Hodně vydělat nebo hodně zažít ?

Nedávno jsem byl osloven jakousi podnikatelskou skupinou, která měla údajně zájem o mé připojení k jejich již dobře rozjetému projektu. Jelikož jsem nevěděl o co jde a obecné informace zněly klasicky dobře, rozhodl jsem se přijít na informativní schůzku. Tam jsem rychle vystřízlivěl. Samozřejmě přišli se závratně skvělým systémem, kdy člověk v podstatě učí jiné lidi nakupovat přes internet. Prodává skvělé produkty, které jsou sice dražší, ale zaručeně fungují. Díky tomu, že firma nebo seskupení nefunguje na pyramidové podstatě, k penězům se údajně dostane opravdu každý. Nechci se ale zabývat tím, o jakou konkrétní skupinu šlo, zda prezentovanému systému důvěřuji nebo ne. Spíše mě zaujalo, čím se onen prezentující snažil potenciální kolegy motivovat.

Celá prezentace byla zaměřena na jedinou věc. Materiální chtíč možného klienta. Jako by byla úplně popřena existence lidí, kteří nejsou hnáni touhou po materiálním obohacení. Prezentující ukázal na telefonu fotku vysněného automobilu luxusní značky a zmínil, že do roka bude díky jeho podnikatelským aktivitám patřit jemu. Dodal, že podobných splnění snů se můžeme dočkat i my, stačí se jen připojit a následovat již vyšlapanou cestu. Úspěch se brzy dostaví.
Tentokrát ale narazil na člověka, který nepotřebuje nablýskaný automobil, chytré dotykové telefony nebo oblečení luxusní značky. Stačí mi škodovka, telefon, který mi umožní volat a posílat sms a triko za dvě stovky. Samozřejmě, potřebuji peníze na to, abych se uživil, ale nepotřebuji jich nadbytek. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že pokud mám peněz více než potřebuji, spíše tím sám sobě škodím, než naopak. Nejsem žádný antimaterialista, ale vím co ke spokojenému životu potřebuji a co už je nadbytečnost.
Dalším argumentem bylo, že u nich člověk vydělává na sebe a nedělá celý život pro někoho jiného, který z toho jen teží. Cílem je být tím, pro koho vydělávají ostatní. To zní sice hezky, ale opět je opomíjena ta část společnosti, která nemá problém pracovat pod někým jiným, i když si to uvědomuje. Vždyť i učitelé a lékaři pracují pro jiné a nevydělávají přímo na sebe. Mnozí z nich berou jejich profesi jako poslání a neměnili by ji ani za pohádkové příjmy z činnosti, která by jim byla kvůli její náplni proti srsti.
Neberu těmto lidem jejich nadšení pro činnost, která jim zajisté dopomůže k vysněným příjmům. Ale jsem rád, že z onoho sezení nakonec všichni včetně mne odešli bez zájmu dále pokračovat v možné spolupráci. Snad je mezi námi stále dost lidí, kteří se někomu neupíší jen pro možnost zajímavého osobního obohacení, když ona činnost k němu plynoucí by byla proti jejich vlastnímu přesvědčení. Snad budu v ulicích potkávat stále více lidí ve Škodovkách než v Lamborghini, protože tyto lidé jsou pro společnosti mnohem více prospěšní …

Celá prezentace byla zaměřena na jedinou věc. Materiální chtíč možného klienta. Jako by byla úplně popřena existence lidí, kteří nejsou hnáni touhou po materiálním obohacení. Prezentující ukázal na telefonu fotku vysněného automobilu luxusní značky a zmínil, že do roka bude díky jeho podnikatelským aktivitám patřit jemu. Dodal, že podobných splnění snů se můžeme dočkat i my, stačí se jen připojit a následovat již vyšlapanou cestu. Úspěch se brzy dostaví.

Tentokrát ale narazil na člověka, který nepotřebuje nablýskaný automobil, chytré dotykové telefony nebo oblečení luxusní značky. Stačí mi škodovka, telefon, který mi umožní volat a posílat sms a triko za dvě stovky. Samozřejmě, potřebuji peníze na to, abych se uživil, ale nepotřebuji jich nadbytek. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že pokud mám peněz více než potřebuji, spíše tím sám sobě škodím, než naopak. Nejsem žádný antimaterialista, ale vím, co ke spokojenému životu potřebuji, a co už je nadbytečnost.

Dalším argumentem bylo, že u nich člověk vydělává na sebe a nedělá celý život pro někoho jiného, který z toho jen teží. Cílem je být tím, pro koho vydělávají ostatní. To zní sice hezky, ale opět je opomíjena ta část společnosti, která nemá problém pracovat pod někým jiným, i když si to uvědomuje. Vždyť i učitelé a lékaři pracují pro jiné a nevydělávají přímo na sebe. Mnozí z nich berou jejich profesi jako poslání a neměnili by ji ani za pohádkové příjmy z činnosti, která by jim byla kvůli její náplni proti srsti.

Neberu těmto lidem jejich nadšení pro činnost, která jim zajisté dopomůže k vysněným příjmům. Ale jsem rád, že z onoho sezení nakonec všichni včetně mne odešli bez zájmu dále pokračovat v možné spolupráci. Snad je mezi námi stále dost lidí, kteří se někomu neupíší jen pro možnost zajímavého osobního obohacení, když ona činnost k němu plynoucí by byla proti jejich vlastnímu přesvědčení. Snad budu v ulicích potkávat stále více lidí ve škodovkách než v lamborghini, protože tyto lidé jsou společnosti mnohem více prospěšní …