Sousedství dvou zemí se určuje pomocí řádů. Sousedé prvního řádu jsou přímý sousedé, s nimiž stát sdílí hranici. Sousedé druhého řádu jsou země, které jsou geograficky blízko, avšak nesdílí se státem hranici. Velmi často bývají lepší vztahy právě mezi sousedy 2. řádu. Německo je náš přímý soused. Užili jsme si s ním své. Dnes však můžeme s klidem říci, že jeho blízkost je pro nás přínosem.
Německo je velmi specifický stát. Jedná se o federaci v tom pravém slova smyslu. Spolkové země nevznikaly uměle jako například naše kraje, ale mají historický základ. Vždyť Svatá Říše Římská byla v podstatě první velkou federací a právě Německo vychází z tohoto historického uskupení. Země byla dlouhou dobu rozdělena. Ať už na spoustu malých států za dob Svaté Říše Římské, nebo za oddělení Pruska, či současného působení SRN a NDR. Právě z této dlouhodobé nespojitosti země vyplívá i její polycentrické uspořádání. Oproti například ČR nemá Německo jedno centrum, které by udávalo dění v celé zemi. Jedná se o určitou výhodu. Hlavním městem je Berlín, důležité úřady sídlí v Bonnu, průmyslovými centry jsou Porůří a Mnichov, největší letiště je ve Frankfurtu, největší přístav v Hamburku. Země má center několik a důležité instituce jsou rozloženy relativně rovnoměrně.
Německo je právem považováno za agresora obou světových válek. To mělo nepříjemný vliv i na Českou republiku, jakožto přímého souseda. V té době si mohli občané ČR pouze stěžovat na sousedství s Německem. Avšak od poválečného dění se začala situace měnit. Do Německa proudily dotace jak od evropských velmocí, tak z USA. Německý průmysl byl totálně demilitarizován, což má pozitivní vliv do dneška. Nebylo nutné zbytečně investovat procenta HDP do vojenského průmyslu. Německo si navíc pod svá ochranná křídla vzaly USA, tudíž se SRN nemusela obávat o svou bezpečnost. Přestože je dnes Německo jednou z nejvyspělejších ekonomik světa, nepatří mezi jaderné velmoci. Přesto jsou na území Německa jaderné zbraně přítomny v amerických vojenských základnách. Touto situací německé hospodářství ušetřilo po dlouhou dobu spoustu zdrojů.
Ačkoliv si to dnes málokdo uvědomuje, poválečné Německo bylo hlavním impulsem evropské integrace. Už W. Churchill požadoval vytvoření Spojených států Evropských s vůdčí rolí Francie a s hlavním cílem, kterým bylo integrovat poválečné Německo do Evropy a zajistit jeho hospodářský rozvoj. Následně bylo Německo jedním ze zakládajících členů Evropského společenství Uhlí a Oceli, z něhož následně vzniklo Evropské Společenství a Evropská Unie. Vypadá to tedy, že Německo jako agresor válek vytežilo ze své pozice samé výhody. Avšak v jeho poválečném vývoji figuruje i jedna zásadní nevýhoda.
Tou bylo rozdělení Německa na SRN a NDR. Díky tomuto rozdělení trpí Německo dodnes velkými regionálními rozdíly v životní úrovni, úrovni hospodářství a demografických statistikách. Tyto rozdíly se nepodařilo vyrovnat ani obrovskými investicemi směřujícími ze západu na východ. Těžko se s tímto problémem podaří v blízké budoucnosti něco udělat, přesto nemusí obyvatelé uzemí bývalé NDR truchlit, jelikož jejich situace je i tak mnohem lepší, než situace obyvatel většiny zemí EU včetně ČR.
Celý poválečný vývoj směřoval až k dnešní situaci, kdy je Německo nejsilnější ekonomikou Evropy a jednou z 5 nejsilnějších ekonomik světa. V objemu exportu je dokonce na prvním místě v celosvětovém měřítku. To, co má pro ČR velmi pozitivní vliv, je třetí pozice Něměcka v objemu importu do země. Právě Německo je hlavním cílem českých vývozců a česká ekonomika je tak na té německé výrazně závislá. Je to právě Německo, které bude svými hospodářskými a ekonomickými kroky řešit současnou krizi a zároveň ji z velké části samo zaplatí. Ať si francouzský prezident Nicolas Sarkozy tvrdí co chce, jeho země neměla a v blízké budoucnosti ani nebude mít takový vliv na Evropu, jako má Německo. Ať už se jedná o vliv pozitivní či negativní. Současné Německo je pro ČR a vůbec celou Evropu zásadním sousedem a klíčovou zemí, která je spolehlivá, stabilní a silná. Až k této situaci dospěl jen 60-ti letý vývoj země, která byla agresorem obou světových válek.
Jediné na co je dobré dát pozor je důvod, proč se Německo agresorem stalo. V době krize, hospodářské a politické nestability začali lidé podporovat extremistické názory, které zdánlivě přicházely s rychlým řešením a nabídkou práce (např. stavba německých dálnic). Krize, ač prozatím s příznivějšími dopady pro společnost je tu znovu. Byla by škoda nepoučit se a opakovat chyby z minulosti, o kterých víme.
