Sousedy si prý nevybereme. Můžeme ale ovlivnit, jak spolu budeme vycházet. A to na všech úrovních, od sousedských vztahů mezi lidmi až po vztahy mezi státy.
Bydlel jsem se sousedy na malé vesnici, pár desítek domů, starosta. Po několikaletých sporech jsme si řekli, že je třeba s tím skončit a místo sporů začít pracovat na zlepšení vesnice. Souhlasil jsem i přesto, že mi po čtyřiceti letech budování zkrachoval podnik. Nejdřív společnými silami vybudujeme kanalizaci, plynovod, poté upravíme cestu. S tím jsem souhlasil, rád přispěji, pomohu, vše užitečné věci.
Protože se nikomu z nás už nechtělo pořád obcházet pozemky souseda, když jsme chtěli jít tu a tam, dohodli jsme se, že si umožníme cestu přes pozemky, zbouráme plot. Při dodržení určitých pravidel. Také jsme se dohodli, že už mezi sebou nebudeme mít clo a zboží si budeme měnit bez problémů a když soused pojede do vedlejší vesnice na nákup, vezme i pro nás.
Jenže s jídlem roste chuť a tak to začalo. Dětské hřiště, bazén, sportovní areál, sjezd z dálnice přímo k nám. Podpora sousedů v rámci podnikaní, někdo dostal někdo ne, záleželo, jak pěkně vyplněný papír na radnici donesl. Podpora v rámci vzdělání, protože každý chtěl mít dcerku a synka VŠ. Vše pod taktovkou starosty, sousedé nadšení. Já prý budu platit jen malou část těchto vymožeností, na zbytek že si sousedi půjčí. A já budu muset také, pokud nemám. Nelíbilo se mi, ale manželce ano a znáte to, silnější pes..
Pak mi zakázali doma dělat zabíjačku, prý mé máslo není máslem, banán je moc křivý, má rajčata nemají certifikaci, tudíž nic z toho nemohu pozřít, neb by mě to ohrozilo na životě. Pravil náměstek podnáměstka podoboru oboru pro nadobor. To už nebyl jen starosta a paní na výpomoc na radnici, radnice už zabírala plochu půlky vesnice.
Někteří sousedé si pozvali přátele z jiných zemí, dali jim jídlo, pití, ubytování, postarali se o ně, protože u nich ve vesnici pořád sousedské spory nekončily. Ale oni ti přátelé si stále žili po svém, jako kdyby nebyli na návštěvě. Žili jako u sebe doma, odkud utekli, protože to tam měli hnusné. Tak to dopadlo, že soused už na část svého pozemku skoro vůbec nesměl, když tam vkročil, začaly mu hořet věci, tu auto, tu strom. Ale protože byl můj soused nepoučitelný, pozval si dobrovolně těch přátel ještě více. On se totiž se rád nechává ovlivnit starostou a ten má na to své lidi, aktivisty a neziskové organizace.
Jeden soused se dokonce přiklání ke konfiskaci části domu, odkud vykopne synka s dcerkou a část domu věnuje přátelům z jiných vesnic. Musí, protože si jich pozval milión, nabídl peníze a pobyt zdarma, dokonce nebudou muset nic nedělat, protože okopávat zahradu je pro návštěvu nedůstojné, i když nic jiného neumí. Jenže on a další mají trochu černé svědomí, protože se také podíleli na tom, aby ty sousední vesnice byly hnusné, tu nějakým pošťouchnutím, tu občas prodal někomu klacek na mlácení. Problém je, že si s nimi teď neví rady a mě nutí, abych mu s nimi v rámci solidarity pomohl a ubytoval jich pár u sebe. Dokonce náš starosta hrozí použitím síly, pokud tak neučiním a jeho náměstek jasně řekl, že mě přehlasují a vezmu si je chtít nechtíc.
To jiný soused, to je také střelec. Nové auto, pořád nová televize, poslední výkřiky techniky, ale práce mu moc od ruky nejde. Pořád jsem se divil, kde na to bere, ale říkal jsem si, jeho problém, jistě je rozumný. Jenže pak přišel na souseda exekutor, ani na zaplacení elektřiny nemá. Za mnou přišel starosta a řekl, že když soused bude v exekuci a padne, bude obrovský problém pro další sousedy, kteří mu peníze půjčovali, a proto musím pomoci souseda zachránit, jinak letos nebude na zimní údržbu. Sousedská výpomoc jasně, kdybych viděl, že člověk je snaživý, nějakou nešťastnou shodou okolností se dostal do problémů, rád bych půjčil, pomohl. Podíval jsem se na své ošuntělé auto, starou televizi, rozkopanou zahradu, sám v dluzích až po uši a zeptal se, z čeho že mu mám půjčit? Starosta pochopil, že tu cesta nevede, ale došel za manželkou a ta nesrozuměná se situací se za souseda zaručila, díky nějakému fondu ESM. Když jsem se jí zeptal, za kolik se zaručila, nebyla schopná říci, prý to ani starosta neví.
Ale soused se zase nepoučil, pořád nová auta, poslední modely techniky. Když jsem starostu upozornil, že takto bude soused zase brzo v exekuci a ať mu domluví, byl jsem sprášen, že tu techniku a auta si kupuje od jiného souseda a pokud by nekoupil, sousedovi by se dařilo hůř a zase by nebylo na zimní údržbu.
Je jasné, že já v tomto společném vesnickém projektu již nemohu dál pokračovat a za stávajících podmínek být, protože starost o bezpečnost a zajištění rodiny je větší, než starost o souseda. Odstěhovat se nemohu, plot se mi stavět nechce, ale asi budu muset. Přitom to mohly být tak pěkné sousedské vztahy.
S přáním pěkného dne
MZ
