Ačkoliv jsem nevěřící, přesto mne náboženství zajímá. Nikoliv však jeho podstata a obsah, nýbrž jeho důsledky, které jsou celosvětové. Při zamyšlení o tom, co nám přináší náboženství a víra, se ve mě neúprosně bijí dva pohledy, o které bych se rád pokusil podělit.
Náboženství, ať už mluvíme o jakémkoliv, vznikala v úplně jiné době. Lidé si nedokázali vysvětlit spoustu dnes již srozumitelných přírodních úkazů a potřebovali mít v jejich těžkém životě nějakou jistotu, oporu. Tu jim několik inteligentních a podnikavých lidí naservírovalo (samozřejmě v několika generacích a postupně) a konzumenti (věřící) tento zprvu duševní produkt vzali za svůj. S tím jak byl život v jednotlivých etapách lidského vývoje střídavě složitější a naopak příznivější rostla a klesala také spjatost, důvěra a síla víry lidí v boha, jeho příběh a kazání jeho proroků. Představitelé a prostředníci mezi bohem a obyčejným lidem, si po staletí až do dneška nechávají platit za jejich služby a tak se toto prostřednictví stalo nikoliv jejich posláním, ale zejména zajímavým příjmem. Otázka je, proč by věřící člověk měl platit za to, že něčemu věří ? Neztrácí pak ona čistá víra smysl, když musí být vykoupená penězi.
Stav naboženství zaznamenal postupný vývoj. Člověk by mohl předpokládat, že v situaci kdy se lidská společnost ocitne v 21. století, za obrovského pokroku vědních disciplín a vysvětlení většiny přírodních jevů a úkazů, za poměrně slušné životní úrovně lidí, kteří se nemusí každý den strachovat o potravu pro své děti a holý život, bude ztrácet víra v boha, tedy něco nadpřirozeného a nedokázaného, smysl. Dokonce i úplné základy všeho, zejména stvoření světa, byly vědecky vysvětleny a je jasné, že na nich bůh nemá ani procento podílu. Pokud mi chce někdo tvrdit opak, pak ať raději neztrácí čas a nečte tento článek. Jenže situace je odlišná. Výrazná většina obyvatel planety i dnes věří v toho svého boha a upírá se tak k něčemu, co několik vynalézavých lidí v minulosti vypustilo do společnosti, aby zodpověděli nezodpověditelné a dali tak lidem jistotu, kterou těžko mohli nalézt někde jinde.
Náboženství samozřejmě nesou i pozitiva pro lidskou společnost. Jsou to zejména morální hodnoty, které byly velmi dlouho formulovány a uplatňovány zejména a výhradně náboženskými institucemi. Dále je to také určitá očista a regenerace duše, kterou lze dosáhnout několika způsoby, z nichž jeden je meditací a relaxací tak, jak to učí východní náboženství. Nemyslím si ale, že by dnes bylo zapotřebí náboženství k dodržování moralních hodnot. Máme jiné možnosti, ale hlavně se dá říci, že lidská společnost si dodržování morálních hodnot dokáže uhlídat sama. Dokáže to například díky společenskému postavení, společenskému statusu a podobným hlediskům, které lidé přirozeně chtějí a potřebují mít na vyšší úrovni než mají ostatní. Jednou z hlavních cest jak tohoto dosáhnout je právě dodržování morálních zásad a hodnot. Přínos víry spočívá také v tom, že se na ni nabaluje spousta charitativních organizací a akcí, které pomahájí tam, kde je třeba. I ty jsou ale schopny fungovat bez spoluúčasti náboženství na jejich provozu.
To co mi na náboženství a víře vadí nejvíce je ale fakt, že náboženství je z naprosté většiny hlavním důvodem ozbrojených konfliktů po celé Zemi a to jak dnes, tak v minulosti. Chápu že věřící chtějí věřit ve svého boha, dokážu pochopit, že k tomu potřebují instituce a stavby, kde se mohou shromažďovat, chápu že chtějí žít podle návodu, který jim určuje jejich svaté písmo, ale nechápu proč toto své, z mého pohledu mylné a zbytečné přesvědčení, vnucují někomu jinému, či dokonce prosazují za pomocí vojenské síly nebo teroristických útoků. Dle mého názoru je náboženství přežitek, něco co mělo přirozeným vývojem lidstva postupně vymizet, ale z nějakého důvodu se tomu tak nestalo. Považuji náboženství za hlavního strůjce většiny ozbrojených konfliktů a z toho důvodu jej odmítám. Vadí mi že náboženské organizace vydělávají na tom, že umožňují člověku věřit v boha, i když je k tomu onen věřící v podstatě nepotřebuje.
Nechtěl jsem tímto článkem urazit věřící, pokud se někdo cítí uražen, pak se mu omlouvám. Jen jsem chtěl zmínit názor, který je podle mě chybně opomíjen. Slýcháme toho spoustu o jednotlivých náboženstvích ale jen velmi málo o tom, že jsou lidé, kteří ke svému životu žádné náboženství nepotřebují. Ti jsou naopak považovány za zvláštní a divné, což je nejspíš úděl menšiny (v ČR tomu tak není, ale ve státech s výraznou většinou věřícíh - téměř všechny ostatní kromě ČR a Lotyššska - ano) . Avšak tito lidé se naopak nemají za co stydět. Je čas přestat rozdělovat lidi podle příslušenství k jednotlivým náboženstvím, ale na věřící a nevěřící.
