Byznys ve vrcholné politice? To je snad zlý sen…

Aby naše politická elita národa alespoň občas našla porozumění u svých voličů pro nějaký připravovaný zákon snad pro lepší obrazotvornost občana-voliče, uvedou příklad podobného zákona fungujícího u zahraničního souseda na západ od našich hranic. Jenže jak už to tak u českého politika bývá, nechce slyšet zdaleka všechny příklady zákonných ustanovení aplikovaných u našich západních vzorů. Zejména se to týká norem omezujících imunitu a jakákoli privilegia poslanců či vrcholných politiků.

Kocourkov nemohl proslavit nikdo menší než Kocourek MartiniDNES

O spojených státech se traduje, že do vrcholných politických funkcí jsou nominováni a následně i voleni lidé, kteří leccos ve svém profesním životě dokázali. Nadto mají absolutoria na prestižních vysokých školách a mohou se pyšnit třeba i třemi tituly z vysokých škol, ba co víc: je nezpochybnitelná délka jejich studií, což znamená standardní, nikoli turbo studium, jako u několika politiků v ČR.

Vraťme se k americkým kandidátům na politické angažmá. Zájemci o politickou seberealizaci se buďto sami osvědčili jako byznysmeni nebo své manažerské dovednosti prezentovali jako řídící pracovníci ve firmách vlastněných někým jiným. Do politické hierarchie ve Spojených státech přicházejí díky hlasům voličů lidé, kteří byli v soukromém sektoru poměrně úspěšní. Tím, že kandidáti na politické funkce získali svá jmění ještě před vstupem do politiky, je eliminováno nebezpečí jejich korumpovatelnosti i v budoucnu na minimum.

Bohužel v řadách české vládnoucí garnitury byli buďto podivným způsobem „úspěšní“ podnikatelé střihu pana T. účinkujícího kdysi ve firmě VAE, věční studenti nastupivší do politiky ihned po ,,študiích“ jako Langer (íčko), popřípadě ti, co se sice rozhodli vykonat ve funkci přiměřený díl práce, ale paralelně s tím si hodlali například ve vládě odsedět pár let chybějících do penze: příkladem budiž M. Grégr. Jejich společným zájem bylo pochopitelně vytvoření blahobytu pro voliče během jejich funkčního období, ale pánové jistě pomýšleli i na kousek finančního či společenského profitu pro sebe sama: není - liž pravda?

V USA se ctí pořadí seberealizace občana je ve tvaru: byznys – dobročinnost – a možná i politika. V Česku máme opět nějaký osobnostně - realizační paskvil.

Jak jinak si vysvětlit monolog Vítka B., tehdejšího šéfa nejmenované bezpečnostní agentury, který před svými kolegy v nedávné minulosti rozprostřel schéma a strategii, díky níž po svém vstupu do vrcholné politiky zajistí dostatek lukrativně honorované práce pro ,,svou“ agenturu ve státním sektoru ?! . Inu dost podstatný rozdíl je v tom, že zatímco v USA byznys skončí na schodech před budovou kupříkladu sněmovny jednou provždy, v česku si své zvolení politici vykládají jako vstupní bránu do dalšího podnikatelského teritoria….

Nabývám dojmu, že Česko je Kocourkovem. Á propos - pojem Kocourkova dostatečně proslavil Martin Kocourek, který se díky excelentnímu „odklánění miliónů“ před manželkou po politické stáži, stal nejspíš dopravním expertem nebo finančním poradcem pro svou schopnost brilantního odklánění čehokoli. Vážení spoluobčané „odkloňte své zraky, televizory, tablety, zrušte svá připojení k internetu, předplatné tiskovin“ a to na hodně dlouho.