Pokud ano, nejste jediní. Pod kočičí nadvládou žije překvapivé množství lidí a přiznají to až ve chvíli, kdy začne jít do tuhého a chlupatý šéfíček je zažene na chirurgii nebo do sprchového koutu. Druhá zmiňovaná destinace se stala útočištěm i jedné legrační rodinky v Británii. Jistě jste o tom četli. Kocourovi ruply nervy a rozhodl se ukončit dvounohou nadvládu. Měl to vymyšlené náramně – „ve sprcháči je vyhladovím, a až bude po nich, postupně odputují z mého rajónu odtokovým kanálkem“. Bohužel se mu celá mise trochu zhatila ve chvíli, kdy se dostavili policisté přivolaní páníkem, který si na svou poslední cestu velice prozřetelně přibalil telefon.
Tak přesně o tomhle je řeč :DZdroj: Internet
O kocourově současném osudu média taktně mlčí. Nicméně, proč kocour rodinku do sprcháče detašoval, to páník posléze veřejnosti zahanbeně přiznal. Prý kocoura trochu rázněji pošimral špičkou boty. K mé velké radosti se novináři pro tentokrát zdrželi výkřiků "nebezpečná bestie", "zvířecí teror", "kocour málem vrahem" apod. Každému je totiž nad slunce jasné, že to nakopnutí asi nebylo první. Ano, ano, já vím, presumpce neviny... ale i tak, všem je nám jasné, že to nebylo poprvé a kocourovi k rozhodnutí jednat páník tak trochu pomohl. Navíc jistou roli v příběhu kluzkého vězení hraje i malé dítě a ty, jak známo, mívají jiné názory na konverzaci než těžkotonážní teritoriální kocouři.
Podobných příběhů, kdy se řvalo "ta potvora chlupatá nás chce zakousnout!" v Češtině a kdy se nevolala policie, ale veterinář, znám víc. Přestože jde ve většině případů o izolované epizody v životě dané kočky a jejich opakování by bylo možné zabránit, přestane většina majitelů po takovém zážitku své kočce věřit a o nápravu pošramoceného vztahu se ani nepokusí. A tak se někdy jen kastruje, častěji se pro kočku hledá nový domov nebo se tiše zařídí, že kočka, která už nikdy nikoho nepokouše, odjíždí v kufru veterinářova auta.
Někdo může vrtět hlavou nad příliš drastickým řešením, jiní se v bezděčném zadumání dotknou jizvy, jíž jim jejich miláč ozdobil lýtko, předloktí nebo dokonce obličej. Pokud občas překvapeně čelíte ozubenému útoku, ale ve sprše jste se zatím před svou kočkou neschovávali, neodfoukněte si ulehčeně v domnění, že se vás tento příběh netýká. Jestli máte doma chlupatce, kterému zachutnala člověčina, zasáhněte dřív, než vás nastěhuje do koupelny. A zasáhnout se dá. Většinou jsme si na sebe tuhle kletbu totiž přivolali sami.
Někdy začne naše výchova k útoku už u koťátka. Kotě s radostí přijme naši nabídku vnímat lidské ruce a nohy jsou hračky. My se pak tváříme velice překvapeně, když si to kočka pamatuje i v dospělosti a v okamžicích nudy si přichází „hrát“ s naším holým palcem. Jak už jsme si však řekli v předchozích lekcích kočičí komunikace, kočka si nehraje, kočka trénuje lovecké dovednosti. Pámbu s palcem a zlý pryč.
Jindy zcela nevědomky naučíme kočku, že agrese je způsob chování, jímž dosáhne svého cíle. Kousnu a ten vyděšený dvounožec bude tak dlouho hledat, co bych ráda, až mi to dodá – otevře dveře na balkón, naservíruje voňavou paštičku... A ruku na srdce, my lidi si to navzájem děláme taky. Když funguje, že na někoho zařvu a on sklapne a udělá, co žádám, nebudu tohle chování měnit a budu řvát preventivně na všechny, aby byla práce co nejdřív hotová.
V mnoha případech kočičí agrese se však jedná o zoufalé výkřiky bolesti, a tak by každá hryzavá kousavice měla především absolvovat návštěvu na veterině. Představte si, že vás bolí zuby a tetička Žofie si vás přitáhne ke svému bujnému poprsí, chytí vám hlavu do dlaní a zahrne vás útočnými polibky, jak to jen tetičky umějí. Nepředpokládám, že budete výskat nadšením. Možná ji ve chvíli zoufalství taky kousnete.
Důvodů agrese je opravdu kopec a jakékoliv tělesné tresty jsou jen plýtváním energie. Možná se vám trestem povede kočku vyděsit natolik, že už nebude kousat vás, ale vybere si v rodině nějaký slabší kus, na který si troufne, a ten se pak bude strašně divit, ‘co to do té kočky vjelo, dyť já jí nic nedělám‘. Možná, že k již zavedené agresi přihodí do portfolia věcí, které vám pijí krev ještě čurání do postele nebo drápání tapet v obýváku.
Většina koček agresivních není. Ale o to víc to bolí, pokud je to zrovna ta vaše. Nehažte flintu do žita, ani kočku do pytle. Volejte o pomoc, řešení je možná na dosah.
A na závěr veselá douška. Kočky někdy ani nemusí kousat, abychom se jich báli. Skorošvagr mi včera barvitě líčil jak kdysi pracoval v hospodě na Pustevnách. Jednou musel v lokále přespat do druhého dne a celou noc ani nezamhouřil oka, protože se starou dřevěnou chalupou neustále plížily podivné kroky. Ač hledal, nenašel nikoho, což pocit jeho děsu ještě umocnilo. Všechno se vysvětlilo v infarktovém okamžiku nad ránem, kdy se mu do postele zřítila i s kusem sádrokartonového podhledu černá kočka. Prý na něj jen ulehčeně mrkla a odkráčela sklepním okýnkem do lesa.
