Nová rizika pro těhotné ženy!?

Nová a nová rizika a doporučení, jak jím čelit přinášející populárně odborné texty na internetu i jinde. Doporučení, co mají těhotné jíst a co nikoli, jak se mají chovat, které vitamíny a doplňky brát a na jaké kurzy chodit, se množí exponenciální řadou. Ač s těhotnými ženami či se ženami, které si přejí otěhotnět, pracuji a obracejí se na mne jako na odborníka, přestávám se v těchto článcích orientovat. Doporučení se navzájem popírají a dost často i odporují zdravému rozumu.

Velice krátce bych se pokusila shrnout několik základních zásad a zamyslet se nad tím, s čím zápolí některé budoucí matky. Z odborných studií zabývajících se vertikálním přenosem (z matky na dítě) vyplývá, že infekce patří k nejvážnějším ohrožením plodu. Naštěstí se nejedná o častou komplikací a nejlepší obranou je prevence. Prevence spočívá v tom, že použijeme zdravý rozum: není vhodné jíst nemyté ovoce, syrová vejce a potraviny, kde by se syrová vejce mohla vyskytovat, syrové maso (Salmonella enteritidis, Hepatitida A, Listerióza). Je-li v domácnosti např. kočka, je nutné užívat ochranné rukavice při manipulaci s výkaly (toxoplasmóza). Účinnou prevencí je i dodržování běžné osobní hygieny.

Další riziko představují mimo jiné dětské nemoci, které mohou být potenciálně rizikové, zejména v prvních měsících těhotenství. Sama si kladu otázku, zda-li je lepší omezit právě z kraje těhotenství návštěvy krytých heren a podobných zařízení.

V praxi se setkávám s různými reakcemi na těhotenství. Vypíchnu-li dva extrémy. Ženy, které tím, že otěhotní, na sebe začnou dávat extrémní pozor, neustále sledují všechny články na internetu a pečlivě se pozorují. Pro jistou by nejraději nic nedělaly, aby se nic nestalo, nikam nechodily a zůstaly devět měsíců mimo veškerý okolní život. Na druhém konci jsou ženy, které své těhotenství naopak ignorují, téměř svým břichem narážejí do nábytku kolem, nenechají si ani vzít těžkou tašku nebo se pustit sednout v tramvaji. Často až do vysokého stupně těhotenství jezdí na kole či lyžují jako by žádné břicho a v něm miminko nebylo. Obojí postoj je svým způsobem celkem zvláštní a možná pro miminko i matku více ohrožující něž fakt, že matka nejí bio mrkev.

Pokud žena vykonává rizikové povolání, nebo těhotenství probíhá nestandardně, je zcela v pořádku, že zůstane po dobu těhotenství doma. Něco jiného je ale postoj, že těhotenství je něco jako nemoc a je třeba k němu tak přistupovat. Mnohé ženy k jinému stavu přistupují plny obav, od svých kamarádek se často dozvědí, jak ztloustly, jak jim bylo celou dobu hrozně špatně, jak se nemohly hýbat a jak příšerný porod byl. Podobné informace v různě zkreslené podobě načtou také na internetových stránkách, chatech a diskusních fórech. Čím více máme informací, tím více jsme připraveni a uklidněni – to v tomto případě neplatí. Naopak, ženy se o to více nervují. Dokonce i reakce na těhotenský kurz bývá velice rozporuplná. Výsledkem jsou hrozivé obavy z budoucnosti, ze všech možných chorob a každé zakručení v břiše, pak ženu rozhodí. Přitom stres, kterému se tak vystavuje, je jedním z opravdu negativních faktorů, působících na vyvíjející se plod. Přehnaná úzkost často porodem nekončí a plynule se přenáší na miminko, které pak často reaguje neklidem, podrážděním a pláčem.

Ženy popírající své těhotenství často zbytečně riskují, přetěžují se a málo své těhotenství prožívají. Za popíráním svého stavu se mnohdy ukrývá strach z nadcházejícího mateřství, nepřijetí sebe sama, malou schopností respektu k sobě samé. Těhotenství se může skutečně zkomplikovat a plod být vážně ohrožen. Naštěstí to se nestává tak často. Téměř vždy se ale žena ochudí o „komunikaci“ se svým miminkem v bříšku a prožitek ze sebe samé. Její naladění na dítě asi bude obtížné a o to větší bude zátěž spojená s porodem a péčí o kojence. Napadá mne, že důvodem proč se těhotenstvím takto vyrovnávají, může být například to, že ač jsou tyto ženy před otěhotněním v dlouhodobém vztahu, necítí dostatečnou podporu ze strany otce.

Každá žena své každé těhotenství prožívá jedinečně. Sotva existuje univerzální návod. Tím spíše, že co pět let se názory na potraviny, potravinové doplňky aj. mění a na kurzech i v knihách se dočtete to, co je zrovna „moderní“. Přesto snad zlatá střední cesta a respekt vůči sobě i miminku je stále platná rad.