Svět volá po sjednocení, Okamura by však bořil i to málo, co jednotné už je.

Bylo tomu vlastně těsně po masakru v Nice, co jsem na tyto myšlenky přišel. Události dní následujících však nabraly nečekaný spád a člověk musil jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co se to vlastně se starou dobrou Evropou děje.

Červenec se blížil polovině měsíce a lidé oslavující výročí dobytí Bastily se vydali shlédnout ohňostroj. Měla to být snad jakási třešnička na dortu dozajista pěkného dne. Krásný večer se však záhy proměnil v noční můru, kdy téměř devět desítek lidí nalezlo smrt pod koly kamionu. Řidič byl hned dle mnohých islámský radikál, dle jiných později zase jen šílenec, kterého Alláh nezajímal. Ono na druhou stranu co si budeme povídat, vrah jako vrah.

Svět však okamžitě zalila vlna zděšení a soucitu a ze všech zemí Amerikou počínaje a Ruskem konče chodila vyjádření soucitu a lítosti. Především jsem však zaznamenal jakési náznaky výzev k jednotnosti. A to i od politiků, kteří obyčejně stojí jaksi proti sobě. Americký prezident Obama okamžitě nařídil americkým úřadům, aby poskytly Francii veškerou pomoc. "Pro vítězství nad tímto hrůzostrašným zlem je nutno spojit úsilí celého civilizovaného lidstva, důsledně a nekompromisně bojovat se všemi formami a projevy terorismu."  nechal se naopak slyšet ruský prezident Putin, který zároveň potvrdil, že Rusko je připraveno na co nejužší spolupráci s Francií i jinými mezinárodními partnery ve všech směrech protiteroristické činnosti. Z domácí scény pak jako příklad uvádím slova jaksi hlav taktéž nesmiřitelných, a tedy prohlášení Bohuslava Sobotky na jeho facebookovém profilu a přepis dopisu prezidenta Zemana adresovaného francouzskému prezidentu Hollandovi.

A jak že se k masakru v Nice oproti těmto osvíceným prohlášením plným soucitu a porozumění postavil Tomio Okamura? V rychlosti a bez jakého náznaku projevení soucitu přečetl slova "Odsuzuji hromadnou vraždu nevinných občanů spáchanou islámským teroristou ve francouzském Nice. Vyjadřuji hlubokou soustrast rodinám obětí." Ihned po tomto opravdu strohém vyjádření přešel však urychleně k další ze svých demagogií plné obviňování Bruselu i současného vedení našeho státu.

Zajímavé je však především, že ono vyjádření soustrasti zabralo v celém tří a půl minutovém videu plném nenávistných a obviňujících projevů pouze deset sekund. Po zbytek řeči pak pouze kštil síru na premiéra Sobotku, Andreje Babiše, "servilní" vládu a Brusel, vyzýval k vystoupení z Evropské Unie a rozséval nenávist vůči jiným náboženstvím a kulturám. Člověk by si onoho strohého projevení soustrasti popravdě ani nevšiml, kdyby si vlog pana Okamury ve snaze nešířit bludy nepustil dvakrát. Člověku by se až zdálo, že pan Okamura na podobné události čeká jako na příležitost, jak se na vlně rostoucí nenávisti vynést do výšin. Že by to byl hyenismus? Vždyť ani po útocích v Mnichově se s výjimkou jedné neuvážené hlavy od krajně pravicové AfD (která si následně vysloužila posměch) neuvolil žádný politik těžit na tomto neštěstí. Pan Okamura však neváhá a opět začíná s nepodloženým obviňováním, jen aby vytěžil co nejvíce na tomto velikém neštěstí. Je sice zcela jasné, že útočník s radikálním "islamismem" neměl vůbec nic společného, a snad právě ze strachu, aby se k němu IS také nepřihlásilo či za člena této teroristické organizace nebyl mylně považován, vyřvával "Já jsem Němec." Ale i přesto Tomio Okamura opět mluví o prolhaných médiích a vraždících muslimech.

Nikdy však nezapomene tento drobný Führer od SPD zdůraznit potřebu referenda o vystoupení s Evropské Unie (S kým/S čím, Z koho/Z čeho vlastenče Okamuro?) a obnovení "suverénní" České republiky. Ano, opusťme Unii. A hned potom i NATO. To je to nejlepší, co nyní můžeme udělat! Křesťané své síly sice proti muslimské invazi (jak se mnohdy nešťastně migrační krize nazývá) spíše spojovali, ale my se nyní budeme drolit. Určitě pak budeme mít mnohem lepší šanci obstát před tím vším, co se nyní na starou dobrou Evropu sype! Například bez případných informací tajných služeb našich spojenců se nám ti teroristé budou určitě honit mnohem lépe.

S absurdní politikou Bruselu člověk moc souhlasit nemusí. A kancléřku Merkelovou také zrovna milovat nemusíme. Ale to přeci není jakýkoli důvod dělit síly. Možná by jste pocítili krátce jakousi úlevu. Ale byli by to právě oni teroristé, kdo by se smál naposled. Rozhádat nás a kapitulovat na našich hodnotách, to je možná i právě to, čeho si velice žádají. "Rozděl a panuj", říká jedno moudro. "V jednotě je síla," praví zase druhé. A právě proto je jednotný postoj právě to, co nyní potřebujeme snad nejvíc. Nejen na domácí půdě, ale i napříč Evropou. Nesmíme se nyní tak říkajíc podělat. A je třeba stát v takových situacích při sobě víc než kdy jindy. Pomáhat si! Nestrachovat se sobecky o sebe sama. A to ať jsou naše názory na politiku jakékoli.

Proto by možná neuškodilo, kdyby se vzchopila i vláda a šla všem příkladem nejen slovem, ale i činem. Zanechala zbytečných taškařic a kydání špíny ze strany na stranu. A na místo planých keců o potřebě jednotnosti se pokusila lidi k ní i jaksi nabudit.