Cílem této akce bylo protestovat proti vietnamské politice, proti řízení o vydávání cestovních pasů konaných v rozporu se zákonem, využívaných jako hlavní nástroj k umlčení protistrany, a dále protestovat proti Konzulárnímu oddělení Vietnamu, které zneužívá své pravomoci k vybírání nelegálních poplatků za konzulární procedury. Mimo jiné bych chtěl vyzdvihnout odhodlaní naších lidí snášet a přijmout tuto skutečnost, tu skutečnost, kterou paní Duong Thu Huong nazývá „ Spravedlnostní impotence před obstrukcí a podlézání“. Pojďme ochránit své hodnoty, být člověkem a nestat se pouhým hmyzem před dravostí nenasytných úředníků.
Proč demonstruji?
Konzulární oddělení mě informovalo o tomto: „Byla Vám zakázána migrace z a do Vietnamu a patříte do skupiny lidí, kterým se nebude prodlužovat nebo vydávat nový pas.“ Skutečně moc děkuji za všechen věnovaný zájem, kterého se mi dostalo od spousty lidí, a za ty starosti ohledně mě a mé rodiny. Mnozí z nich mi doporučují, abych si v souvislosti s touto věcí požádal o azyl nebo rovnou o občanství České republiky. Někteří si zase myslí, že bych měl jen tak přistoupit na požadavky Vietnamské bezpečnostní složky, a prohlásit, že se vzdávám boje a až dostanu zpět svůj cestovní doklad, pak teprve zvažovat, co dál. Mimo jiné také dostávám spoustu rad, abych si dával pozor na „Vietnamskou bezpečnostní složku“, která je údajně na území České republiky velmi aktivní. Bohužel nikdo mi nedokázal poradit ohledně formy protestu.
Mnohokrát jsem se setkal a v mírů jednal s pracovníky z konzulárního oddělení, poukázal jsem na jejich nespravedlivá řešení, ukázal jsem jim, že porušují zákony, když mi písemnou formou neodpověděli ve věci mého cestovního dokladu, a zároveň jsem chtěl poukázat na své odhodlání po spravedlnosti. Naposledy jsem je informoval, že budu demonstrovat, pokud do 16/11 nesplní mé požadavky podle zákona. Že v takovém případě demonstrace začne dne 16/11 od 9 do 12 hodin před bránou Konzulárního oddělení Vietnamu na Rašínově nábřeží 72, Praha 2.
Narodil jsem se a vyrůstal ve Vietnamu, v zemi s dlouhou historií, kdy jsme museli bojovat proti utlačování. Tehdy jsme proti tomu využívali všechny podlé prostředky, někdy až brutální. Je třeba si toto uvědomit a brát si z toho příklad. A proto bylo velmi těžké rozhodnout se jít demonstrovat. A je ještě těžší, když se rozhodnete demonstrovat sám. Cílem této akce bylo protestovat proti vietnamské politice, proti řízení o vydávání cestovních pasů konaných v rozporu se zákonem, využívaných jako hlavní nástroj k umlčení protistrany, a dále protestovat proti Konzulárnímu oddělení Vietnamu, které zneužívá své pravomoci k vybírání nelegálních poplatků za konzulární procedury. Mimo jiné bych chtěl vyzdvihnout odhodlaní naších lidí snášet a přijmout tuto skutečnost, tu skutečnost, kterou paní Duong Thu Huong nazývá „ Spravedlnostní impotence před obstrukcí a podlézání“. Pojďme ochránit své hodnoty, být člověkem a nestat se pouhým hmyzem před dravostí nenasytných úředníků.
Jako člen politické organizace Sdružení pluralitních demokratů bojuji nenásilným způsobem v duchu národního usmíření. Díky vytrvalosti a odhodlání během několika let, po několika setkáních s úředníky a také s velvyslanci v různých funkčních obdobích, jsem dosáhl toho, že začali vyřizovat mé jednotlivé požadavky: odebrali mi cestovní doklad a poté mi ho zase vrátili, nevydali mi nový pás, ale poté mi ho stejně vydali, i když měl platnost jen na 3 roky, standardně si vybírají poplatky, ale poté museli vrátit peníze zpět, protože ve skutečnosti si Konzulární oddělení Vietnamu vybírá částky až několikanásobně vyšší než je stanoveno. Poslední zaznamenaný případ byl to, že pan Dinh Van Hien vrátil po napomenutí z mé strany osobě s odcizeným cestovným dokladem 1300 Kč, kdy předtím si od této osoby vybral 4000 Kč. Výše uvedené skutečnosti ukazují, že jsem na dobré cestě. Pokud budeme odhodlaní, tak každý z nás může získat zpět to, co nám tito mocní úředníci neprávem vzali. Každá věc má svou hodnotu, ale lidské hodnoty jsou mnohem cennější. Od zneužívání pravomoci s právem slovní šikany „ Jsi disident“ a od braní cestovního dokladu a úředního razítka jako dar vyvoleným, až k rozhovorům s odkazem k lásce k vlasti,a až k příjímání skutečnosti, že jsem osoba, která svou vlast skutečně miluje, to vše je podle mne důležitá změna ve svědomí těch, kteří mají moc ve svých rukou.
Když se mluví o demonstraci, mají lidé na mysli velký dav. Jít na demonstraci sám bez podpory davu ale beru jako vlastní důvěru ve snaze po spravedlnosti a věřím, že budu mít mnoho psychické podpory. A doufám, že se mi dostane podpory fyzické od lidí svou přítomností a zrovna tak věřím i v podporu psychickou.
My, všichni občané Vietnamu žijící na území České republiky, si můžeme užívat hodnoty demokracie, užívat si spravedlnost před zákonem, před orgány veřejné správy ČR, ale musíme zase strpět a přijmout nespravedlnost a pohrdání od vietnamských úřadů. Neztratili jsme svá práva náhodou. Naše ztracená práva se k nám jen tak nevrátí. Pokud je chceme zpátky, musíme o ně bojovat. Demokracie bude, pokud jí každý z nás pociťuje. Jít demonstrovat je přece ústavní právo každého člověka. Využijme to kdykoliv, kdy to potřebujeme, stůjme při sobě, když si něco přejeme.
Praha, 13/11/2011
Do Xuan Cang
