Když si naši předkové vybájili posměšné město Kocourkov, zajisté by je ani za mák nenapadlo, že Kocourkov se jednou stane skutečným a jeho mor i osvěta zalijí celou zemi.
Píše se rok 2018 a my si připomínáme sto let vzniku samostatné tolik opěvované první republiky. Ač se internet rádoby vlastenci jen hemží, o připomínkových akcích nikde pořádně ani zmínka. Příhodně jsme si ke stým narozeninám opět zvolili prezidenta. Ani ten však necítil potřebu zamýšlet se nad uplynulým století. Divné.
Máme 29 let po revoluci a vlády se chápe věrný slouha minulého režimu. Ač byl president osvoboditel a především jeho myšlenky zatracovány, na hrob mu klade květiny člověk vedený jako agent StB. Před čtvrt stoletím jsme se rozešli s bratry Slováky. Budiž, nechť si každý spravuje sám svůj kraj. Vlády u nás se však chápe Slovák prznící krásnou češtinu, co to jen jde. Vadí to vlastencům? Nikoli. Sami česky neumí. Čím větší vlajky na profilovce, tím více chyb.
Pořád vám to nepřipadá dost absurdní? A co tohle? Velkopodnikatele a oligarchu podporují komunisté. Symbolem boje proti elitářům se stávají ti největší elitáři režimu minulého i současného a největším vlastencem je Japonec bojující za tradiční českou kulturu a zemi tím, že vede největší Japashop, otevírá japonské restaurace a pořádá kurzy japonské kuchyně. Sám pak volá po svobodě a přímé demokracii, ačkoli ji není schopen sám u sebe. Odvolatelní jsou všichni krom jeho samotného, v jeho hnutí nemůže být přehlasován a jakékoli náznaky nesouhlasu na sociálních sítích jsou cenzurovány a jeho pisatelé blokováni.
Jeden by řekl, že nejodpornější bradavicí na tváři republiky byla desetiletí pod taktovkou totalitní moci. Proto se proti ni přeci lid vzedmul. To komunisté šli přeci proti vlastním lidem a zatracovali veškeré myšlenky zakladatelé státu. Jak vidno, dnes už to nikomu nevadí. Dozoru nad policií se téměř chopil Zdeněk Ondráček přezdívaný mlátička, zasahující proti demonstrantům roku 1989. Kdo za to může podle premiéra, jehož strana hlasovala pro? Samozřejmě ty ostatní strany svým bojkotem. Mezitím nám tady komunisté kážou o demokracii a hlasatel Haló novin o komunistických praktikách.
Jeden by řekl, že Gottwaldovo "My se do Moskvy jezdíme učit, jak vám zakroutit krky!" by nám mělo být varováním pro časy příští. Ale ono ne. Poslanci ANO se jezdí do Polska učit, jak vládne jednobarevná vláda a nikoho to příliš neznervózňuje.
Stejně jako nikomu nevadí, že prezident porušil vlastní slib a dal premiérovi téměř neomezenou moc a nepožaduje po něm ani důvěru, čímž jsme dospěli do celkem bizární situace. Ministrině obrany v demisi ruší vše, co její stranický kolega předchůdce začal. Premiér bez důvěry vyslovuje nedůvěru jiným a zbavuje je úřadu a ministr v demisi podává demisi. Poslanecká sněmovna pozbývá smyslu, neboť nemá jak vyslovit nedůvěru vládě bez důvěry. Mocenský pakt jak facka a výsměch všem, včetně těch, kteří si to ani neuvědomují.
Prezident mezitím zbrojí proti médiím a svobodě slova. Jako tolikrát v historii, opět se ozývají především mladí lidé a studenti. Ať už se jedná o roky 1848, 1939, 1948 nebo 1989, vždy to byli oběti, hrdinové a hybatelé. Dnes jsou to prý křiklouni a chudáčci. Smutné.
Prezidentovi se ztratil jeho čínský poradce. Prý pro ekonomické podvody. Je však jedno kde se i se statisíci ztratil. Mnohem důležitější je vědět, kolik bere Václav Moravec. Největší hvězdou stříbrného plátna se mezitím stává omilostněný snad dvojnásobný vrah. Popovídat si s ním chce každý a neváhá mihnout za vstupenku více peněz, než na kolik vyjde představení v národním divadle. Trička a hrníčky s jeho tváří jdou prý na dobit. Ještě lépe se však prodává tentýž artikl s tváří Adolfa Hitlera (viz).
Zatímco jsou prasata z jednoho koncentráku posílána na smrt, politici se hádají o podstatě tábora původního a Tomio Okamura navrhuje zavedení již existujícího významného dne.
Je tohle vůbec někde možné? Je, a bohužel právě u nás. Určitě by se našlo mnohem více absurdit v této zemi, ale raději toho nechme být. Člověk raději nechce ani znát budoucnost.
Dodatek:
Strach z nepřítomných migrantů je u nás natolik silný, že si je musíme vytvářet sami. Prvně v převlečení provedl útok na Staroměstské náměstí určitý pan Konvička. Jindy zas skácel stromy u trati příznivec SPD.
