Ekonomická relokalizace v metropolitních oblastech

Globalizace je často vnímána mj. jako přesun ekonomických činností do zemí s levnější pracovní silou. Západní korporace přesunuly obrovské kapacity do Asie, především do Číny.

Potenciál pro tento přesun se postupně vyčerpal s tím, jak Čína zbohatla a stala se více soběstačnou. Přesto globalizace přinesla lidstvu velký pokrok, čínským regionům prosperitu a zvýšení životní úrovně, nadnárodním korporacím nové metody práce, digitalizaci, zjednodušení produkce, standardizaci procesů, nižší náklady a často i nižší kvalitu, kterou se spotřebitelé naučili akceptovat. Řada těchto prvků zůstane i nadále, i když světová ekonomika se již poměrně rychle mění.

Globální spotřebitel již nemá zájem o modifikované a upravené výrobky ve smyslu zjednodušení, nižší kvality a nižších nákladů. Chce výrobky na míru dle svých požadavků a potřeb. Chce výrobky a služby na zakázku, a chce je hned.

Účelem nové ekonomiky je proto realizace a promítnutí světově dostupné kvality v lokálních produktech a službách.

Vzniká tak potřeba posílení inovativnosti, vyšší produktivity a výkonnosti lokálních (ne globálních) podnikatelů a komunit. Transfer dovedností není jednosměrný „shora dolů“, ale cirkuluje přes globální síť vzájemně výhodných obchodů a směn mezi aktivními lokalitami.

Výsledkem je posilování lokální autonomie ve smyslu soběstačnosti nebo efektivní specializace, podle místních podmínek, potřeb a zdrojů – ekonomická relokalizace.

Relokalizace není prostým návratem zpět před období globalizace. Jde o novou normu, nový způsob života, nový svět. Je založena na nových technologiích, nových dovednostech a novém vnímání světa [Zelený M.2019].

Relokalizace je obrovská příležitost pro naše metropolitní regiony.

Prakticky to znamená, že nově využijeme globálně nabyté dovednosti a technologie, avšak poskytnuté / vyrobené lokálně přímo v regionu pro místního spotřebitele. To vyžaduje nové technologie, svobodu, síťové propojení a spolupráci všech účastníků na trhu, politickou samosprávu a kulturní autonomii, a také přijetí zodpovědnosti za svůj osud a budoucnost.

Tato nová forma spolupráce a kultury relokalizace nemusí být vázána na jedno místo, město či region. Je to o propojení a spolupráci, proto je možné vytvářet spolupracující komunity nezávislé na jazyku či místní kultuře, například mezi metropolitními regiony Ostravska a Katovic. Klíčová pro relokalizaci jsou komunikace a spolupráce, intenzivní a proaktivní.

Příkazy a modely z úrovně národního státu nemusí nutně relokalizaci posilovat, spíše je riziko, že ji budou omezovat a vymezovat do nakreslených hranic, které namaloval kdysi nějaký úředník administrativně, a se skutečným propojením a spoluprací v rámci místních komunit nemají téměř žádnou nebo malou souvislost. Stačí se podívat na mapu ČR a počet krajů, které v této podobě české ekonomice i občanům téměř nic pozitivního nepřináší. Stát by se měl zaměřit na obranu a bezpečnost, v regionech je potřeba podporovat jejich ekonomickou a kulturní autonomii, pomáhat vyrovnávat rozdíly mezi regiony, ale na bází přirozené blízkosti a spolupráce.

Relokalizace nevzniká „shora“ někde na ministerstvech, ale rozvíjí se svobodně „ze spoda“, z regionů a místních komunit, pro ostravskou metropolitní oblast logicky i ve spolupráci s komunitami blízkého Žilinského kraje a významně i s místními komunitami polských Katovic. Místo konkurence přichází prostor pro užší metropolitní propojení a spolupráci. To může dál zesílit ekonomickou sílu relokalizace, a udržet si konkurenceschopnost metropolitní oblasti proti globálně silných regionům, které díky globalizaci ovládly velké části světové ekonomiky. U některých komodit vidíme, že dokonce mají dnes globalizované oblasti téměř monopolní postavení (výroba mobilních telefonů atp.).

Organický růst a rozvoj lokálních komunit, s vnitřně integrovanými funkcemi designu, výroby a služeb, s využitím nejmodernějších technologií s vysokou produktivitou a možnostmi customizace, posilovaný efektivní možností propojení a komunikace lokálních kultur s globálními sítěmi znalostí a zkušeností, to vše vede k formaci velkých, dlouhodobě samoudržitelných, autonomních komunit v rámci globálního sdílení informací a znalostí; nebo-li to vše vede k relokalizaci v přirozeně se rozvíjejících metropolitních oblastech.

Jinými slovy, naše budoucnost a prosperita je primárně ve spolupráci v rámci naší regionální metropole.