Jsou víly jen v pohádkách, jdou krásné ženy po béčkách ?? Realita občas bolí, na tom celý život stojí ...
Dej mi bože, dej mi sílu,
ohromit tu krásnou vílu.
Dopřej bože, dopřej štěstí,
uchopit ty drobné pěsti.
Chci být zajat její touhou,
chci být s ní, pořád, dlouho.
Splň mi prosím moje přání,
neptej se mě co mi brání.
Nejsem šelma ani lovec,
neznám zisku přání vzorec.
Přesto chtěl bych v srdci jejím,
uvést jiné v zapomnění.
Zasloužím si snad na chvíli,
získat srdce této víly.
A i chvíle může trvat věčně,
v to já věřím, nekonečně ...
Spatřil jsem jí na ulici,
já hned chtěl běžet pro kytici.
Duše blahem pohlazena,
Krásná dívka, moudrá žena.
Já ihned při té krásné scéně,
pochopil že doufám marně.
Její krása mnohé předčí,
moje uhrane jen slepci.
Přesto věřím, přesto doufám,
nad řádky si smutně zoufám...
Potkal jsem ji náhle znovu,
nemohl uvěřit jsem tomu,
co mé tělo pocítilo,
volám:"chci tě, krásná vílo !!"
Kůže bledne, tělo v třesu,
snad v náručí si ji odnesu.
Na odpověď čekám dlouze,
přichází však tvrdě, stroze.
"Sorry bejby, nemám zájem,
zaplatíš snad za mě nájem ?"
Stojím sláb v hrozném šoku,
ta chvíle se rovná roku.
Odpověď ale nepřichází,
to není víla, až zamrazí.
Beze slova, bez hlásky,
já vydám se druhou stranou.
Vyznám se jí z prosté lásky,
a výsměch je mi odměnou.
Realita žel je drsná,
víly jsou jen v pohádkách.
Prober se už chlapče ze sna,
ženy nejdou po "béčkách."
Těžká rána zasáhla mě,
ležím zdrcen v horké vaně.
Mysl temnem zahlcena,
zlá je náhle každá žena.
Přesto věřím, přesto doufám,
nad řádky si smutně zoufám...
