Jóži byl zdatným obchodníkem už ve svých pěti letech. Proč?

Můj povedený známý, který je obchodním cestujícím mi celkem nedávno vyprávěl jeden ze svých četných příběhů. Rád na něj prozradím, že kdysi býval díky tymolínovému úsměvu "lvem salónů", ale dnes už je „pouze podprůměrným“ regionálním byznysmenem. V budoucnu by jej nejspíše potěšilo, kdyby se i jeho syn Tomášek vydal v jeho šlépějích. To však neměl tušení, že nebude muset čekat příliš dlouho.

Jóži se stal "obchodníkem" už ve svých pěti letechiDNES

Tomášek dle slov učitelky v mateřské škole nebyl v kolektivu příliš oblíbený, spíše byl samotářský. Podobně na tom byl tmavovlasý, čiperný, dost možná i hyperaktivní „klučík“, kterému jeho rodiče dali jméno „ Jóži.“

Jóži pocházel z početné rodiny. Jeho maminka byla drobné, křehké postavy a jen málokdo by v sotva dvacetileté dívce spatřoval matku čtyř dětí. Okolnost, že kolektiv dětí ve školce Tomáška a Jóžiho dostatečně nepřijal mezi sebe, oba chlapce sblížila. Přesto však mezi nimi spíše než o kamarádství - šlo o „znouzectnost.“

Zejména Tomášek byl rád za někoho, kdo o něj částečně stojí. Proto si Jóžiho - předcházel. Nosil mu bonbóny, žvýkačky, čokolády. Tomášek své porozumění s Jóžim úzkostlivě tajil. Zejména „známost“s Jóžim tajil před svým přísným otcem. Nechtěl být vystaven „kázání“ na téma správného výběru kamaráda v kolektivu dětí nebo jiných výtek. Maminka o Tomášově počínání věděla. Dokud si kupoval pozornost Jóžiho bonbóny, neměla nic proti tomu.

Jednoho dne Tomášek snahu o udržení svého „kamarádství“ poněkud přehnal. Možná byl příčinou neobvyklého „dárku“ nezájem Jóžiho o jejich společné hry, který byl patrný z posledních dnů strávených ve školce. Tomáš snad ve snaze zachránit kamarádství, přinesl do školky hračku Batmana v ceně okolo 500,- Kč, kterou dostal od rodičů k svátku. Jóži s nadšením dar od Tomáška přijal, a sám mu předal nějakou menší hračku. Mohlo jít o postavičku Supermana, alespoň to tak zprva vypadalo.

V samotném závěru provozní doby školky si přijela pro Jóžiho maminka i s jeho třemi sourozenci. Jóži vyrazil prudce ze dveří školky, poskakoval a křičel. Nad hlavou zběsile točil rukou, v níž vítězně držel drahou hračku, „dar“ od Tomáška. Ve stejném čase se doma snažil Tomášek dobře ukrýt hračku od Jóžiho a doufal, že pomocí výměnného obchodu získal zajímavou hračku a „předplatné“ na kamarádství.

Později po svém náročném pracovním dni dorazil domů tatínek Tomáše. Absolvoval osvěžující koupel a rovněž večeři. Nakonec se zastavil v pokoji u Tomáše, aby zjistil, zda má chlapec radost z dárku, který dostal k jmeninám. Opřel se o zárubně dveří a řekl: „tak Tomáši, jak se vede Batmanovi?“Chlapec sklopil oči a odpověděl: „ no tati já myslím, že dobře - Batman sice není u nás doma, ale u Jóžiho je mu asi taky dobře.“

Známý se zarazil: ty už toho Batmana nemáš?“ „Tati, já ho nemám! Mám ale něco stejně dobrého“ a podával otci plastovou figurku Supermana. Tedy lépe řečeno polovinu těla Supermana bez nohou. Známý brunátněl: „co to má být?“ Tomáš odpověděl: „no, bude to skvělá hračka, potom, co vyrobíš Supermanovi nohy z lipového dřeva!“ Bodrý obchodní cestující byl z tohoto „obchodu“ syna - silně rozladěný.

Snad ani nebylo na místě, aby se známý při věku syna zamýšlel nad tím, co z něj jednou vlastně bude. Jedno mu však v daný moment bylo jasné. Tomášek na rozdíl od Jóžiho neměl obchodní vlohy.

Čiperný Jóži měl obchodní talent „vrozený“ a Tomášek se od něj bude muset ještě hodně naučit!