Vše, co přišlo z Ruska je dobré. Západ je prohnilý a zkažený a posedlý touhou nás zničit a zotročit. Tak přemýšlí někteří jedinci v naší společnosti nehledě na fakta a postoje, jimiž mnohdy sami vyvrací vlastní světonázor.
Rusofil. Moderní výraz pro milovníka Ruska a příznivce všeho ruského. Vše, co přišlo z Ruska, je pro něj dobré a krásné až posvátné. Dokonce i ta totalita a léta okupace byly tím nejkrásnějším obdobím v dějinách republiky. Oproti tomu západ je mu zkaženým semeništěm zla a neusiluje o nic jiného, než naše ovládnutí. Ano, i takto smýšlející lidé se mezi námi najdou a jsou ve svém vidění světa utvrzelí natolik, že nejsou schopni vidět rozpor nejen s fakty, ale ani mezi vlastními postoji vyvracejícími ty druhé.
Bodem odpichu je jim samozřejmě druhá světová, nebo spíše, velká vlastenecká válka, jejíž konec jsme si tento měsíc připomněli. Při té příležitosti však neopomněli právě příznivci všeho ruského nadevše vzývat jimi zbožňované Rusko a naprosto srážet roli západu. Byl to přeci naprosto neschopný západ, kdo nebyl schopen se Hitlerovi postavit. Role Sovětského svazu se však jaksi vypouští. Jako by zrovna západ byl zodpovědný za chod světa i Sovětského svazu. A když Británie a Francie vyhlásili Německu válku, jejich neschopnost se projevila naplno. Jen zírali a čekali, co bude následovat, zatímco Hitler dobýval Evropu.
Jo, Sovětský svaz, ten si stál jinak. Ten na nic nečekal a coby přímý spojenec Německa napadl Polsko, Finsko, Pobaltí i Besarábii a dokonce byl ve svém protiněmeckém válečném úsilí tak pevný, že společně organizoval i vojenské přehlídky a po celou dobu dodával Německu suroviny a snažil se mu ukázat, že bez války může mít prakticky cokoli. Dokonce zvažoval i účast v operacích vůči Británii. To by ho však nesmělo Německo napadnout. Nebýt tohoto napadení, mohla tato úchvatná koalice fungovat dodnes. Místo toho se však Sovětský svaz musel obětovat a stát se vítězem války.
Právě s oslavami tohoto výročí se na sociálních sítích opět vyrojilo mnoho koláží a videí hlásajících ruskou pravdu o válce a připomínající, že Rusko není hrozba, nýbrž slavný a věčný osvoboditel evropských národů. A nic, než právě tyto materiály, nebylo vzdálenější pravdě.
1) Evropa prý zpyšněla a zapomněla, jak zoufalá a bezradná se obracela k Sovětskému svazu a se slzami v očích doufala, že ji zachrání od fašistického teroru.
Ehm, tohle myslí autor výroku jakože vážně? Do roku 1939 se Evropa třásla před bolševismem. Po vypuknutí války pak naopak vystupoval právě SSSR jako spojenec Německa, rozdělil si s ním Polsko a napadl další své sousedy. Dokonce jej hojně zásoboval v jeho válečném úsilí a nikdo si nemohl být jistý, zda jejich společnou příští obětí nebude právě on. Dokonce to sám Churchill měl Stalinovi během jednoho z prvních setkání dle knihy "Za zavřenými dveřmi" vytknout, když Stalin bez jakékoli sebereflexe kladl až drzé a neuvěřitelné nároky na svého nového spojence. "Ještě pár dní zpátky jsme sami nevěděli, zdali nás po boku Německa nenapadnete," zhruba takto se měl Churchill vyjádřit.
2) Vězte, že by se v Evropě neobjevila jediná americká noha, kdyby SSSR neobrátil válku.
Možné to je. Amerika byla daleko a do záležitostí Evropy neměla důvod se vměšovat. To Adolf Hitler ji po japonském útoku vyhlásil válku. Vy však vězte, že u nás by se neobjevil jediný mužik, kdyby Hitler nezradil Stalina a nenapadl jeho zemi. Již tehdy dbal každý předně svých zájmů. A zájmem SSSR nebylo zabřednout ve válce s největší vojenskou mocností té doby.
3) Amerika přišla jen z vypočítavosti, přišla, aby si urvala něco z válečné kořisti.
A proto po válce vypracovala Marschallův plán evropské obnovy a pomohla Evropě opět se postavit na nohy, zatímco SSSR zcela nezištně a z dobroty srdce další čtyři desítky let okupovala a vysávala "osvobozená" území, zakázala jim přijmout tuto pomoc a postupně je vedla k bídě. Konkrétně na naší zemi si pak vybral daň v podobě Podkarpatské rusi. Jakékoli náznaky svobodného nadechnutí pak zadupaly těžké vojenské boty a rozjezdily pásy tanků, jako tomu bylo například roku 1956 v Maďarsku, či roku 1968 právě u nás.
4) Fakta, která ta pyšná Evropa zamlčuje a tak arogantně ignoruje. Sovětský svaz vstoupil do války 22.6.1941, Amerika až 7.12.1941.
Ano, je tomu skutečně tak. Amerika vstoupila do války až půl roku po Sovětském svazu po té, co byla napadena Japonskem a byla ji ze strany Německa vyhlášena válka. Do té doby však zachovávala neutralitu. Tento fakt nikdo nezamlčuje a je veřejně znám a vyučován i na školách. Oproti tomu SSSR vstoupilo do války o půl roku dříve než USA a to jen díky zrady a přímému napadení za strany Německa. Do té doby s ním však hrdě spolupracovalo. Opět jde o fakt z evropské strany nikterak zamlčovaný. Zamlčovaný je však ze strany ruské. Když se o něm zmínil ruský bloger, musel prchnout do Čech kde žádal o azyl. Je zamlčován a neučí se o něm a zatímco západ včetně USA si připomíná začátek války 1. září, pro Rusy válka začala až 22.6.1941. Co následovalo před tím, zůstává pak zahaleno tajemstvím. A nejen rusové nedokážou vidět a vnímat tento fakt, ale také jejich věrní obdivovatelé.
5) Jen ignorant nechce přijmout fakt, že nebýt toho tolik špinavého Sovětského svazu a rudé armády by tu dnes možná nikdo z nás nebyl.
Nikdo neupírá nemalý díl na sovětském válečném úsilí, které vítězství zaplatilo největší krvavou lázní. Ale stejně tak nelze ignorovat válečnou pomoc v podobě těžce dopravovaného válečného materiálu i zásob potravy. A tak, jako by tu nikdo z nás dnes třebas ani nebyl, byl by zde mnohý jiný, kdyby Sověti nespáchali Katyň, neodvedli mnoho nevinných Poláků do gulagů a nenechalo vykrváce Poláky během Varšavského povstání jen pro své osobní zájmy.
Ano, Sověti přinesli za války neskutečnou oběť. Ale také toho mnoho napáchali. Ani jedna strana karty by neměla být přehlížena, neboť právě jedna strana je po dnes tolik užívána k nejrůznější ruské propagandě šířící se dále. Například jsem před pár týdny zahlédl opět koláž poukazující na oběti vybombardované škodovky v Plzni s otázkou, zda je skutečně co oslavovat, jako kdyby se snad válka obešla bez obětí a jako by rudá armáda neužívala bombardérů a kanonády. Stejně tak se najdou tací, kteří budou tvrdit, že Plzeň neosvobodili Američané, ale osvobodila se sama a oni posléze jen přijeli. Jako by snad povstání nemohlo být kdokoli zvráceno. Ti samí však budou oslavovat osvobození Prahy, kde taktéž došlo k povstání českého lidu podpořenému Vlasovci.
Zanechme však řečí kolem války, kterých bylo v poslední době víc než dost a nakoukněme do zákrut současné rusofilské mysli. Pro milovníky Ruska totiž není Rusko hrozbou. A proto Rusko okupuje Krym, vede hybridní válku proti Ukrajině a jeho přímí sousedé v Pobaltí se před ním třesou strachy.
Rusko je pak výspou svobody a demokracie a všeho dobrého, zatímco my, tady v Evropě jsme vystaveni diktatuře Frantíků, Bruselu a především pak Mutter Merekl.
Ano, a právě proto si všichni žvanilové u nás můžou říkat co je napadne, aniž by je za to kdokoli stíhal a máme tak barevné složení našich parlamentů, zatímco v tom svobodomyslném Rusku jsou lidé pronásledováni pro názor a dochází k vraždám novinářů i vůdců opozice. A i přes jeho neskutečnou vyspělost, máme doma z Ruska maximálně tak plyn a hrdí ruští noční vlci jezdí na amerických motorkách za bílého dne.
Člověk, řekněme rusofilní, je pak schopen zapomenout, že zde sověti byli ještě poměrně nedávno i to, jak se zde chovali. Ale přítomnost Arabů před Vídní celá staletí zpátky zapomenout nedokáže. Je to jako nemoc vystrašené mysli plné obdivu, která nedokáže vidět věci jasně a čistě tak jak jsou. Která dokáže vidět jen co si přeje, aniž by se zamýšlela, jek jedním svým slovem útočí na své slovo druhé, jako to můžeme vidět opět v posledních dnech, kdy se rozhořela debata nad průjezdem amerického konvoje naší zemí.
Zatímco mnozí z přívrženců Ruska děkují Moskvě za vpád vojsk roku 1968, jsou schopni lát a hrozit pěstí, a přitom průjezd vojsk NATO srovnávat s jimi opěvovaným datem. Ti bystřejší si již všimli,jak si kálí do úst a tak začali srovnávat tuto situaci se vznikem protektorátu. Oběma však uniká základní fakt. Vojska NATO pouze projedou, zatímco vojska Wehrmachtu či Varšavské smlouvy přijela, napáchala škody i ztráty na životech a již zde zůstala.
