- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
.....o kolik by bylo na světě lépe, kdyby se lidi vykašlali na pitomé filmové pózy
A ať přemýšlím, jak přemýšlím, jeví se mi tohle pološílené blogové řešení jako dobrý tah
Leona je oliheň (jméno zvířete jsem samozřejmě změnil), Martin je brtník (jméno opět změněno) a Kateřina je slepičí ohýždí (jméno zvířete nezměněno). ;o)
když něco může dopadnout špatně, dopadne to ještě hůř. to nevíš?
No nevím... ale když Vás požádali o mlčení, asi tím nemysleli, že Vám dovolí napsat o nich článek....
Oni mne ani tak nepožádali o mlčení......... přesná citace by byla: "prosim tě, neříkej MU to" a "ne, abys JÍ to řekla", takže alibisticky uvádím, že slib jsem neporušila.
Pro ty, které zajímá pokračování příběhu, tak následovně:
Můj článek, zdá se, nečetli. Nicméně situaci rozsekla Leonina maminka. Povšimla si nápadné pobledlosti své dcery a vytáhla z ní pravdu. Na sliby mlčenlivosti jako správná matka kašlala, zvedla telefon, zavolala Martinovi a všechno mu vyklopila.
Kdo by čekal happyend, zatím by se nedočkal. Ti dva teď nejsou ani rozejití ani spolu. Krouží kolem sebe, oťukávají se a rovnají si životní priority. Nicméně je jasné, že dítě bude Zdali bude mít dítě úplnou rodinu zatím jasné není, ale také to není zcela ztracené. Tak držte palce.
ja se snad ode dneska prestanu smat "cervene knihovne" ala rosamund pilchner. Ty zenske si to nevymysli, ony snad opravdu pisi ze zivota . no jinak se priznavam za vitezstvi rozumu na obou stranach. Uz to cetli?
Málokterý článek člověka zasáhne jako tenhle. Ani nemůžu spát. Možná by bylo řešením trochu hrdosti a chuti to maličké donosit a počkat. Vím, je to těžké. Kdysi pár mých přátel šel proti vůli rodičů a byli prakticky vyhnáni z rodiny. Žili v malém bytě, těšili se na dítě a litovali že její táta,trochu cvok a hodně lidovec, mluví o ostudě a doma leští flintu. Jeden kamarád četník nám poradil fintu. "Přijďte až s tím malým" V den D jsme čirou "náhodou" pomáhali pantátovi takhle v neděli spravit traktor. Máma to věděla předem a schovala dvojku do stodoly. Když pantáta uviděl žlutou Felicii u vrat začal soptit a shánět se po ní. A tak jsem se ho zeptal, jestli chce být vrahem dětí ve vlastní rodině a jestli by nechtěl přestat blbnout. Jeho dcera o minutu později, jestli se konečně nechce podívat na malého Honzíka, svého vnuka. Najednou zapoměl na svoji zlost, na neoblíbeného zeťě před sebou i na tu flintu. A ten malý, uvrněný uzlíček se najednou stal středem jeho světa. Děti nás přesvědčí.
HAPPY END. Ten den jakoby přišlo do jejich rodiny jaro s prvním sluníčekm. Zeťákovi dnes říká křestním jménem, Honzík má první poslední a dneska už i malou sestřičku a pantáta zberánkovatěl a žije s malým stínem viny, jak jim kdysi křivdil. A protože i když to nepřizná, věří na pánaboha a ty jeho odpustky asi taky, asi aby se trochu vykoupil, napsal na prťata, která tomu ještě ani pořádně nerozumí, pořádnou část rodinného gruntu.
Vzhledem k tomu, že to víceméně po revoluci nakradl, dalo by se říct, žádná velká oběť, ale to neznáte sedláky, jak neradi pustí velké úrodné pole. Jen jejich silný cit pro vlastní krev má v jejich vidění světa navrch.
Možná že i náš ženich by dostal touhle formou, když už to nepůjde jinak.
Možná že červíček bude mít svoji rodinu.
Jan Zíma
doufám, že napíšete jak to dopadlo :) mimochodem, tuto fintu (nesmím něco říct, tak to napíšu) jsem již také použila :)
ale už mě předběhla paulina.
Držím, samozřejmě, někdy je ta komunikace zamilovaných těžká - lepší nadějná nejistota než zdrcující jistota. Tak ať to dobře dopadne! A kamarádka by se měla zamyslet nad jménem, pro holčičku bych doporučovala Kateřina!
jo, a napište, jak to dopadlo