Co dokáže chlup aneb nejen o alergii

„Pfááá, všude jsou chlupy!“ Odfukuje H teatrálně bílé roštíčko z klávesnice. To, že jsou chlupy všude je realita každé kočkové domácnosti. Někdy je jich víc, někdy míň. Někdy jsou vidět víc, někdy míň. Chlupy bereme jako neškodnou obtíž, jako protivnou zbytečnost. Chlupy jsou ale velice fikané. Okupují naši domácnost a než se rozkoukáme, začnou se plíživě podílet na jejím běhu.

Tak tohle je opravdový chlup v opravdovém uchu! :)MUDr. Miroslav Žallmann

Kupříkladu chlupy mých koček dokážou způsobit kolaps výpočetního střediska. Optická myš čas od času pojme chlup do svého očička a v tu ránu vstupuje do stávky, odmítá myšovat a žádá depilaci. Můj bývalý laptop byl ubezdušen tím, že do svého ventilátoru po dobu několika let pilně navíjel kočičí chlupy, až jednou se strašným zasmrděním zemřel. Opravář tehdy konstatoval smrt ventilátoru udušením a pravil, že už v laptopech našel ledacos, ale s IBM, které bylo zevnitř zcela plyšové se setkal poprvé.

Kromě toho, že chlupy ovládají naše domácí roboty, ovládají často i nás. Nejznámější chlupovou paralýzou je alergie, i když ta s chlupem samotným vlastně nemá tolik společného. Po chlupech si kočky alergen olizováním jen rozmazávají, ale nejbujnější alergickou reakci ve skutečnosti vyvolává směs slin a kočičích lupů.

Kolem kočkoalergie se celosvětově srotila velká odborná chlupozkumná skupina, která tento fenomén zkoumá a produkuje jednu vědeckou esej za druhou. V nedávné studii dokázali, že kocouři jsou víc alergenní než kočky (zase za to může ten chlapskej testosteron!), v jiné zkoumali, jestli jsou tmavší kočky víc alergenní než ty světlé (že by konečně reálný podklad toho pitomého předsudku o černých kočkách?) a v další se spekulovalo nad tím, jestli mají koťata méně alergenu než dospělé kočky. Pobavilo mě, že všechny studie uzavírá zdrcující pravda, že alergická reakce na kočku je přímo úměrná genetické náchylnosti daného člověka a důkladnosti, s níž piglujeme své domovy. Veselé na tom je, že uklizená domácnost nezbytně neznamená míň alergenů a navíc, měřítko toho, co už je uklizené, co je polouklizené a co je učiněný brajgl, ještě nikdo nevymyslel. Takže veškeré zobecňující závěry jsou tak trochu pro kočku.

Já osobně mám teorii, že alergii na kočky je možné v mnoha případech eliminovat instalací kočky v domácnosti. Je tam jedna podmínka, musíte kočku opravdu chtít. Nejenom trochu chtít, ale toužit po ní a převalovat se v posteli za bezesných nocích, kdy vám za zavřenými víčky defilují chlupaté ocásky.

Příkladem je moje drahá kamarádka Kristina, která kočičí přítomnost k smrti miluje a která v minulosti již 10 minut po vstupu do mé kočičí domácnosti nabývala podoby sloního muže, dramaticky kýchala, z očí se jí řinuly proudy slz a chroptivě žádala Claritin. Pak si jednoho krásného dne přivezla domů dvě malá koťátka a bylo po alergii.

Nejbizarnější příklad chlupaté paralýzy mi však nedávno poslal můj otorinolaryngologický tatínek. „Hádej co to je!?“ V emailu byla fotografie růžového fleku s dikobrazím ostnem uprostřed. Vzhledem k tomu, že už jsem jednou svůj vlastní ušní bubínek na fotografii viděla, svitlo mi. „To je z pruhované kočky!“ zařvala jsem. „Jo, a jmenuje se Maruna.“

Ve zkratce jsem se dozvěděla, že Marunina majitelka dlouho dumala nad tím, proč má pořád zalehlé jedno ucho a dospěla k názoru, že jí tam musel vlézt nějaký škvor. Nebyl to škvor. Byl to kus Maruny, která zásadně spí ovinutá kolem krku své majitelky.

Takže pokud trpíte nedoslýchavostí, zkuste si skočit na ušní, třeba máte chlupatý ucho.   

V příštím čísle Kočičí planety, kterou pro vás pečeme na prosinec, najdete chlupatých informací ještě mnohem víc. Bude to chlupaté číslo! Doporučuji sledovat svou PNS ostřížím zrakem, aby vám neuniklo, proč si některé kočky vylížou chlupy až naholo, jak se zbavit perských chlupů a jak chlupy pokazily vysavač. Krásný víkend všem!

*Zdrojem informací o alergiích je ScienceDaily.com a NewsDiscovery.com