V dnešním světě má mladý člověk mnoho příležitostí jak se podívat na delší dobu do zahraničí a já si této možnosti, jakožto snad ještě stále mladý člověk, vážím. Možná nejjednodušší možností je zahraniční studijní pobyt v rámci programu Erasmus, jehož existence momentálně využívám i já. Mým novým domovem je po dobu jednoho roku Estonsko.
Po téměř 4 měsících v zahraničí nastal čas zhodnotit život v mém dočasném domově. Když sem se před lidmi z mého okolí zmínil, že budu žít rok v estonském Tallinnu, reakce byly většinou pochybné. Proč jedeš do Ruska, vždyť tam zmrzneš, kde to je nebo dokonce to je někde v Africe ? ... (zřejmě záměna s Etiopií) byly nejčastější otázky. Realita je pochopitelně někde úplně jinde.
Estonsko je neuvěřitelně malá země. Teď nemyslím rozlohou nebo počtem obyvatel (i když 1,4 miliónu je vážně málo), ale svým obsahem a hodnotami které ji tvoří. Je to vidět na každém kroku, při návštěvě národního parlamentu, který připomíná zastupitelstvo krajského města v České republice i při prohlídce muzeí, která jsou sice zajímavá, ale z naší země jsme zvyklí na mnohem bohatší sbírky národní kulturní chlouby.
Pokud jsem ale zmínil, že se jedná o zemi obsahově malou, rozhodně to neplatí pro národ v ní žijící. Právě naopak. Estonci jsou neuvěřitelně silný národ, po tisíciletí přežívající pod nadvládou jiných (Němců, Švédů, Rusů) a přesto si zachovali své národní tradice, přesto byli schopni odolat snahám "poruštění" a nakonec docílit společného snu - svobodného, nezávislého Estonska patřícího do Evropské Unie. Dokládá to i jejich příběh zpívající revoluce, kdy díky hudebním festivalům (50-100 000 lidí zpívajících najednou tradiční národní písně na jednom místě) dokázal přežít utlačovaný národ po více než 50 let a nakonec "pěveckou vzpourou", kdy se i přes zákaz Sovětského svazu lidé odhodlali zpívat národní hymnu a další tradiční Estonské písně, i odstartovat cestu ke svobodnému Estonsku.
V ulicích narazíte na spoustu Rusů, kteří by se logicky mohli cítit nějak znevýhodňováni nebo diskriminováni a nikdo by se nejspíše ani nedivil. Jenže tomu tak není. Jejich pozice je stejná jako pozice Estonců a Estonci se k Rusům chovají jako ke každému jinému. Alespoň navenek, protože do hlavy Estonce nikdy nevidíte. Jsou chladní, nepříliš komunikativní, ale pokud cokoliv potřebujete, ochotní rozhodně více než lidé v ČR. Dalším překvapivým pozitivem je, že ať jdete na poštu nebo koupit šunku k řezníkovy, vždycky se domluvíte anglicky a mnohdy mě překvapivý 60-ti letá prodavačka pečiva mnohem lepší angličtinou, než jakou operuji já.
Estonsko je první zemí na světě, kde se volilo do parlamentu po internetu. To je jeden z hlavních důvodů proč je téměř všude dostupný internet. Není nijak zázračně rychlý, ale na mnoha místech je zdarma a poslouží k běžnému užití. A hlavně, možnost připojit se k internetu má každý Estonec. Vůbec na technické záležitosti si Estonci potrpí. Placení dvou rohlíků kartou je naprosto běžné a tiskem dokonce proběhly návrhy na úplné zrušení tištěných peněz. Od ledna se zde bude platit Eurem a osobně si myslím, že podobné návrhy zůstanou jenom teorií. Málokdo také ví, že skupinka univerzitních studentů z Tartu vymyslela službu Skype, kterou ale na rozdíl například od tvůrců Facebooku v počátcích prodala velké zahraniční firmě.
Každopádně všem lidem kteří možná ze začátku o mé volbě pochybovali mohu s klidem vzkázat, že jejich pochyby byly opravdu jen pochybami. Svůj pobyt zde si užívám maximálně a jsem rád že jsem se vydal do země, kam se jen málokdo vydá na letní nebo zimní dovolenou, na rozdíl od mých přátel studujících ve Španělsku, Itálii nebo Německu. Estonsko a okolí mě zkrátka baví víc a o jeho dalších částech a krásách zase možná příště ...
