Rock For People vs. Pohoda festival = Slováci jsou mnohem dál.

V první polovině července se konaly dva festivaly, které svou velikostí a line-upem přitahují velké množství hudebních fanoušků z ČR a Slovenska. Navštívil jsem oba dva tyto festivaly a po uplynutí potřebné doby nastal čas na střízlivé hodnocení a porovnání. Jedná se o festival Rock For People v Hradci Králové a Pohoda festival u slovenského Trenčína.

Hned na začátek bych rád vyjádřil přesvědčení, že letos to na plné čáře vyhrála slovenská Pohoda. Tento festival je mnohem dál a to snad úplně ve všem. Musím říct, že jsem si nepřipadal jako na hudebním festivalu, spíše jsem trávil dva dny a dvě noci v oáze s neuvěřitelnou koncetrací kulturních zážitků, v oáze s neuvěřitelnou koncentrací milých, usměvavých a příjemných lidí a v neposlední řadě v oáze skvělé hudby, která svou rozmanitostí dalece přesahuje pojem rockový festival, zkrátka v oáze neuvěřitelné pohody.

Nerad bych snižoval kvality hradeckého festivalu, festival jsem si také užil, ale v porovnávání je vždy vítěze a poraženého, remízy ponechme fotbalu. Tím, co mě na Rock For People letos definitivně dokopalo, byla účast jedné z nejlepších současných, na živo hrajících kapel, totiž Muse. Jejich téměř dvouhodinové vystoupení bylo vynikající, zvuk byl téměř dokonalý a o hudebních kvalitách kapely netřeba pochybovat. Přesto jsem si odnesl větší zážitek z pohodového koncertu indie legendy Iana Browna. Zpíval hrozně, celý koncert byl o kousek pozadu za hudbou. S tím se ale počítalo. To co rozhodovalo byla atmosféra, západ slunce za vrcholky nedalekých kopců, okolo 20 000 nadšených tváří a jeden chlapík v teplákách zpívající "I wanna be adored ..." Bylo mi krásně.

Když na Rock For People nastoupili taneční legendy The Prodigy, spustila se nebývalá davová smršť. Celý koncert byla jedna velká party, a přestože se neřadím mezi velké fanoušky této kapely, koncert jsem si upřímně užil. Jenže Pohoda kontrovala hned dvojicí podobně skvělých vystoupení. Digitalism dj´s set a Crystal Castles ve stanu stylu Glustonbury pro 5000 nadšenců, divoká světla a hlavně pokročilá noční hodina. Tahle hudba se prostě hodí do stanů, je zbytečné ji servírovat na velké scéně, kde se atmosféra rozplyne do daleka, ale mine se účinkem tam, kde je to nejvíce žádané.

Tím se dostáváme k hlavnímu problému hradeckého festivalu. Ten vidím v tom, že veškerá hudební vystoupení končí kolem 01:00 a už v cca 02:00 zavírají stánky a neprostupná řada pořadatelů vyhání návštěvníky ven z areálu. Kam mají jít lidé, kteří se přijeli bavit ??? Těch je tu většina. Spát ? Dělat bordel do stanového městečka ???? Pak nastává situace kdy se před několika stánky mimo areál houfují stovky lidí chtějících zábavu. Jeden ze stánkařů zapne rádio, z něj se ozvou Prodigy s jejich novým albem a stánek se promění v jednu malou stage. Cca 500 lidí začne skákat, tancovat a vytleskávat staré rádio vydávající podivné zvuky. Jak smutné ...

Tohle se na Pohodě stát nemůže. Hudební produkce jede až do ranních hodin v party stanech. Nejotrlejší se mohou bavit až do 7 - 8 hodiny ranní. Navíc na hlavní stage se k ránu kolem 5 hodiny ranní scházejí návštěvníci a pořadatelé k oficiálnímu vítaní slnka, zahrnutého do programu festivalu. Krásný to zážitek. Téměř polovina stánků jede nonstop, včetně výčepu piva. Až sem nedokázal pochopit, jak byli zajisté unavení prodejci piva neuvěřitelně příjemní a milí na zákazníky, přestože bylo 7 ráno a měli za sebou náročnou noc a horký den.

Další výhodou slovenského festivalu je stanové městečko přímo v areálu. Když někdo usne někde v areálu u scény, není to problém, později se přesune o kousek dál do stanu a může spát. Navíc stany nejsou dostupné pro vykradače, jelikož každý kdo je v areálu je návštěvník se zaplacenou vstupenkou. Na Rock For People je camp oddělen a dostane se do něj bez větších potíží téměř každý. Proto nebylo žádné velké překvapení, že jsme našli prohrabané a vyházené věci ve stanu, do kterého se stejně jako do stanu všech našich sousedů někdo podíval a odnesl si několik suvenýrů.

V čem je však největší rozdíl mezi oběma festivaly je bezpochyby chování lidí a všeobecná atmosféra. Nevím čím to je. Jsou Slováci o tolik příjemnější a slušnější než Češi ? Nebo line-up festivalů přitáhne vždy specifickou skupinu lidí, které se od sebe výrazně liší ? Jsou to doprovodné kulturní akce, přednášky a workshopy na Pohodě, které odradí ony návštěvníky, jenž festival rozhodně nepotřebuje ? Vážně nevím. Netvrdím že na Rock For People byli samý hulváti a na Pohodě samý uvědomělý andílci. Na obou festivalech se lidé dokáží skvěle bavit, na každém se k sobě ale chovají trošku jinak. Kdo nezažil oba tyto festivaly, asi nedokáže pochopit, co tím myslím ...

Někomu může připadat moje hodnocení poněkud zaujaté, přehnaně subjektivní. Z mého pohledu je to objektivní hodnocení. Nemám důvod být zaujatý. Na oba festivaly jezdím rád, oba si dokážu užít. Ale z výše uvedených důvodů a spousty dalších u mě dlouhodobě, i letos vede Pohoda. A když mluvím s lidmi, kteří podobně jako já absolvovali oba hudební festivaly, vím že tento můj názor není zdaleka ojedinělý.

Na závěr několik slov od Fergusa O'Farrela, lídra irské skupiny Interference, která letos vystoupila na Pohodě:

„Bolo to absolútne nádherné, niečo, na čo nikdy nezabudnem a každý z našej skupiny cíti to isté. Ak naozaj existuje nebo pre mňa a pre všetkých muzikantov, túla sa večnosťou nad zázračným festivalom Pohoda. Rozhodol som sa nechať môj popol rozsypať na niekoľkých miestach, ktoré zaplnili moje srdce blaženosťou. Jedno z nich bude určite aj tu - na festivale Pohoda v Trenčíne."

převzato z: http://www.pohodafestival.sk/