O babici Merkelici a skřetech.

S pohádkáři jako by se po Donutilově proslovu roztrhnul pytel. Inu i já se přidávám se svou pohádkou. Upozorňuji, že jakákoli podobnost se současným děním je neúmyslná a náhodná, bohužel ale nevyhnutelná.

yla nebyla, dávno nedávno, jedna taková země nezemě, taková zvláštní říše složená z prastarých království. A součástí té říše bylo i jakési uskupení starých trpasličích knížectví zvané Germánia.

Trpaslíci byli vždy mocným národem a výtečnými válečníky. Válčili hodně a vůbec ne zle. I s celým světem si to beze strachu nejednou rozdali. A téměř jej pokořili.

V poslední velké válce již si však dovolili příliš. Nejen, že se rozhodli podmanit si západní národy, ale rozhodli se úplně zlikvidovat či zotročit ty východní, jež považovali za jaksi nečisté a podřadné. Nejhorší osud však měl čekat vypočítavé Gremliny, jež obývali téměř každý kout kontinentu.

Tak tedy národy západu i východu spojily své síly, a za velké pomoci Rudých obrů z východu trpaslíky porazili. Poněvadž šlo však o válku ukrutnou a zničující, rozhodli se Hobiti z malých údolí spolu s potomky elfů z Království kohouta, že bude nejlepší, když budou mít do budoucna trpaslíky pod kontrolou, aby se tak opět nestali natolik mocnými, aby nemohli započít ještě zničující válku.

I tak tedy začala vznikat ona země nezemě. A jak šel čas, říše prosperovala a rozrůstala se o další království. Připojili se jak Trollové z poloostrova Skandů, tak i nedaleké Ostrovní království, přidali se potomci Atlanťanů, a po pádu moci zotročovatelů ze země Rudých obrů i mnozí jejich menší bratři a bratranci.

S postupem času se však zapomnělo, proč se ony národy původně spřáhnuly dohromady, a tak se stalo, že Germánie trpaslíků se opět stala nejmocnější a nejbohatší říší na kontinentu. Ku štěstí všech však trpaslíci nechtěli již více válčit a přáli si žít v klidu a míru snad víc, než kdokoli jiný. I tak se mohli z jejich bohatství do jisté míry těšit i ostatní národy.

I žili si tu všichni v poklidu a míru spokojeným životem, jež jen sem tam rozrušilo některé z rozhodnutí či nařízení Bruselínských mágů. Až však z té přemíry pohodlí začali pomalu mnozí zapomínat, kým vlastně jsou. Začali zapomínat a nevážit si svých tradic. Až tedy osazenstvo Bruselínové citadely přišlo s nápadem, že přetvoří všechny obyvatelé země nezemě v jeden národ, že snad jen tak budou moci vystupovat ve světě jako jedna Země.

To by ještě nebylo to nejhorší. Kdyby však nepřišli s pošetilou myšlenkou, že svou jednolitou a kulturně upadající zemi musí obohatit o kultury a tvorstvo celého světa.

A tak se začalq v královstvích, jež byla součástí nezemě příliš dlouho, rozrůstat skřetí populace, jež se původním národům vůbec nepodobala. Skřeti, kteří chtěli v dávných časech národy nezemě vždy zničit a vedli s nimi války, neboť je považovali dejme tomu za slabé. Skřeti, proti nimž se vždy dokázali národy nezemě sjednotit. Skřetí, kteří i nyní byli jiní, výbušní, žena jim byla věcí. Měli jiné tradice a svou víru, které se měli dle jejich vnitřního cítění přizpůsobit všichni.

Inu, to by nebylo ještě tak zlé. Byl to problém jen jistých měst v západních královstvích. Jednoho krásného dne se však vlády nad trpaslíky ujala babice Merkelice, která si byla vědoma, jaké moci její království požívá. I tuto moc začala využívat, aby si pro svou zemi ukousla silnější postavení. Aby váha jejich slova byla postavena nad ostatní. A vždy jim bylo tak nějak vyhověno.

I stále se však nic moc nedělo. Nikoho to příliš nerozrušovalo, nikoho to nezajímalo. Dále si všichni žili v poklidu a míru, plni veselí, k důležitým událostem a tématům tak nějak lhostejní.

Mezitím začali však na dalekých pláních, jež skřeti obývali, propukat války. I tu se Merkelice rozhodla, že všechny skřety, jež nechtějí válčit pro svůj kmen, přijmou trpaslíci za své bratry. A tak se na cestu vydaly celé zástupy, celé hordy skřetů, kteří za sebou zanechávali jen spoušť po celé zemi nezemi, všude tam, kudy prošly.

I trpaslíkům se to nelíbilo, a bouřili se tuze moc. Avšak Merkelice vábila skřety dál a dál, až tu Germánia začala pociťovat, že postarat se o tolik bytostí nedokáže. I začali ubytovávat skřety, kde se jen dalo. Tu ve školách, tu v táborech, tam v kasárnách, a kde nebylo možno jinak, museli trpaslíci vyklidit svých domovů. I to však bylo málo. Skřeti stále přicházeli. A požadovali stále víc.

A tak se babice Merkelice rozhodla, že o skřety se musí postarat i ostatní království. Spolu s Bruselskými mágy začala vyvíjet tlak na ostatní země, aby se o skřety staraly. Užívala nejen vší moci Germánie, ale i moci Země nezemě. Tu se hrozilo, že kdo se o skřety nepostará, neobdrží zlato, za které pastevci nakupují krmě kravkám a nebude mléka, tu že nedostanou zlato, aby zaseli obilí.

I Bruselští mágové tlačili na všechny trubadúry a bardy, včetně těch z Kavčích hor, aby mezi lidmi šířily písně o dobrých skutcích skřetů a o tom, jak jsou nám potřební. I bardi aby skládali smutné balady o utonulých skříťatech a aby je královští malíři vykreslili a tyto portréty rozvěsili, kde se jen dalo.

I marná snaha. Obyvatelé nezemě stále nesouhlasili a s postupem času se začali bouřit po celé zemi nezemi. Již nejen trpaslíci, ale obyvatelé všech království začali pociťovat strach ze skřetů a nenávist vůči babici Merkelici. A čím víc skřetů zde žilo, tím více byla pociťována jejich přítomnost.

Tu jednou se pár skřetů sešlo v královském městě Království kohouta, kde lidé pokojně hudbu poslouchali a bavili se, a začali řádit, vraždit, plenit a napadat všechny kolem. I mnoho bezbranných tvorů zde padlo. A ačkoli to byla velká rána, nikoli však prvá, babice Merkelice své poddané vyzvala, aby se od skřetů neodvraceli, dál jim pomáhali. I šel čas, a ve velkých městech samotné Germánie se opět sešli hordy skřetů, aby ženy napadaly a okrádaly. A opět Merkelice držíce před sebou dlaně složené do tvaru magického čtyřúhelníku prohlašuje, že se vše zvládne, že není důvodu k panice.

Věřili ji však poddaní? Nikoli. Jako před tím, tak i nadále se bouřili. A docházelo ke stále větším nepokojům. Začaly se tvořit domobrany, načež se Mudrcové z Bruselínu rozhodli lidi odzbrojovat. A jakkoli byly kdysi ulice bezpečné, již tomu tak více nebylo. Nikdo si nemohl být jist, kdy a kde skřeti opět udeří. A skřetů bylo více a více, a neustále přícházely další. A strach rostl a země nezemě se pomalu ale jistě obracela v chaos.

A ptáte se, co se stalo dál? To nikdo netuší. Mnozí tvrdí, že odvážní mužové povstali a bojovali za svá království a rodiny. Jiní tvrdí, že Mudrcové byli vystřídáni a nastolili opět pořádek. A jsou i tací, kteří se domnívají, že skřeti ovládli postupně všechna království. Nejvíce lidí však posměšně pokývá nad tímto příběhem hlavou, neboť nevěří, že by mohl být někdo natolik hloupý, aby tohle dopustil.