Největším zločinem bylo povraždění několika set tisíc nevinných obyčejných lidí, což lze právem považovat za zločin proti lidskosti Druhým tločinem bylo rozeštvání vesnice, zničení tradice vzájemného smíru a dobrých vztahů, vzájemné solidarity a podpory mezi rolníky Třetím zločinem bylo narušení tradičních morálních zásad vzájemných vztahů mezi lidmi, vlastních vietnamskému člověku Čtvrtým zločinem bylo narušení duchovních a kulturních tradic našeho národa
Komunistická strana Vietnamu prováděla pozemkovou reformu v severním Vietnamu (v tehdejší Vietnamské demokratické republice) v letech 1953 až 1956. Reforma se dotkla 3.563 obcí s celkovým počtem obyvatel přesahujícím 10 milionů lidí. Největším zločinem bylo povraždění několika set tisíc nevinných obyčejných lidí, což lze právem považovat za zločin proti lidskosti: kruté metody veřejného “odhalování nepřítele”, barbarské jednání s půl milionem lidí, kteří byli označeni za statkáře a popravení 172 008 osob, z nichž 123 266 osob (podle oficiálních statistik) bylo později prohlášeno za nevinné, což dosahuje 71,6% z celkového počtu postižených. Přitom do tohoto počtu nejsou započítáni lidé, kteří spáchali sebevraždu, protože byli neprávem označeni za statkáře či reakcionáře, a lidé, kteří zemřeli hladem,protože byli prohlášeni za statkáře a oddíly aktivistů provádějících reformu jim znemožnily normálně hospodařit. Počet lidí, kteří spáchali sebevraždu nebo kteří zemřeli hladem, dosáhl několika tisíců. Protože komunistická strana předem mechanicky a nepodloženě odhadla počet statkářů na 5% obyvatelstva, počet lidí, kteří byli označeni za statkáře a stali se předmětem kampaně za “odhalení nepřátel”, jimž byla konfiskována půda a majetek, dosáhl více než 500 000 osob. Navíc, protože pracovníci, kteří řídili pozemkovou reformu, hlásali, že je lepší “nikoho nenechat vyklouznout, i kdyby někdo byl postižen neprávem”, jednotlivé oddíly a skupiny aktivistů hnutí za pozemkovou reformu navzájem soutěžily o to, kdo “zařadí” více lidí do kategorie “statkář” či “kulak utlačovatel chudých”, a tak se vyznamená, v důsledku čehož počet lidí, kteří byli za statkáře a podobně označeni neprávem, byl velmi vysoký. Později bylo uznáno, že více než 70% z celkového počtu lidí takto označených bylo postiženo neprávem. Z celkového počtu 500 000 lidí, kteří se stali předmětem kampaně “odhalování nepřítele” a souzeno, 172 008 osob bylo zabito. Později bylo oficiálně uznáno, že až 71,6% procent z nich, tj 123 266 osob bylo postiženo neprávem. I mnoho lidí, kteří se zasloužili o revoluci a válku odporu bylo falešně nařčeno a barbarsky zastřeleno. Mezi nimi byla například paní Nguyen Thi Nam, známá též pod jménem Cat Thanh Long, která v minulosti osobně poskytla ochranu a péči nejvyšším funkcionářům komunistické strany a podpořila odboj penězi a zlatem a přesto ji komunisté označili za “utlačovatelku chudých” a odsoudili ji k smrti. Druhým tločinem bylo rozeštvání vesnice, zničení tradice vzájemného smíru a dobrých vztahů, vzájemné solidarity a podpory mezi rolníky: V průběhu pozemkové reformy se apelovalo na soukromou ukřivděnost a závist, lidé byli vyzýváni k tomu, aby se navzájem obviňovali, a tak byl na vesnici, která po tisíciletí žila ve vzájemném smíru a dobrých vztazích a kde vládl zvyk vzájemně se podporovat, vyvolán hluboký rozkol. Třetím zločinem bylo narušení tradičních morálních zásad vzájemných vztahů mezi lidmi, vlastních vietnamskému člověku, tím, že synové a dcery byli nuceni “odhalovat” své otce a matky, snachy a zeťové své tchány a tchyně jako “nepřátele”, a podobně se nutili bratři se “odhalovat” navzájem, žáci byli nuceni “odhalovat” své učitele, lidé, kteří přijali něčí pomoc, “odhalovali” své dobrodince, sousedé se “odhalovali” navzájem jako “nepřátelé”. Ještě nikdy nebylo zlo a nelidskost povzbuzováno jako v době, kdy komunistická strana prováděla pozemkovou reformu.
Čtvrtým zločinem bylo narušení duchovních a kulturních tradic našeho národa: V době pozemkové reformy a po ní byly obecní svatyně, buddhistické chrámy, rodové svatyně, katolické kostely a svatyně duchů a hrdinů do velmi značné míry poškozeny a pobořeny, kulturní a dobročinná zařízení jako sirotčince zřízené různými církvemi byly těmto zřizovatelům odebrány a ponechány svému osudu. Na mnoha místech byly buddhistické sochy dokonce naházeny do řek a svatyně a modlitebny byly přeměněny na kanceláře, schůzovní místnosti, kasárna či družstevní sklady a pod. Mnohé kulturní a historické památky byly zničeny, jako se to stalo například se svatyněmi a obětními místy zasvěcenými slavným příslušníkům rodu Nguyen Tien Dienova, přičemž byl vypálen dům o pěti místnostech plný drahocenných starých spisů patřících této rodině, mezi nimiž byly I rukopisy velkého básníka Nguyen Dua.
Praha 26/4/2007
Xuan Cang
