Facebook, Facebook, Facebook...

Čím je sociální síť Facebook populárnější a rozšířenější, tím víc kritiky se na ni hrne. Proč vlastně?

facebook.com

Trochu to připomíná film Avatar. Ze všech kritik, co vyvolal, jsem si vybral následující paradoxní příklad: Dr. Augustine/Augustinová (vyberte si dle vkusu) si za film tak asi třikrát nebo čtyřikrát zapálí a desítky protikuřáckých organizací po celém světě se kriticky ozvaly, že film propaguje kouření. Naproti tomu existují desítky dobrých (někdy i lepších) filmů, které jen nejsou tak slavné nebo zprofanované, avšak jejich postavy kouří jednu krabičku za druhou a nikdo proti tomu nic nenamítá.

Takže Facebook je již vlastně odsouzen k trvalé kritice, a to dokud nedojde k boomu něčeho, co bude ještě dokonalejší, než sociální sítě. Přitom je naprosto oprávněné veškerou kritiku odsuzovat jako lichou, a stejně tak oprávněné je vytvářet další a další desítky negativních argumentů. Vybral jsem si ty nejčastější, které mně připadají jako nejabsurdnější.

Je to zabiják času

Facebook nám krade jen tolik času, kolik mu sami dáme a kolik jsme v minulosti dávali jiným PC aktivitám. Například dříve jsme si prohlíželi servery jako libimseti.cz či lide.cz, popř. chatovali na ICQ nebo hráli počítačové hry všeho druhu. Tohle všechno nyní shrnul Facebook pod jednu hromádku: nabízí hry, sdílení fotek, videí či informací nebo chat, ale umí ještě víc; například si celé měsíce nevědomky střádáme desítky stránek od oblíbených hudebních skupin přes oblíbená jídla až po životní postoje. To je rozhodně efektivnější, než napsat jen "Oblíbená hudba" a vedle toho prázdnou kolonku k vyplnění, protože člověk si určitě najednou na všechno nevzpomene.

Dále je nádhernou ukázkou fungování trhu: Objevil se nový produkt, uživatelé jej vyzkoušeli a osvědčil se jim, tak odvrhli ten starý. Nebo používají oba. Nebo se jim nelíbí a zůstanou u starého. Facebook dokázal na svou stranu dostat miliony lidí všech věkových kategorií jen v ČR, což o něčem vypovídá - lidé ho prostě sami chtějí.

Nechce se mi číst ty přiblblý statusy

Stejně tak nabízí širokou škálu ochrany soukromí a to jak zvenčí (kolik toho ukážu ostatním), tak zevnitř (co se ukáže mně). Pokud někdo vaši hlavní stránku neustále bombarduje reportem o výsledcích na farmě nebo statusy typu "v tom Albertu je zase fronta, nebudu se moct dívat na Ulici" nebo nedejbůh "jJaAa wWaaA$S Ws$He€CcHhnNYy LloOwWIi$skKuUJjuUuUuUuU :-* xD *MuUuUuUcK*", není nic snazšího, než zprávy od něj skrýt, smazat si ho z přátel nebo rovnou úplně zablokovat. To už záleží na tom, jak moc se dotyčného chcete zbavit.

Deformuje to pojem "přítel"

Samotné slovo přítel je v češtině definováno dost vágně - pokud to o někom řekneme, může to znamenat "kamarád" i "partner". Ale to zde není důležité, ač to nádherně ilustruje, že jde o ne úplně spolehlivé slovo, jež dostalo mnohem určitější význam po příchodu Facebooku. Spíš to záleží na tom, jak moc si to uvědomíme sami a že Facebook není nadarmo až pro starší 13 let. V tomto věku už by měl tak nějak člověk sám tušit, že se nemůže kamarádit s každým a že každý člověk je naprosto jiný. Ostatně napadá vás jiný termín, než "přítel"? Jak by znělo "Máte 30 společných známých"?

Stejně tak je jen a pouze na každém z nás, kolik "přátel" bude mít. Když si ráno zapínám počítač a zjišťuji, kolik lidí jsem si včera v opilosti přes mobil přidal lidí, mám dvě možnosti: buď trvat na tom, že si je přidám, nebo je smazat a říci si "snad příště, až se budeme znát lépe". Já osobně volím tu první variantu, protože různé podniky vhodné pro socializaci navštěvuji opakovaně, potkávám tam povětšinou stejné lidi. A tím se dostávám k dalšímu argumentu:

Není si o čem povídat

Právě naopak. Představme si situaci: Potkali byste člověka, s nímž jste se viděli naposled minulou sobotu večer po pár pivech, nicméně si oba druhého pamatujete alespoň podle vidění. Kdyby nebylo Facebooku, proběhla by konverzace nejspíš takto:

"Ahoj Miloši, jak jsi tenkrát dopad?" "Ahoj, nejsem Miloš, ale Luboš. Celkem to šlo. A co ty, jak ty jsi skončil, Jirko?" "Nejsem Jirka, ale Míra. Přespal jsem u toho borce z Říčan." "U Petra?" "Jo." Dlouhé ticho. "Dneska je pěkně, co?" "Jo..." Ještě delší ticho. "Tak už musim jít, čau." "Čau Miloši."

Trochu přiblblé? Taky se mi zdá. Nicméně mně i mým známým se variace na toto téma párkrát stala. Dokud jsem se nenaučil používat Facebook:

"Ahoj Luboši, jak jsi tenkrát dopad?" "No, viděls fotky, dal jsem si ještě pár panáků a pak jsme šli spát k Pepovi. Jak jsi skončil ty, Míro?" "Přespal jsem u Petra, toho z Říčan. Viděl jsem, že ho znáš taky." "Hele, koukal jsem, že posloucháš metal, nechodíš občas do Sklepa na koncíky?" "Jo, chodim, v sobotu tam jdu na kapelu XYZ." "Ty se mi moc nelíbí, spíš KLM." "Ty hrajou před nima?" "Jo." "Tak fajn, sejdeme se tam." A o zábavu i konverzaci je na sobotu postaráno.

Navíc jsem si nevšiml, že by s nástupem Facebooku poklesla ochota kohokoliv chodit se projít do parku, večer do oblíbeného restauračního zařízení, sejít se ve více lidech. Ba naopak, s organizací srazů pomáhá nejlépe právě Facebook - nikoho to nic nestojí (na rozdíl od telefonu), o srazu tam mohou mluvit všichni zúčastnění, mohou někoho přizvat a jedinou brzdou, se kterou jsem se při organizaci přes Facebook setkal, byli buď lidé, co ho nemají, nebo právě ti, kteří jeho vymoženosti odmítají z výše zmíněných a dle mého skromného názoru irelevantních důvodů.

Místní hromadné diskuze jsou vulgární

Právě naopak. Fakt, že na Facebooku používá mnoho lidí pravou identitu, je už samotný přirozenou brzdou toho, co lze vidět na anonymních diskuzích internetových stránek, zvláště pak zpravodajských serverů (kde nejsou žádnou výjimkou nezákonné výroky typu "Cikáni do plynu"). Navíc zdejšími regulátory jsou samotní uživatelé přes tlačítko "Nahlásit", zatímco cenzoři zpravodajských serverů mají jen málo možností - buď procházet všechny příspěvky a jeden po druhém mazat nebo rovnou celou diskuzi zrušit. Sice se najde jednou za čas někdo opravdu vulgární a urážející, používající falešnou identitu, ale zpravidla je okamžitě vypráskán ostatními uživateli - ani ho nemusí nahlašovat, slova samotná stačí. Pokud ho tam chtějí, mohou ho tam mít i nadále.

Nemám dostatek soukromí

Možností, jak nastavit, co se bude ostatním uživatelům ukazovat a co ne, je mnoho a jejich nastavení nezabere víc než pět minut ročně. Stejně tak strach, co mi řekne osoba XY na to, že jsem si ji nepřidal do přátel - prostě pošlu zprávu, že si do přátel přidávám jen lidi opravdu blízké. Pokud to chápe, není co řešit, pokud to nechápe, je to její hloupost a taky není co řešit.

---

Jak na Facebook?

Není nic snazšího, než pochopit, od čeho Facebook je, poznat jeho nástroje a naučit se je použít. Facebook je totiž, stejně jako všechny ostatní nástroje Internetu, jen výtvorem člověka a to, co je, ze něj děláme my, lidé. Pokud to člověk neumí, pak mu není pomoci; budeme-li ho používat jen jako nástroj k vyblbnutí a kompenzaci svého ega, pak nám není skutečně k ničemu. Na druhou stranu, naučíme-li se ho používat užitečně, např. do statusů psát to, co může ostatní opravdu zajímat nebo je to pobaví, pak se skutečně stane užitečným průvodcem do každého dne.