Obětujeme přírodu národním a ekonomickým zájmům?

Trump odstupuje od Pařížské dohody o klimatu. USA však nejsou jedinou zemí, která s ní má problém, která by pro levné energie obětovala matičku zemi. Co bude dál? Obětujeme přírodu pro bezcenné papírky a lesklé plíšky.

Člověk je nejvyspělejším a nejinteligentnějším tvorem na zemi, lidstvo je civilizované a je nositelem světové kultury, myslíme si o sobě hrdě. Když se však rozhlédnu po tomto krásném světě, nabývám přesně opačného názoru.

Pokud je člověk tak bystrý a obdarovaný u jiných nevídaným intelektem, proč žije tak, jak žije? Neměl by se jako takový o tuhle zemi starat a nehledět přitom na vlastní prospěch a zisky? Neměl by láskyplně a zodpovědně opečovávat tuhle zemi, která je mu domovem?

Místo toho vedeme mezi sebou války o území, moc a bohatství, pro víru či politický názor. Vyrábíme zbraně roznášející jen zkázu. Devastujeme půdu chemikáliemi, znečišťujeme ovzduší i vody. Vyplenili jsme celé druhy zvířat i rostlin. Zatímco půl světa hladoví, jinde se denně vyhazují tuny zbytečného jídla. Nedbáme na naše zdraví. Nevážíme si přírody, která by nám sama poskytla k životu vše potřebné. Ne, vědomi si důsledků našeho konzumního způsobu života kráčíme dále touto trnitou cestou do pekel. Dále zamořujeme vzduch, který dýcháme i mi samotni. Dále se cpeme chemikáliemi. Než si dát lžíci medu, to raději kýbl hnoje. Země se otepluje, proudy ovlivňující počasí zpomalují, ledovce tají, hladina moří stoupá. Zatímco některé kraje zažívají extrémní sucha, jiné kraje se zmítají v nikdy nekončících bouřích. To vše v důsledku lidské činnosti.

Až konečně před pár lety jako by nás osvítilo. Sešli se lídři zemí z celého světa a rozhodli se pro tuto zemi alespoň něco dělat. Rozhodli se nějakým způsobem bojovat proti změnám klimatu, když na sebe každá země vzala svůj individuální závazek snížit emise skleníkových plynů. Konkrétně Evropská unie přijala jménem svých členů na svá bedra ambiciozní závazek snížit emise o 40 procent do roku 2030 oproti hodnotám z roku 1990. Malovala si budoucnost,v níž odvážně prošlape cestu a svět s USA na prvním místě ji bude v tomto směru následovat. Vskutku odvážná a chválihodná myšlenka.

Co se to však děje nyní? Ani ne dva roky po uzavření dohody v Paříži se moci v USA chápe maniak, který nevěří v globální oteplování ani ve vliv člověka na životní prostředí a od dohody odstupuje. Čína a Rusko se sice dále hlásí, že svůj závazek splní, ale jak dlouho jim to vydrží? Vždyť zatímco zúčastněné státy budou dobrovolně zdražovat energie a tím si zhoršovat i svou účetní bilanci, americký průmysl získá bezkonkurenční výhodu. Opravdu právě Rusko a Čína svého slova dostojí a budou raději ztrátné? Jak dlouho jim to vydrží? A jak dlouho to vydrží ostatním?

Nejen USA jsou totiž s tímto posláním, které jsme si snad v Paříži uvědomili, nespokojeny. Nelíbí se ani zemím bývalé východní Evropy. EU svůj závazek z Paříže musí nějak rozpočítat mezí své členy a najít mezi nimi shodu, jakými metodami k cíli dojde. Zatímco až dosud Brusel předpokládal, že polovinu redukcí emisí dosáhne úsporami energie, Češi navrhují, aby se ze závazku 1,5 procenta úspor energie ročně přešlo na pětinu této hodnoty. Český návrh podle Climate Home potichu akceptovalo i maltské předsednictví EU, uvedl server echo24.cz

Současně se Poláci pokoušejí zorganizovat blokační menšinu třetiny národních parlamentů EU, které by jim pomohly zablokovat tzv. zimní balíček EU, v němž Unie opět ve jménu o 40 procent nižších emisí navrhuje drastické emisní stropy pro nové elektrárny. Polsko je z 90 procent závislé na spalování uhlí, plán považuje za útok na svou energetickou bezpečnost, uvádí echo24 dále

Podle jednoho dobře informovaného zdroje Climate Home je jasné, že východoevropské státy myslí jen na levnou energii a nic jiného je nezajímá. Polsko, Maďarsko, Česká republika, všichni ti Východoevropané. Docela smutné vidět, jaký obrázek máme ve světě. Pro levnou energii bychom si nechali koleno vrtat. Je přeci jedno, jak to vypadá kolem, co tím zemi způsobujeme, co sami dýcháme. Hlavně že já se budu dnes mít dobře, po nás ať přijde potopa. Ať si lesy seschnou, ať je sežerou třebas kyselé deště, ať se krajina promění v polopoušť. Já už zde přeci nebudu, co mi po tom.

Nejsou to však jen USA a Východní Evropa, kdo se pokouší od dohody od klimatu odstoupit či se z ní nějakým způsobem vykroutit. Jak uvádí echo24, v podobném duchu se snaží evropské klimatické a ekologické směrnice zhruba od nástupu kabinetu Theresy Mayové ředit i Británie.

Opravdu úchvatný obrázek o civilizovanosti a osvícenosti lidstva, které místo aby tuto zemi opečovávalo, ji nadále devastuje. Jakmile se dohodneme alespoň něco málo pro tuto zemi udělat, již se hledají kličky, jak se z projektu vykroutit. Jak jej celý ztrhnout. Opravdu je nám příroda tak lhostejná? Opravdu jsme k vlastní zemi tak necitelní? Opravdu nyní zradíme přírodu pro pověstných třicet stříbrných? Obětujeme ji národním zájmům a papírkům, blyštivým plíškům a neexistujícím číslům, které zase jednou budou naprosto bezcenné. Z kterých se nenajíme, nenapojíme ani si za ně čistý vzduch nekoupíme. Hledáme život ve vesmíru, ale života na vlastní planetě si cenit nedokážeme. Opravdu smutný obrázek o civilizovaném lidstvu a osvíceném člověku.