VIETNAM 2006

DEKLARACE SVOBODA A DEMOKRACIE PRO VIETNAM 2006 Prohlášení 118 bojovníků za demokracii, žijících ve Vietnamu dne 8. dubna 2006

DEKLARACE SVOBODA A DEMOKRACIE PRO VIETNAM

2006

Prohlášení 118 bojovníků za demokracii, žijících ve Vietnamu

Vietnam 8. dubna 2006

Vážení vietnamští soukmenovci doma a v zahraničí,

My, nížepodepsaní, zastupující stovky bojovníků za demokracii, žijících ve Vietnam, a všechny občany, kteří dnes touží po skutečné demokracii pro naši vietnamskou Vlast, jedním hlasem prohlašujeme:

I. Realita Vietnamu

1- Za Srpnové revoluce 1945 si celý náš národ zvolil národní nezávislost, a nikoli socialismus. Prohlášení nezávislosti z 2. září 1945 se ani slovem nezmiňuje o socialismu či komunismu. Dvě hlavní příčiny, které umožnily vítězství této revoluce byly touha po národní nezávislosti a mocenské vakuum, které tehdy panovalo ve Vietnamu (japonská vojska již 15. srpna 1945 kapitulovala před Spojenci a francouzští kolonizátoři byli už 9. března 1945 svrženi státním převratem, kterým se zmocnila vlády japonská armáda).

Je jasné, že cíl oné revoluce byl Komunistickou stranou Vietnamu podvodně zaměněn. A přirozeně i Právo národa na sebeurčení bylo zcela zlikvidováno. Existovaly minimálně dvě velmi příznivé historické příležitosti, kdy náš národ mohl prosadit své právo na sebeurčení: bylo tomu tak v roce 1954 na Severu a v roce 1975 v měřítku celé země. Ale vše bylo Komunistickou stranou Vietnamu zrazeno a nic se neuskutečnilo. Neboť jakmile byla nastolena diktatura proletariátu, nebylo, přesně podle Lenina, její první funkcí nic jiného než právě: násilí a teror pro potlačení odporu proti ní!

2- Vzápětí poté, dne 2. září 1945 v Hanoji pan Ho Či Min, předseda prozatímní vlády Vietnamské demokratické republiky slavnostně prohlásil před zraky národa a světa: "Všichni lidé se narodili jako rovnoprávní. Stvořitel je vyzbrojil nezadatelnými právy: patří k nim právo na život, právo na svobodu a právo usilovat o štěstí.” Tato nesmrtelná slova nacházíme v Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776.  V širším smyslu tyto věty znamenají: všechny národy světa se zrodily jako rovnoprávné, každý národ má právo na život, právo na štěstí a právo na svobodu. Také v Deklaraci lidských a občanských práv francouzské revoluce z roku 1791 se praví: "Lidé se narodili svobodní a rovní ve svých právech a musí vždycky být svobodní a rovní ve svých právech. To jsou pravdy, jež nikdo nemůže popřít…" (citováno podle Deklarace nezávislosti z 2. září 1945).

Avšak všechna tato posvátná práva národa byla vzápětí hrubě pošlapána, když byla nastolena vláda komunistů.

3- V únoru 1951 se v Prohlášení Vietnamské strany práce (dnešní Komunistické strany Vietnamu) po jejím 2. sjezdu psalo: ”Učením naší strany je učení marxismu - leninismu". A stanovy strany se v části věnované Cílům a programovým zásadám strany vyslovovaly ještě zřetelněji: "Vietnamská strana práce se řídí učením Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a myšlenkami Mao Ce-tunga, jež ve spojení s praxí  vietnamské revoluce jsou jejím ideologickým základem a ukazatelem směru veškeré činnosti…".

Od té doby, zejména po roce 1954 na Severu a později, po 30. dubnu 1975, v rámci celé země, se strašidlo komunismu neustále vznášelo jako těžké břemeno nad hlavami a šíjemi všeho vietnamského Lidu. Bylo to právě toto strašidlo a nic jiného, co připravilo vietnamský Lid o téměř všechna jeho lidská práva. A také dnes stále ještě dočasně ovládá a okupuje vietnamský Národ po stránce duchovní i fyzické.

II. Obecná globální zákonitost

1- Historie jasně ukazuje, že veškeré svobody a demokracie jsou za jakéhokoli režimu totalitní vlády jedné strany, ať už jde o režim komunistický nebo nekomunistický, nelítostně pošlapávány, a pokud mezi nimi existují rozdíly, spočívají jen v rozdílné míře. Naneštěstí,  Vietnamský Národ stále ještě patří k nemnoha zemím na světě, jež jsou doposud ovládány komunistickými totalitními režimy vlády jedné strany. To je konkrétně zakotveno v článku 4 dnešní Ústavy Vietnamské socialistické republiky těmito slovy: "Komunistická strana Vietnamu... řídící se Marxismem-Leninismem a myšlenkami Ho Či Mina, je vedoucí silou státu a společnosti." Právě proto byla práva našeho Lidu na svobodu a demokracii zcela zlikvidována – v nejlepsím případě se z nich zachovalo pouze pár drobných zbytků!

2- Právě tento systém moci, který nikdy nepřipustí konkurenci a nikdy nepřistoupí na to, aby byl vystřídán, prudce urychluje degradaci a úpadek celého tohoto systému. Protože na politickém poli neexistují žádná spravedlivá pravidla a zásady konkurence, nemůže si náš Lid po žádných volbách zvolit lidi a politické síly, které si to nejvíce zaslouží. Proto se vedoucí, správní a řídící aparát počínaje ústředím a místními orgány konče čím dále tím více narušuje a rozkládá. Následkem toho se Vietnam dnes stal zemí, která tak daleko zaostává za okolními zeměmi a za světem. Toto ponížení naší země a ostatní její neduhy lze jen těžko odstranit. Problémem všech problémů, příčinou všech příčin je právě to, že Komunistická strana Vietnamu je jedinou politickou silou vládnoucí naši zem! Praxe ukázala, že každou zemi, jež se ocitla na kolejích komunismu, postihl katastrofální rozklad. Sovětský Svaz, kolébka komunismu, a ostatní východoevropské socialistické země odvážně překonaly samy sebe, aby se vrátily a našly správnou cestu pro své Národy.

3- Všichni chápeme, že nikdo nemůže změnit, co se v dějinách událo. Dá se však zvrátit jejich směr. A ještě důležitější je, že na základě poučení z dějin se dá stanovit správný směr do budoucnosti. Včerejší cesta našeho Národa byla vietnamskými komunisty zvolena uspěchaně, nepromyšleně, a byla jimi celému národu uměle vnucena. Realita už dokázala, že ta cesta byla naprosto bludná. Proto si náš Národ dnes musí volit cestu znova. A je zcela jisté, že cesta, kterou si zvolí celý Národ společně, bude lepší než cesta, kterou vybere nějaký jednotlivec nebo skupina lidí. Komunistická strana také je jen součástí Národa, proto  se nemůže za Národ vydávat, aby ho nahradila! Před Národem a dějinami tato vládnoucí strana po více než půl století (1954–2006) svou úlohu  uzurpovala, nikdy ji oficiálně nezískala - nezažili jsme totiž ve Vietnamu žádné skutečně svobodné volby.

Na základě výše uvedené reálné situace a zákonitostí a s vědomím občanské odpovědnosti za osud naší Vlasti si dovolujeme vyznat před všemi vietnamskými soukmenovci doma i v zahraničí:

III. Cíle, metody a smysl našeho boje

1- Nejvyšším cílem v dnešním boji za svobodu a demokracii pro náš Národ je důsledné nahrazení současného politického systému ve Vietnam, nikoli jeho částečná "obnova" nebo příštipkářská oprava, jak se to děje nyní. Konkrétně je nutno přejít od současného monolitického  politického systému jedné strany, kdy na politickém poli neexistuje soutěžení, k politickému systému pluralitnímu, k systému více stran, kdy bude existovat čestná soutěž, jak to odpovídá oprávněným požadavkům naší Vlasti, přičemž musí být zřetelně oddělena moc zákonodárná, výkonná a soudní v souladu s mezinárodními normami a zkušenostmi Lidstva z cenných a úspěšných demokracií.

Cílem je konkrétně znovu nastolit následující základní práva všeho Lidu :

- Právo na svobodu informací a projevu podle Mezinárodní úmluvy Organizace Spojených národů o občanských a politických právech schválené dne 16.12.1966, k jejímuž článku 19. odstavci 2. Vietnam přistoupil dne 24.9.1982: "Každý člověk má právo na svobodu projevu, k níž patří i svoboda veškeré informace a názory na základě vlastní volby vyhledávat, přijímat a předávat bez ohledu na meze a na to, zda mají formu ústní, psanou, tištěnou nebo formu uměleckou nebo jsou zprostředkovávány jakýmkoli jiným masovým sdělovacím prostředkem". To znamená, že všechny strany, organizace a jednotlivci mají právo informace a projevy šířit tiskem, rozhlasem, televizí a ostatními masovými sdělovacími prostředky, aniž musí čekat na povolení vládnoucí moci.

- Právo na svobodu shromažďování, sdružování v organizacích a stranách, právo volit a být volen podle  článku 21 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech: "Každý občan… má právo a příležitost, aby (a) se zúčastnil řešení společenských záležitostí buď přímo nebo prostřednictvím zástupců, které si svobodně zvolí; (b) volit a kandidovat v poctivých a pravidelně konaných volbách formou všeobecného, rovného a tajného hlasování, aby bylo zajištěno právo voličů na projev jejich mínění". To znamená, že všechny strany patřící k nejrůznějším tendencím mají poctivě navzájem soutěžit ve skutečné pluralitní demokracii s účastí různých politických stran.

-  Právo na svobodu činnosti nezávislých odborů a právo na spravedlivou stávku podle článku 7. 8. Mezinárodní úmluvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech, schválené OSN dne 16.12,1966: "Účastnické státy Úmluvy uznávají právo každého člověka na spravedlivé a příznivé pracovní podmínky…, právo každého člověka na zakládání odborů a na vstup do odborů podle své volby,jeho povinností je jen to, aby se při prosazování a obraně svých hospodářských a sociálních zájmů podřizoval stanovám příslušné organizace… (a) právo na stávku…". Tyto odbory musí být jedinými nezávisle působícími organizacemi, nikoliv různé odbory přisluhující vládnoucím kruhům.

-   Právo na svobodu náboženství podle článku 18. Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech: "Každý člověk má právo na svobodu myšlení, vyznání a náboženství. K tomuto právu patří svoboda vyznávat nebo řídit se náboženstvím nebo vyznáním, které si zvolí, svoboda projevovat své vyznání nebo náboženství individuálně nebo ve společnosti mnoha jiných lidí veřejně nebo soukromě formou náboženských obřadů, modliteb, plnění náboženských předpisů a šířením víry". Všechna tato náboženství musí působit nezávisle, nemohou být změněny v nástroj sloužící vládnoucí moci.

2- Metoda tohoto boje je mírová, nenásilná. Aktivním činitelem tohoto boje není nikdo jiný než vietnamský Národ. Jsme však velmi vděčni za vřelou a den ze dne účinnější podporu všech přátel na celém světě. S pomocí moderních sdělovacích prostředků a cestou stále širších mezinárodních styků budeme všemi způsoby usilovat o to, abychom pomohli našim spoluobčanům doplnit jejich poznání. A když Lid správně a zřetelně rozezná, co je pravda, pak určitě dokáže vhodným způsobem a účinně přikročit k akci.

3- Smyslem tohoto boje je dosáhnout toho, aby spravedlnost zvítězila nad nespravedlností a pokrok nad zaostalostí, aby národní síly, které dnes správně využívají zákonitostí života a tendence doby zvítězily nad temnými silami, které se v současnosti snaží jít proti těmto tendencím a zákonitostem. To, zda Komunistická strana Vietnamu půjde s Národem nebo ne, závisí na stupni její objektivnosti, jejího smyslu pro spravedlnost, její prozíravosti a skromnosti, na tom, zda přijme anebo nepřijme zásady rovnoprávnosti čestné soutěže. Jde jen o to, aby onen politický systém monopolu jedné strany byl bezvýhradně navěky pochován do minulosti. Od toho okamžiku si náš Národ po každých volbách najde pro vedení země ty nejlepší lidi a ty nejschopnější politické síly. Bude nastolena zásada "pravda vítězí" a životy nás všech se zlepší, společnost se stane humánnější a všichni budeme žít spolu v lepších vztazích.

Doufáme, že tato Deklarace podnítí naše soukmenovce doma a v zahraničí k tomu, aby k tomuto boji aktivně přispěli, a že získáme podporu přátel v zahraničí. Zasíláme všem vřelý dík a vyzýváme orgány OSN, parlamenty, vlády, mezinárodní organizace a přátele na celém světě, aby tomuto spravedlivému boji nadále poskytovali vřelou a účinnou podporu a aby tak přispěli k tomu, že se naše vietnamská Vlast co nejdříve zařadí mezi civilizované, morální, vzkvétající a svobodné země ve společenství dnešního lidstva.

Tak společně prohlašujeme ve Vietnamu dne 8. dubna 2006.

1. MUDr Nguyễn Xuân An, Huế
2. Đặng Hoài Anh, učitel, Huế
3. Đặng Văn Anh, učitel, Huế
4. MUDr. Lê Hoài Anh, Nha Trang
5. Prof. Nguyễn Kim Anh, Huế
6. Prof. Nguyễn Ngọc Anh, Đà Nẵng
7. Trịnh Cảnh, zaměstnanec, Vũng Tàu
8. F.X. Lê Văn Cao, kněz, Huế
9. Lê Cẩn, učitel, Huế
10. Giuse Hoàng Cẩn, kněz, Huế
11. Trần Thị  Minh Cầm, učitelka, Huế
12. Giuse Nguyễn Văn Chánh, kněz, Huế

13. Nguyễn Thị Linh Chi, učitelka, Cần Thơ

14. Prof. Hoàng Minh Chính, Hà Nội

1. 15.Nguyễn Viết Cử, učitel, Quảng Ngãi

16. Mgr.Đặng Quốc Cường, Huế

1. 17. Nguyễn Đắc Cường, zaměstnanec, Phan Thiết

18. Hồ Ngọc Diệp, podnikatel, Đà Nẵng

1. 19. Trần Doãn, učitel, Quảng Ngãi

20. Lê Thị Phú Dung, Sài Gòn

1. 21. Hồ Anh Dũng, učitel, Huế

22. Prof. Trương Quang Dũng, Huế

1. 23. MUDr. Hà Xuân Dương, Huế

24. plk. Phạm Quế Dương (ve výslužbě), Hà Nội

1. 25. JUDr. Nguyễn Văn Đài, Hà Nội

26. Trần Văn Đón, technik, Phan Thiết

1. 27. MUDr. Hồ Đông, Vĩnh Long

28. Phêrô Nguyễn Hữu Giải, kněz, Huế

1. 29. Trần Văn Ha, podnikatel, Đà Nẵng
2. 30. Lê Thị Bích Hà, učitelka, Cần Thơ
3. 31. MUDr. Lê Thị  Ngân Hà, Huế

32. Lê Nguyễn Xuân Hà, učitel, Huế

1. 33. Vũ Thuý Hà, Hà Nội

34. ing. Đỗ Nam Hải, Sài Gòn

1. 35. Trần Thạch Hải, učitel, Hải Phòng

36. Trần Việt Hải, technik, Vũng Tàu

1. 37. ing. Đoàn Thị Diệu Hạnh, Vũng Tàu

38. Nguyễn Thị Hạnh, podnikatelka, Đà Nẵng

1. 39. Phan Thị Minh Hạnh, učitelka, Huế

40. Prof. Đặng Minh Hảo, Huế

1. 41. Trần Hảo, zaměstnanec, Vũng Tàu

42. Trần Mạnh Hảo, zaměstnanec, Sài Gòn

1. 43. Lê Lệ Hằng, učitelka,  Huế

44. Giuse Nguyễn Đức Hiểu, kněz, Bắc Ninh

1. 45. Chế Minh Hoàng, zdravotní pracovník, Nha Trang

46. Văn Đình Hoàng, učitel, Huế

1. 47. Lê Thu Minh Hùng, učitelka, Sài Gòn

48. Prof. Nguyễn Minh Hùng, Huế

1. 49. Gk (???) Nguyễn Văn Hùng, kněz, Huế

50. Phan Ngọc Huy, učitel, Huế

1. 51. Lê Thị Thanh Huyền, učitelka, Huế
2. 52. Đỗ Thị Minh Hương, učitelka, Huế
3. 53. Mgr. Mai Thu Hương, Hải Phòng

54. Trần Thu Hương, zdravotní pracovnice, Đà Nẵng

1. 55. Nguyễn Ngọc Kế, CSc., Huế

56. Prof. Nguyễn Chính Kết, Sài Gòn

1. 57. Mgr.Nguyễn Quốc Khánh, Huế

58. Nguyễn Đăng Khoa, učitel, Huế

1. 59. Prof. Trần Khuê, Sài Gòn

60. Mjr. Vũ Kính (ve výslužbě), Hà Nội

1. 61. Bùi Lăng, zaměstnanec, Phan Thiết

62. Tôn Thất Hoàng Lân, učitel, Sài Gòn

1. 63. Lê Quang Liêm, předseda asociace PGHHTT, Sài Gòn

64. MUDr.Bs Vũ Thị Hoa Linh, Sài Gòn

1. 65. G.B. Nguyễn Cao Lộc, kněz, Huế

66. Phêrô Phan Văn Lợi, kněz, Huế

1. 67. Ma Văn Lựu, učitel, Hải Phòng

68. Nguyễn Văn Lý, učitel, Hải Phòng

1. 69. Tađêô Nguyễn Văn Lý, kněz, Huế

70. Cái Thị Mai, učitelka, Hải Phòng

1. 71. Cao Thị Xuân Mai, učitelka, Huế

72. Nguyễn Văn Mai, učitel, Sài Gòn

1. 73. Hà Văn Mầu, zaměstnanec, Cần Thơ

74. Phan Văn Mậu, učitel, Huế

1. 75. Lê Thị Thu Minh, zaměstnankyně, Cần Thơ

76. Ma Văn Minh, učitel, Huế

1. 77. Nguyễn Anh Minh, učitel, Sài Gòn

78. MUDr. Bs Huyền Tôn Nữ Phương Nhiên, Đà Nẵng

1. 79. Bùi Kim Ngân, Hà Nội

80. Mgr. Đặng Hoài Ngân, Huế

1. 81. G.B. Lê Văn Nghiêm, kněz, Huế
2. 82. Lê Hồng Phúc, učitel, Hải Phòng
3. 83. Đa Minh Phan Phước, kněz, Huế

84. Ing. Võ Lâm Phước, Sài Gòn

1. 85. Giuse Cái Hồng Phượng, kněz, Huế

86. Nguyễn Hồng Quang, páter, Sài Gòn

1. 87. Ing. Tạ Minh Quân, Cần Thơ

88. Augustinô Hồ Văn Quý, kněz, Huế

1. 89. Giuse Trần Văn Quý, kněz, Huế

90. MUDr. Võ Văn Quyền, Vĩnh Long

1. 91. MUDr. Trần Thị Sen, Nha Trang

92. Lê Văn Sóc, samostatný buddh. řeholník, Vĩnh Long

1. 93. Ing. Hoàng Sơn, Hải Phòng

94. Phaolô Ngô Thanh Sơn, kněz, Huế

1. 95. Prof. Nguyễn Anh Tài, Đà Nẵng
2. 96. Ing. Đỗ Hồng Tâm, Hải Phòng
3. 97. MUDr. Tạ Minh Tâm, Cần Thơ

98. Prof. Nguyễn Thành Tâm, Huế

1. 99. Phạm Ngọc Thạch, páter, Sài Gòn

100. Nguyễn Bình Thành, učitel, Huế

1. 101. Văn Bá Thành, učitel, Huế

102. Nguyễn Văn Thơ, samostatný buddh. řeholník, Đồng Tháp

1. 103. Mgr.Trần Mạnh Thu, Hải Phòng

104. Prof. Dr. Trần Hồng Thư, Sài Gòn

1. 105. Hoàng Tiến, spisovatel, Hà Nội

106. Trần Dũng Tiến, bývalý důstojník, Hà Nội

1. 107. Têphanô Chân Tín, kněz, Sài Gòn

108. Nguyễn Khắc Toàn, učitel, Hà Nội

1. 109. Tôn Nữ Minh Trang, zaměstnankyně, Phan Thiết

110. Chế Thị Hồng Trinh, učitelka, Huế

1. 111. MUDr. Nguyễn Anh Tú, Đà Nẵng

112. MUDr. Đoàn Minh Tuấn, Sài Gòn

1. 113. Lê Trí Tuệ, učitel, Hải Phòng

114. Trần Thị Hoài Vân, zdravotnická pracovnice, Nha Trang

1. 115. Ngô Thị Tường Vi, učitelka, Quảng Ngãi

116. Nguyễn Lê Xuân Vinh, učitelka, Cần Thơ

1. 117. Mgr. Hồ Ngọc Vĩnh, Đà Nẵng

118. Ing.Lâm Đình Vĩnh, Sài Gòn