Rok 1914 a to pravé kouzlo Vánoc.

Dnes bych vám chtěl povyprávět o neuvěřitelným událostem, ke kterým došlo na západní frontě roku 1914. Jde o překrásný příběh, kdy vojáci znepřátelených stran spolu oslavili Vánoce. Překvapujeme mě, jak málo lidí jej zná.

Abych pravdu řekl, současné Vánoce moc nemusím. Na místo svátků klidu a míru se z nich stávají dny chaosu a zmatku a především přehnaného nákupního šílenství. Když vidím ten blázinec v nákupních centrech, cítím mírné zhnusení a pohled na všudy přítomné reklamy a upoutávky nabuzují až pocit, že Vánoce mají za úkol vytáhnout z lidí co nejvíce peněz. I to, jak mnozí stresují k vůli dárkům a přípravám se mi zdá někdy mírně přitažené za vlasy. Já si raději zajdu vychutnat atmosféru trhů, kde mnohdy člověk může koupit i nějaký ten skromný dárek, který ovšem potěší. Je zde však příběh, který mi stále připomíná skutečnou podstatu Vánoc, a jaký význam měly asi pro lidi v minulosti.

K tomu, co budu vyprávět nyní, mohu jen dodat, že k podobným událostem docházelo podél celé fronty mezi Britskými a Německými jednotkami. Ne všude se dělo totéž. Někde se začalo již v noci společným zpíváním koled, jinde až na Boží hod společným pohřbíváním mrtvých. Budu tedy vyprávět ten příběh, který shledávám snad nejkouzelnější.

Psal se 25. prosinec 1914, Vánoce, 1. světová válka. Bylo krátce po půlnoci a krajem se neslo až neuvěřitelné ticho. Náhle se však z německých zákopů začalo linout známé „Stille Nacht, heilige Nacht, Alles schläft, einsam Wacht“. Zpěv sílil a Britům začalo docházet, že jsou Vánoce a co vlastně Vánoce znamenají. S úsměvem na tváři seděli v zákopech a poslouchali. Mnozí se pak začali přidávat. Další koledy již zpívali obě strany společně. Následně začali vylézat němečtí vojáci ze zákopů, to též se následně začalo dít i na britské straně. Vojáci se po té sešli na území nikoho, podali si ruce, uzavřeli spontání příměří a oslavili společně Vánoce.

Ještě raději mám pak asi verzi, kdy němci vyšli ze zákopů a za zpěvu oné „Tiché noci“ pomalu kráčeli k Britským zákopům. Britové, poněkud zmatení a nevědoucí, co mají dělat, nakonec vyšli německým vojákům naproti. Tuto událost snad nejlépe přibližuje následující výstřižek z filmu „Oh, what a lovely war“ doplněný o hudební stopu. 

Někde se dělo tak, někde tak a jinde opět jinak. Jak jsem již zmínil, dělo se tak po délce celé fronty a Vánočního příměří se tak měla zůčastnit víc jak polovina Britské armády. Na mnohých místech se pouze v noci zpívali koledy. Ze zákopů vylezli pak vojáci až následujícího dne, kdy se cítili onou nocí poněkud pozměněni. Již nebyli vojáky, nebyli mašinami na zabíjení, opět se cítili lidmi. Pochopili kouzlo Vánoc. Jediný, kdo toto mohl zastavit, byli přítomní důstojníci. Vánoční nálada se však šířila i k stále vyšším šaržím.

Vojáci si pak společně vyměňovali drobné dárky, ukazovali fotky svých žen a rodin či předávali poštu, kterou chtěli doručit svým přátelům a příbuzným na území nepřítele. Vojáci využili Vánočního příměří také k phřbení mrtvých na hřbitovech, jež vybudovali mezii zákopy společně. Na mnohých místech došlo pak i k přátelským fotbalovým utkáním a jeden výsledek je znám dodnes, 3:2 pro Němce. U vojáků následně vystoupili do popředí předválečné profese a začali se mezi nimi projevovat i umělci, kteří například bavili ostatní cirkusovými kousky či zpříjemňovali odpoledne hudbou a zpěvem. Četl jsem i o britském holiči, který si mezi zákopy otevřel skromné holičství a holil jak britské, tak i německé vojáky.

Tímto dnem však příměří neskončilo. Vojáci se za ten den úplně zapoměli na válku a spřátelili se natolik, že už se jim válčit nechtělo. Vymýšleli pak nejrůznější finty, jak se opět setkat, jednotlivci chodili na návštěvy do nepřátelských zákopů, či se vzájemně varovali před možnými útoky. Jsou známy i případy, kdy vojáci obou stran po přijetí rozkazu k útoky na místo boje stříleli naprázdno do vzduchu. Prakticky tak plítvali jen municí. Na mnohých místech pak příměří trvalo i déle než týden.

Tyto dny pak ukončili až akce odstřelovačů, kteří odstřelovali jednotlivce pohybující se mezi zákopy. Válka se tak začala rozjíždět opět na plno. Osudným se staly i společné fotografie, které vojáci poslali svým rodinám. Fotografie se následně dostali do tisku, a tak se o událostech dozvědělo i nejvyšší velení a veřejnost.

Četl jsem také, že k podobným událostem mělo dojít na pár úsecích fronty během Velikonoc. Následující Vánoce se o toto příměří pokusili už jen na jediném úseku fronty. Válka a nové zbraně postupně bohužel naučili vojáky stále více nenávidět nepřátele. Většina vojáků z Vánoc roku 1914 byla navíc následující Vánoce již po smrti.

Na motivy těchto událostí byl natočen i krásný film Joyex Noel (Šťastné a Veselé). Film popisuje příběh německého operního pěvce, který je na Vánoce vytažen velením ze zákopů do Berlínské opery. On se však cítí spjat se svými spolubojovníky a ještě téže noci odjíždí zpět na frontu i se svou přítelkyní. Film má sice pár historických nepřesností, jako například účast Francouzských jednotek, které se, pokud je mi dobře známo, na Vánočním příměří nikterak nepodíleli. Možná je příběh onoho pěvce smyšlený. I přesto vše film mohu doporučit, aby si člověk uvědomil, co tento den pro muže v zákopech tehdy znamenal. Pokud možno však v originálním dabingu s titulky.

Tož v každém případě šťastné a veselé i vám.