Chtěl bych jít volit, ale koho ???

Už za 15 dní začnou další volby do poslanecké sněmovny, které mohou rozhodnout o tom, kterak bude naše země vypadat po následující 4 roky. Mohly by, ale nerozhodnou. Další volební pat klepe na dveře a nekonečné, nikam nevedoucí debaty o změnách volebního systému jsou hned v závěsu. Volební lístky se už válí po stole, ale z jejich obsahu není člověk nijak moudrý. Místo volby s čistou hlavou a dobrým svědomím opět nastane hledání nejmenšího zla.

Koho má mladý, studující člověk volit ? Přitom moje požadavky by nebyly nijak extrémně náročné. Chci kvalitní, dostupné vzdělání, přijatelné podmínky pro založení rodiny a možnost únosné hypotéky na obstarání vlastního bydlení. Chci, aby pro člověka pohybujícího se ve státní správě, podnikání či politice nebyl samozřejmostí každodenní styk s korupcí a aby se korupce a lobby za hranou zákona nestaly jedinou možností získání zakázky či pracovního místa. Chci, abych se na ulicích a ve městě cítil bezpečně, aby mě i mým blízkým byla v případě nutnosti poskytnuta zdravotní pomoc, kterou si můžeme dovolit. Potěšilo by mne, kdybych měl alespoň částečnou jistotu, že se o mé rodiče a následně i o mne postará ve stáří částečně stát. Jsem ochoten si na to celý život přispívat částí platu. Rád bych našel po studiu VŠ práci, nejlépe v mém oboru. A v neposlední řadě bych rád žil v solidární, odpovědné společnosti, kde se na sebe lidé nemračí, a kde si lidé váží svých spoluobčanů, své země, případně města.

Výběr politické strany není jednoduchý. Je zde spousta malých stran, které se od roku 1990 nikdy nedostaly do parlamentu a několik občanských výzev volajících po jejich volení. Já jsem však k naprosté většině z nich skeptický. Stačí slyšet názory jejich lídrů. Pokud člověk vůbec pochopí co říkají, většinou to jsou ohrané fráze bez jediného receptu na jejich uskutečnění. Sem tam se objeví nějaký extrémní názor v programu. Některé nápady sice nejsou špatné, ale kvůli dvou bodům v pětistránkovém programu stranu volit nebudu. Jsem ale rád, že i tyto strany dostávají prostor například v televizním pořadu Hyde Park.

Komunisty, Dělnickou stranu (nebo jak se teď jmenují) a podobné extremisty vylučuji okamžitě po obdržení volebních lístků. Zůstává tak čtveřice známých politických stran, plus dvě strany nové, které mají reálnou šanci na vstup do parlamentu, totiž TOP 09 a Věci Veřejné. Přiznám se, že jsem o hlasu pro TOP 09 reálně nějakou dobu uvažoval. Zejména kvůli osobě Karla Schwarzenberga, který je jedním z mála lidí ve vrcholné politice, ke kterým cítím upřímnou důvěru. Jejich možná až extrémně pravicový program mě ale od hlasu pro toto uskupení odrazuje. Věci Veřejné neznám, nevyznám se v nich, nevím co chtějí a upřímně ani nemám zájem je nijak hlouběji poznávat. Už jen občanské hlídky v ulicích, nebo jak se tato stranická činnost nazývá, mi přijdou přinejmenším divné. Neprůhledné financování strany bojující proti korupci také nepřidá na důvěře a na rozdíl od mnohých mě nedokáže ke straně nijak zvlášť přitáhnout ani osoba Radka Johna.

Naprostá většina mladých lidí v ČR smýšlí spíše pravicově než levicově. Často, nevím z jakého důvodu, levici až s nenávistí zatracují a někdy až fanaticky vyjadřují podporu pravicovým stranám. Je to trošku paradox, vzhledem k tomu, že na západ od našich hranic je většinou mládeží podporována spíše levice a levicový program by asi měl být přirozeně mladým lidem v normálním prostředí bližší. Já proti levicové politice a levicovým názorům nemám vůbec nic, respektuji je, chápu je a nezatracuji lidi, kteří je vyznávají. Některé názory týkající se sociální odpovědnosti a sociálních jistot se mi líbí, přestože se průnik mých názorů na pravolevé přímce pohybuje lehce napravo od středu. Avšak nejsem schopen volit stranu, jíž reprezentují osoby jako Jiří Paroubek, David Rath, Zdeněk Škromach, Bohuslav Sobotka nebo Lubomír Zaorálek. Prostě to nejde.

KDU-ČSL mi vadí svojí schopností spojit se s kýmkoliv, vadí mi svými přehnaně konzervativními názory ohledně osvojení registrovanými partnery, potratů a eutanázie, čímž netvrdím, že vše výše zmíněné podporuji, jen to plně nezatracuji. Po několika vystoupení paní Šojdrové v televizi a přehlídce jejích názorů jsem se ujistil, že nikdy nedám hlas straně, kterou bude reprezentovat. Zelení by mohli být alternativou, nebýt občas extrémních ekologických názorů některých členů, které pochopitelně vycházejí z podstaty celé strany. Zároveň mi vadí jasné NE pro jadernou energetiku, což je pro mne poměrně důležité téma.

Zbývá ODS. Strana, kterou jsem už několikrát volil a nemám problém to veřejně zmiňovat. Na podzim loňského roku jsem byl téměř jistě přesvědčen, že tuto stranu volit nebudu. Měl jsem jí dost a byl jsem unaven z jejích čelních představitelů. Odchod Mirka Topolánka a příchod Petra Nečase mě donutil situaci přehodnotit. Petr Nečas je politik, kterému věřím více, než většině ostatních. Dokud však neodejdou i ostatní pochybní lidé z čela ODS, bude rozumný odchod Mirka Topolánka neefektivní. Pokud ale nemám jistotu že Petr Nečas bude předsedou strany po volbách, a že se na případný ministerský post nedostanou lidé jako např. Ivan Langer, nemůžu s čistým svědomím odevzdat do urny lístek č. 26.

Pořád nevím koho, ale volit půjdu. Snad se mi během následujících 15 dnů podaří zodpovědně vybrat ideálního kandidáta. Není ani tak podstatné jak volby dopadnou, jako to, abychom se vyhnuli volebnímu patu a konečně opět měli stabilní a činů schopnou vládu. Doufejme vzájemně, že se nám toho podaří docílit.