždycky stejný: stopečka něčeho ostřejšího nebo Diazepam. A čekat. V naprosté většině případů se totiž naštěstí jedná o saturninovský efekt zmizelé kuchařky a služebné Marie.
Petra Žallmannová
Rozhovor s dítětem o kočičí komunikaci
Včera byl u nás Toníček. Měl zrovna 4. narozeniny a velice toužil spatřit kočky. Vzhledem k předešlým zkušenostem jsem tomu nedávala velké šance a už předem jsem ho varovala, že „kočky asi spí“. „Spí? A kde spí?“ tázal se velice chytře aspirující zoolog. „To nikdo neví,“ pravila jsem tajemně a vpustila Toníčka plného očekávání do kuchyně. Poučen předešlými nezdary se plížil se jako lovec, ani lísteček se nepohnul, ani větvička nezapraskala. Jeho opatrný postup byl korunován polovičním úspěchem. Kocour už se vypařil, jak je jeho dobrým zvykem, ale Kočka seděla vzpřímeně v kuchyni na stole, připravená kdykoliv prchnout, ale zároveň plná překvapivě optimistického očekávání.
Petra Žallmannová
Jarní kočičky
Mám ráda kočičky. Takové ty malé, chlupaté bambule, co se dělají na stromech. Jejich výskyt znamená absolutní a nezvratné propuknutí jara, což ve mně vyvolává exploze bujarého nadšení (od listopadu do února žiju v podprahové, ale chronicky skličující chmuře, že už nikdy nevysvitne slunce, ptáček nezazpívá, pivoňka nerozkvete). Mám k nim velice osobní, až intimní vztah. Za toto romantické sepětí s rostlinným kožíškem vrby se nestydím a pokaždé, když vyskáčou na větvích, ohýbám si je k sobě a šmidlím si jimi po obličeji s roztouženým „mmm“.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x