Samostatný Tibet - opravdu to chceme ?

"Svobodný Tibet", slýcháme z úst spousty demonstrujících po celém světě. Stejně tak volají po samostatnosti Tibetu i nejvyšší představitelé většiny států. Otázkou je, zda-li by měl svobodný Tibet v dnešním světě šanci a jak toho případně dosáhnout.

V minulosti, když Tibet nebyl pod takovým vlivem Číny jako je dnes, nebo v blížší minulosti, v letech 1913 - 1950, kdy byl prakticky nezávislým státem, měli v Tibetu duchovní obrovskou moc. Lidé je uznávali, respektovali a co řekli, to se plnilo. To je zřejmé až do dneška, kdy vůdcem národa je duchovní osoba - Dalajláma. S masivním dosidlováním čínských obyvatel a s příchodem čínské nadvlády se tento vliv postupně vytrácel až do dneška, kdy Dalajláma i duchovní jsou spíše symbolem národa. Proto je na místě se ptát, jestli by tito bezpochyby vzdělaní a inteligentní lidé byli schopni vládnout samostatnému státnímu útvaru ? Já osobně nevěřím tomu, že by dokázali po 50 letech útisku a pronásledování zodpovědně spravovat celý Tibet. Navíc jejich pozice, vzhledem k významné čínské menšině a dlouhém životě v ústraní, už není tak silná, jako tomu bylo v 1. pol. 20 stol.

Nemyslím si, že by nedávné nepokoje v zemi, byly tou ideální cestou, jak znovu získat samostatnost. Dráždění hada bosou nohou v době, kdy je had na toto dráždění nadměrně alergický může zanechat negativní důsledky do budoucna. Teď bude ještě obtížnejší přinutit Čínu alespoň k dialogu o budoucnosti Tibetu. Porušování lidských práv ze strany Číny v Tibetu, které bych nerad nějak zpochybňoval, mohlo být záminkou k bojkotování olympijských her. To, že o tom představitelé jendotlivých států minimálně přemýšleli, bylo zřejmé z médií. To byl samozřejmě úspěch pro Tibeťany, jelikož se jejich snažení dostávalo do podvědomí a do médií po celém světě. Avšak bojkot her, by nebyl správným řešením. Porušování lidských práv v Číně se mělo brát na zřetel už při přidělování pořadatelství. Naopak se olympijské hry mohly využít k větší propagaci dodržování lidských práv, což se při sledovanosti podobné akce doslova nabízí. A tak Čína mohla logicky využívala pozice: "Vy, co jste nám přidělili pořádání olympiády, teď protestujete proti jejímu konání?"

Další věcí k zamyšlení je otázka, nakolik by se Tibet dokázal prosadit v současném globalizovaném světě, kde malé, chudé státy nemají téměř žádnou šanci. Zde vidím určitou spojitost s Kosovem, které by bez finanční pomoci EU okamžitě zbankrotovalo a jako samostatný stát by bylo neudržitelné. Kdo by ale Tibet případně dotoval ? Těžko si představit, že Čína. OSN ? USA ? Japonsko ? Navíc po dosídlení Tibetu čínským obyvatelstvem zde hraje významnou roli čínská “menšina.” Tím ČLR výrazně posílila svůj vliv a pozici v této oblasti. Jediná oblast hospodářství, v které by měl Tibet možná šanci je tak cestovní ruch. Je ale velmi naivní uvažovat nad tím, že by cestovní ruch utáhl celé tibetské hospodářství.

Další, možná největší překážka na cestě ke svobodnému Tibetu, je současný obrovský hospodářský rozvoj Číny, která se stává jedním z nejvýznamějších světových hráčů. Jezdí sem celé delegace ze všech států světa, které připravují pozice pro případné podnikatelské investice a zakázky. Často jsou v čele těchto delegací představitelé vlád oněch zemí a bylo by nemyslitelné, aby přijel například premiér Topolánek dojednat zakázku pro české firmy v tričku “Svobodný Tibet !!!” Je zbytečné si nalhávat, že touha po svobodném Tibetu převáží nad evantuálním ziskem z těchto zakázek, v jedné z nejdynamičtějších ekonomik světa.

Možná by tak nejlepším řešením bylo přimět ČLR k udělení statusu zvláštní správní oblast pro Tibet. Podobnou formou autonomie disponuje například Honkong nebo Macao a nutno uznat, že tyto území fungují na čínské poměry značně demokraticky. To se ale stane jen těžko, jelikož Honkong i Macao získaly tento status na základě předchozí koloniální správy.

Netvrdím, že chování ČLR vůči Tibetu je správné. Nepopírám, že v Tibetu dochází k významnému porušování lidských práv. V žádném případě se nesnažím obhajovat politiku ČLR, se kterou pochopitelně nesouhlasím. Nemyslím si ale, že samostatnost Tibetu, je tím jediným a správným řešením tohoto problému, jak často slýcháme z médií a od politiků, a také se mi nezdá cesta, jakou se toho snaží dosáhnout.