Často lidé říkají: „Bolí mne záda“. Co tím přesně myslí? Koho a proč bolí záda? Od bolesti zad, vznikající nakumulovaným stresem, vede přímá cesta k přetížení organismu, který vyvrcholí kolapsem, např. v podobě infarktu nebo mozkové mrtvice. Umírat lze i pomaleji při nadužívání léků proti bolesti na jejich vedlejší účinky.
Každého asi v životě někdy bolely záda. Možná je to tím, že jsme jako lidstvo naprogramováni na průměrných 30 let života a pak (někdy i dříve) se začínáme rozpadat. A náš problém tkví jen v tom, že realitu nechceme přijmout. Jako v mnohém se nechceme podřídit, a proto bojujeme proti neúprosnosti času i přírodním zákonům. Je pozoruhodné, že v boji s „přírodou“ proti rozpadu rozhodně nevyhráváme! Že ne? Ne! Přestože lidstvo vynaložilo tolik energie a peněz na vývoj a výrobu léků proti bolesti a přesto, že všichni nabádají všechny ke zdravému životnímu stylu, se podle množství lidí, které bolí záda, asi skutečně jako lidé rozpadáme.
Ale dost legrace. Je sice pravda, že já a moji kolegové jsme živi z vaší bolesti, ale stejně bych ji nikomu nepřála. S takovým houserem se žije stejně špatně jako s vlkem, akorát, že houser nás drží obvykle daleko déle než vlk…
Pro prevenci bolesti zad známe mnoho druhů sportů, máme sokol, fitka a posilky, cvičení proti bolestem zad. Přesto lidí s bolestmi zad přibývá. Umíme skvělé fyzioterapeutické metody, které by rozhýbaly snad i mrtvého a fyzikální terapii, která bývá i příjemná, jsme zásobeni tunou analgetik, ale ani to statisticky nesnižuje příšerná čísla pracovní neschopnosti a invalidních důchodů z důvodů potíží s pohybovým aparátem, zj. se zády. Možná je dobré se zamyslet, kdo vlastně v balíku pacientů s nálepkou „Bolesti zad“ je?
Lidé, kteří tahali lednici, zvedli něco, co zvedat neměli, upadli, kam padat neměli, či se poprali, anebo nezřízeně tančili… u nich je terapie často účinná.
Dále lidé, kteří se ke svému tělu chovají ne zcela šetrně, používají ho k obživě, menšinová fyzicky pracující část, která nedbá o údržbu svého hlavního nástroje k obživě. Auto, o které se nestaráme a hodně s ním jezdíme, se také dost brzy opotřebuje a je potřeba zakoupit nové. Zkuste si ale koupit nové tělo!
Největší počet mezi lidmi trpícími bolestí zad však tvoří sváteční řidiči, tedy ti, kteří své tělo k práci přímo nevyužívají. Lidé v kancelářích jsou nejpočetnější mezi bolavými a nejrezistentnější k terapii. Nabízí se jednoduché vysvětlení, nepoužíváš-li něco, zakrní to a ochabne. Takže mnozí z nás se po celém dnu prosezeném v kanclu vrhnou do fitka, kde honem naženou, co celý den zanedbali, při překotném nelogickém pohybu si udělají ústřel a se cvičením je konec na pár měsíců. Pak je člověk rád, že se doplíží do práce…
Jak je to možné? Pravda je, že sed je pro páteř nejnáročnější z poloh. Z přednášek z lékařské fakulty si pamatuji, jak nám jeden profesor říkal, že naše tělo je konstitučně stavěné pro občasný běh (za kořistí) a převážně pro leh (trávení, odpočinek, spánek, filozofování u ohniště v jeskyni).
Tedy naše anatomie je proti nám samotným nebo my proti naší anatomii, když prosedíme denně deset a více hodin?
Přesto si myslím, že tak jednoduše a přímočaře nefungujeme my ani naše páteř, tedy ne všichni. Bolest zad má v sobě cosi magického, může představovat určitý hromosvod pro vnitřní pnutí, pro hněv, který nemá kudy z člověka ven. Do fyzické bolesti lze uzamknout naše pocity bezmoci, stresy, stezky a konflikty, které nám nejde racionálně vyřešit a nedovolujeme si je připouštět, nebo nemáme zdroje je sami řešit. Ač to zní hrozně, je lepší se trápit fyzickou bolestí, než trýznit duši. Právě tato skutečnost může vysvětlovat, proč ve společnosti plné sportovních hřišť a tělocvičen, stále přibývají lidé, kterým analgetika, fyzioterapie nebo prevence cvičením na bolest zad nepomáhá. Tito věční trpitelé bolesti svalů kolem páteře chodí od čerta k ďáblu, až skončí na operaci páteře, ale ani ta jim kupodivu často stejně moc nepomůže. Jejich zdroj bolesti totiž leží daleko od páteře a svalů. Tato bolest nelze mechanicky, fyzicky, ba ani fyzikálně odstranit. Potřebují připustit si a pomoci se vyrovnat spíš se svými vnitřními konflikty a problémy.
Někdy bolí záda tak dlouho, až se člověk dorazí vedlejšími účinky analgetik, nebo jeho vnitřní konflikt naroste natolik, že kromě pohybového aparátu, jsou bolestí a poruchou fungování zachváceny i další soustavy, např. srdce, cévy, střeva nebo žaludek.
Starověká medicína měla v tomto ohledu jasno a diagnostikovala svým způsobem velmi přesně. Naše medicína je ohromující množstvím informací a způsobů přesných a podrobných vyšetření, ale občas se z ní vytrácí souvislost a schopnost porozumět tomu, cože tomuto konkrétnímu člověku vlastně je. A pro nás je někdy snazší nechat se operovat a pojídat léky ve velkém než zajít na psychoterapii a změnit něco v životě…
