Umíme si hrát? A proč bychom měli?

Oh jak se ty naše děti mají, že si pořád hrají, kéž si tak také moci stále hrát. A dělejme to, hrajme si! Předně maminkám bych doporučovala hrát si, hrát si a hrát, co nejdýl to s dítětem jde. Je to nad všechny fitness centra. Maminky po porodu se samozřejmě musí šetřit, ale moudrá přirozenost přírody na to vše myslela.

A tak po narození miminko chce hlavně pít mlíčko, maminku tak nutí v klidu sedět, kojení přirozeně zavinuje dělohu a přispívá k její rekonvalescenci, dítě objímáme, vnímáme jeho tělíčko, klidně hluboce dýcháme. Naše miminka teprve zostřují své smysly, ale bude se jim to dělat lépe pokud jim poskytneme mnohé podněty, třeba při přebalování - tón našeho hlasu, otáčení a naklánění hlavy, grimasy, přibližování a oddalování se od miminka ... a hned posilujeme  svaly krční páteře, procvičujeme obličejové svalstvo proti vráskám. Manipulace s miminkem nás vede také k velmi pomalým a klidným pohybům podobným józe. Pokud je budeme dělat správně, dle děckého tělesného vývoje a zachovávat jeho páteř a hlavičku v dobré poloze, budeme muset vyvinout nemalou sílu našich paží a při zvedání ze země i nohou. To je cvičení! A jak nám dítko přibírá, je čím dál těžší a těžší, hra na zemi se zrychluje a zintenzivňuje, dítě leze, popochází a chodíme za ním... Dáme-li mu prostor bez chodítek, bez častého zavírání do ohrádek a budeme-li se mu denně aktivně celou duší a tělem věnovat a hrát si s ním, dostaneme se tak do dobré kondice jedna dvě.
Soustředěné hraní s dětmi, kdy se nenecháme ničím rozptylovat, ale umožníme dítěti nás do hry vtáhnout, má neocenitelné i relaxační účinky. Pokud vypustíme všechny myšlenky,  rušivé elementy, uvolníme se, krásné pocity z uvolnění, volného času a hry vyplavují endorfiny do mozku.
A nejen to. Tyto aktivity s dítětem v průběhu jeho prvního roku jsou investicí na celý život. Správná manipulace a stimulace dítěte podle jeho psychomotorického vývoje ho nejen zoceluje tělesně, ale umožní mu získat sebevědomí, pozitivní vztah k sobě, pevný vztah s matkou, jeho den je obohacen o další rituál s vámi, což dlouhodobě sklidňuje, dítě se učí soustředění, trpělivosti, cílevědomosti a dotahování věcí do konce a dáme tak základ našemu dobrému vztahu a lepší výchově. A? A mnoho dalšího.
Jak si s dítětem hrát?

Často máme pocit, že naše hra s prckem má předně vést k nějakému jeho obohacení o znalost, předat mu dovednost a něco jej naučit. K tomu, abychom dítě něco naučili, ale většinou považujeme za nutné vystupovat jako učitelé, tedy takoví učitelé, jak je většinou známe a taky mít i podobný přístup. Jako zázrakem ovšem zjistíme, kolik se toho dokáže dítě naučit, pokud to uděláme úplně naopak. Přiblížíme se na jeho úroveň a poznáme to, co ono je schopno se právě učit, co se chce učit, jak se to učí a jak my můžeme nenásilně nasměrovat jeho počínání správným směrem, nebo ještě lépe ten jeho směr jen podporovat a povzbuzovat jej v tom. Těličko a myšlení dítěte prochází svým dobře míněným vývojem. Zvídavost a touha po učení, poznání a aktivitě jsou stejně vrozené a přirozené, pouze často zadušené. Vyvíjí se tedy jeho pohyblivost, tělesné funkce, myšlení, komunikace a mnoho dalšího. Pokud si dáme chvíli práce a s vývojem se seznámíme třeba v knize nebo v kurzu, můžeme při pozorování našeho prcka začít vnímat všechny ty drobné niance různých období. Je to kouzelný čas a kouzelný dětský svět, kdy zcela přirozeně začne po čase objevovat předměty před sebou, v dalším období zjistí, že předměty zaujímají určitý prostor a jeden za druhého se může schovat, můžou být duté a mají svou hloubku a budeme si klást otázku, proč děti umí dříve stavět kostky nahoru na sebe, nežli do vláčku za sebe atd. Při tomto pozorování se znalostí dětského vývoje zjistíme, jak dítě poznává vše v souladu s ním a jak poznávat potřebuje. Potřebuje rozházet balónky všude kolem sebe, protože poznává, že nevyletí nahoru, ale padnou k zemi ( dáme mu prostor a čas na dostatek vyhazování a mluvíme s ním o tom ), potřebuje sbírat korálky, aby pěstovalo drobnou motoriku, i když se bojíme, že je spolkne ( necháme jej sbírat drobné křupinky, které se v ústech rozpustí ), potřebuje vařit jako my, tam kde my, i když dá práci jej přitom uhlídat. Dítko všechny zákazy od poznávání světa odradí a učení se hrou, pro něj tak nezbytné, se stane muky, budeme-li chtít, aby se to učilo ( hrálo si ) podle nás. Jen si vezměte, jak rádi jste ve své kuchyni, kde jste si to vymysleli sami svůj herní řád, jak to bude chodit třeba s přípravou kafe, když jste poznali, jak to máte ve své kuchyni nejvíce rádi. A kdyby náhle přišla tchýně a mile vám řekla, že ty hrnky budou líp dostupné na levé polici u okna ... Nejspíš to myslela dobře, ale vaše kuchyňská strategická hrá má game over :-)
I my dospělí si vlastně stále hrajeme, nemějme dětskou hru za něco méněcenného, než je naše povolání. Proč naopak do práce někdy nevložit víc barviček, bláznivin a zábavy. Od teď už všechny šanony mám jen strakaté :-)