Jsem běloch, Čech, muž, ještě k tomu podnikatel, takže jasný rasista, vykořisťovatel a tak nějak podobně. A tak je vlastně správně a v naprostém pořádku, že "to" mám nejmenší. Nejmenší právo/práva, však jsem se s tím také s radostí smířil.
Jen bych poprosil o radu, kdo to má největší, právo myslím. Mohl bych poprosit třeba pány Dienstbiera, Schwarzenberga, Kocába, Bursíka, Zaorálka a Šabatovou, jak mám řešit následující.
Mám hypotetickou situaci, jedu ve vlaku v ČR a do kupé si přisedne muslim. Pak chápu, že má větší práva on, on může mít turban, já nemůžu mít psa, pohoršuji ho, odpírám mu jeho právo na víru nebo tak něco.
Ta samá situace, ale sedím ještě se ženou, pak dle muslima ona má jen půl mozku a je méněcenná, ale oba jsme bezvěrci. Pak má asi největší práva muslim, žena druhá a já třetí. Nebo já druhý a žena třetí?
A pak si přisedne romský pár, feministka, muslimka a všichni mají děti, kluka a holku a pár homo s adoptovanými dětmi. A tady už se po pravdě začínám ztrácet, poprosil bych tedy oslovené pány, aby udělali nějaký graf, diagram (ideálně něco jako rodokmen) a manuál, jak toto řešit, nebo jestli neřešení není trestné?
Je jasné, že pokud mám psa, který má rád děti, pak je možnost, že si s ním děti budou chtít hrát.Tedy nemuslimské. Ale tím "křivdím" muslimským. Romové, dle starých tradic, by ho zase mohli chtít sníst a měli by na to mít právo. Mám psa vyhodit z vlaku? To by se ochránci zvířat zbláznili, takhle se ale může zbláznit muslim, co je víc? Nebo mám dát psa do chodby? Nezblázní se ochránci dětí, že jsem dětem nedopřál právo na hraní? Mám poslat všechny děti na chodbu se psem? To zase odpírám dětem kontakt s matkou (s otcem není podstatné). Dále bych mohl homo obtěžovat tím, že jsem políbil svou ženu a feministku tím, že jsem jí otevřel dveře. Muslima pohoršuje jak homo, tak bezvěrci, tak psi. Feministku obtěžují všichni muži a muslimka (je v područí muže), navíc homo pár jsou muži a tak je kupé genderově nevyvážené. Rom nemusí platit za lístek, to se ale nelíbí nikomu, děti jezdí zdarma, tedy jen ty sociálně slabé, ale k těm se hlásí všichni – konečně společná řeč, ale otázku, kdo to zaplatí, bych raději nechal stranou, odpověď známe. A tak bych mohl pokračovat.
Mám tedy z kupé vystoupit? Nebo mám bojovat za to, že to kupé ve vlaku jsem si zaplatil, a když nikoho neobtěžuji, mám právo tam být a dělat to, co dělali moji předci vždy bez problémů, muži dámám otevírali dveře, děti si hráli se psy?
Z kupé vystoupit mohu, z ČR vystoupit nemohu a nechci. Tak buď prosím návod, jak na to, nebo možná trochu jednodušší, ale bolestnější cestu. Co takhle, kdybychom jsme to měli všichni stejně velké? Práva a povinnosti! Úctu k tradicím, úctu k druhému. To bylo v kupé klidu…
Slibuji, že první z oslovených pánů, který mi odpoví a vysvětlí jednotlivé situace a jejich nespočet kombinací, dostane u voleb můj hlas.
S pozdravem
MZ
