Kam se vytrácí typické prvky českých měst ?

Globalizace se projevuje ve spoustě různých rovin. Zde bych se rád zmínil o jejím projevu na tváři českých měst, zejména jejich vybavenosti službami. Globalizace se projevuje ve spoustě různých rovin. Zde bych se rád zmínil o jejím projevu na tváři českých měst, zejména jejich vybavenosti službami.

Města a jejich centra se měnila vždy a měnit budou.
Pokaždé jiným tempem, v průběhu 20. století zajisté
nejintenzivněji. V zahraničí tato proměna nebyla tolik na oči
bijící, jelikož probíhala rovnoměrněji v delším časovém
horizontu. U nás se města téměř 40 let neměnila v podstatě
vůbec, jejich výraz spíše šedivěl a nabýval na jizvách v
podobě popraskaných omýtek a opadaných tašek ze
střech. Po roce 1989 se vývoj a jeho intenzita radikálně
změnily. Došlo velmi rychle ke zdánlivému rozzáření
českých měst, která najednou hrála všemi barvami, i ony
"jizvy" byly ve většině případů zahojeny a vypadalo to, že se
blízká na lepší časy, jelikož najednou byl dostatek
prostředků pro zajištění make-upu i maskérů, kteří měli
zájem česká města nalíčit k lepšímu, západnímu standartu.
Tento zjednodušený pohled by byl ovšem zavádějící.
Najednu stranu se tvář českých měst pozitivně změnila, na
druhou vznikla spousta nových negativních vlivů, do této
chvíle nepoznaných. S uzavřením výrobních podniků
zejména těžkého průmyslu, které mívaly ve městech
dlouhou tradici a byly tak umístěny v blízkosti center přibylo
na tváři měst obrovské množství brownfieldů, tedy
nevyužitých prostorů, ke kterým se ve většině případů váže i
stará ekologická zátěž. Narozdíl od námi obdivovaných
měst západu, jsme si s využitím těchto brownfieldů a jejich
přeměnou na atraktivní zónu pro investice v blízkosti centra
města nedokázali poradit. Většina jich hyzdí české obce
dodnes, na prostoru těch, které byly využity nacházíme
většinou obchodní dům ve tvaru krabice, či obrovské tkzv.
multifunkční centra zahraničního investora, což je název,
pod kterým si málokdo dokáže něco konkrétního představit.
Co se však změnilo nejdrastičtěji je vybavenost českých
měst službami. V předchozí éře socialismu sice nebyla
vybevanost službami nijak závratná, jejich majitelé sice
nemohli být drobným živnostníkem, ale tyto služby byly, a
to je zásadní - české !! Řeč je o jitřenkách, koloniálech,
řeznictvích a pekařstvích, ale také o tabákách, trafikách,
klasických kavárnách a českých hostincích. Určitě se nešlo
vyhnout jejich dopnění o podnikatelsky podobné subjekty
větších korporací ze zahraničí (fast foody, kebaby, butiky s
oblečením, kavárny západního typu - Starbucks atd.), ale
možné bylo zabránit jejich téměř úplného vymizení,
případně nuceného přesunutí z měst na venkov.
V současnosti je to právě venkov, kde přežívá typicky česká
vybavenost našich měst. Města se naopak změnila ve
směsici italských, mexických, španělských, řeckých a
čínských zařízení obslužného charakteru, což bych neviděl
jako problém, kdyby byly doplněny alespoň z 50%  těmi
českými. Česká města ztrácí svou tvář pod vlivem
globalizace a zbytečně i přehnaně urychlené touze
přiblížení se západu. Paradoxem je, že vzorem jim jsou
západní mesta, která si svou tradiční tvář dokáží udržet !!!
Základní problém vidím v úřadech, které jsou místem, kde
se rozhoduje o využitelnosti jednotlivých prostorů měst, kde
se sestavují územní plány a urbanistické studie a kde se
tvoří plány rozvoje měst. Důležité je, aby lidé na těchto
úřadech dostatečně spolupracovali s odborníky urbanisty,
sociálnímy geografy a krajinnými ekology, jejichž teoritické
znalosti a publikace jsou na úrovni jejich západních kolegů,
ale dle všeho jim není při vytváření podkladů pro rozvoj měst
dán dostatečný prostor.

Města a jejich centra se měnila vždy a měnit budou. Pokaždé jiným tempem, v průběhu 20. století zajisté nejintenzivněji. V zahraničí tato proměna nebyla tolik na oči bijící, jelikož probíhala rovnoměrněji v delším časovém horizontu. U nás se města téměř 40 let neměnila v podstatě vůbec, jejich výraz spíše šedivěl a nabýval na jizvách v podobě popraskaných omítek a opadaných tašek ze střech. Po roce 1989 se vývoj a jeho intenzita radikálně změnily. Došlo velmi rychle ke zdánlivému rozzáření českých měst, která najednou hrála všemi barvami. I ony "jizvy" byly ve většině případů zahojeny a vypadalo to, že se blízká na lepší časy, jelikož najednou byl dostatek prostředků pro zajištění make-upu i maskérů, kteří měli zájem česká města nalíčit k lepšímu, západnímu standartu.

Tento zjednodušený pohled by byl ovšem zavádějící. Na jednu stranu se tvář českých měst pozitivně změnila, na druhou vznikla spousta nových negativních vlivů, do této chvíle nepoznaných. S uzavřením výrobních podniků zejména těžkého průmyslu, které mívaly ve městech dlouhou tradici a byly tak umístěny v blízkosti center, přibylo na tváři měst obrovské množství brownfieldů, tedy nevyužitých prostorů, ke kterým se ve většině případů váže i stará ekologická zátěž. Na rozdíl od námi obdivovaných měst západu, jsme si s využitím těchto brownfieldů a jejich přeměnou na atraktivní zónu pro investice v blízkosti centra města nedokázali poradit. Většina jich hyzdí české obce dodnes. Na prostoru těch, které byly využity nacházíme většinou obchodní dům ve tvaru krabice, či obrovské tkzv. multifunkční centra zahraničního investora, což je název, pod kterým si málokdo dokáže něco konkrétního představit.

Co se však změnilo nejdrastičtěji je vybavenost českých měst službami. V předchozí éře socialismu sice nebyla vybavenost službami nijak závratná, jejich majitelé sice nemohli být drobným živnostníkem, ale tyto služby byly, a to je zásadní - české !! Řeč je o jitřenkách, koloniálech, řeznictvích a pekařstvích, ale také o tabácích, trafikách, klasických kavárnách a českých hostincích. Určitě se nešlo vyhnout jejich dopnění o podnikatelsky podobné subjekty větších korporací ze zahraničí (fast foody, kebaby, butiky s oblečením, kavárny západního typu - Starbucks atd.), ale možné bylo zabránit jejich téměř úplného vymizení, případně nuceného přesunutí z měst na venkov.

V současnosti je to právě venkov, kde přežívá typicky česká vybavenost našich měst. Města se naopak změnila ve směsici italských, mexických, španělských, řeckých a čínských zařízení obslužného charakteru, což bych neviděl jako problém, kdyby byly doplněny alespoň z 50%  těmi českými. Česká města ztrácí svou tvář pod vlivem globalizace a zbytečné i přehnaně urychlené touze přiblížení se západu. Paradoxem je, že vzorem jim jsou západní mesta, která si svou tradiční tvář udržet dokáží !!!

Základní problém vidím v úřadech, které jsou místem, kde se rozhoduje o využitelnosti jednotlivých prostorů měst, kde se sestavují územní plány a urbanistické studie, a kde se tvoří plány rozvoje měst. Důležité je, aby lidé na těchto úřadech dostatečně spolupracovali s odborníky urbanisty, sociálnímy geografy a krajinnými ekology, jejichž teoritické znalosti a publikace jsou na úrovni jejich západních kolegů, ale dle všeho jim není při vytváření podkladů pro rozvoj měst dán srovnatelný a dostatečný prostor.