Prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš nařídil mobilisaci československé branné moci. Občané, přečtěte si ihned vyhlášku o mobilisaci a všechny pokyny a rozkazy. Nechť žije Československo!
Psalo se 23. září 1938 když byla vyhlášena všeobecná mobilizace československé branné moci. Občané Československa si tak mohli prvně přečíst výše uvedená slova. Ač mobilizace předznamenávala konec míru, byla přijata s nadšením. Celý národ už několik dní u rozhlasových přijímačů očekával opatření k obraně vlasti. Českoslovenští muži šli plni odhodlání do války proti nepříteli, na nějž se připravovali již několik let - budovaly se pevnosti, modernizovalo vojsko, bylo školeno obyvatelstvo. Velice proslulou se stala také půjčka obrany státu, čímž na budování vojska přispěla i samotná veřejnost, pro kterou se obrana vlasti stávala prvotním zájmem.
Ačkoli diplomatické hrátky rozhodly nakonec jinak, ono nadšení pro obranu vlasti bylo nevídané. Do 24 hodin nastoupily dvě třetiny záložníků, do týdne bylo vojsko připravené k boji. Českoslovenští muži šli hájit zemi, kterou dvacet let budovali. Šli bojovat za svou vlast, za své domovy, rodiny, přátelé a blízké. Byli připraveni padnout. Následný povel k vyklizení hranic nesli tak špatně, že to u mnohých vyvolává zřejmě trauma neustále. Starci na ta období vzpomínají se slzami v očích dodnes.
Nebo může snad něco vypovídat víc o odhodlání našich předků, než ona rychlost a nadšení, s jakým pospíchali ke svým plukům? Snad jen článek z britského tisku, dle kterého měl být jeden z kolegů pisatele přítomen vyhlášení mobilizace v jedné z českých hospod:
"Všichni včetně hostinského naslouchali rádiu, ve kterém hovořil generál Syrový. Bylo ticho jako v kostele. Když bylo konečně vysloveno magické slůvko mobilizace, nastala ohromná vřava. Všichni pobíhali sem a tam, platili, dopíjeli pivo a pospíchali pryč - narukovat."
Co víc pak člověka ve víře v toto odhodlání usvědčí více, než záběry ze starých filmů? Mě osobně se nejvíce líbí ona scéna z filmu Člověk proti zkáze, kdy je narušeno vysílání biografu jen proto, aby bylo divákům oznámeno, že byla vyhlášena mobilizace. Všichni okamžitě povstanou a s nadšením pospíchají domů, aby se už ráno mohli hlásit u svých útvarů. I proto musí následujícího dne Karel Čapek odevzdat svůj vůz armádě osobně, ačkoli sám nemá řidičský průkaz. Řidič mu totiž v noci utekl, aby se mohl již ráno hlásit u svého pluku.
A právě snad jako vzdání pocty těm, kteří byli odhodláni bojovat a připraveni padnout za svobodu své země, vznikla iniciativa Světla nad bunkry, která se rozhodla po předchozím nultém - zkušebním ročníku, který proběhl u příležitosti konce války letos v květnu, uspořádat 1. oficiální ročník snad nové a pěkné české, a rád bych kdyby i slovenské, tradice. Již v květnu ona myšlenka rozsvítit naše pohraniční opevnění oslovila během jediného týdne tolik lidí po celé republice, ale i na Slovensku a dokonce i nějakého toho Němce. Všichni se během tak krátké doby zmobilizovali a zorganizovali natolik, že se nakonec rozsvítilo nějaké to opevnění snad v každém koutě republiky, ale i na Slovensku. Myslím, že od lidí, kteří se jaktěživ neviděli, úspěch vskutku nevídaný.
Pokud tedy i vy máte ve svém okolí nějaký ten pěchotní srub či jiný pozůstatek původní obrany státu, přijďte prosím podpořit tuto krásnou akci. Je to jednoduché. Ve skupině Světla nad bunkry nakouknete do tabulek, které pevnosti jsou již obsazeny a případně se na některou zapíšete. Po té stačí 24. září 2016 po osmé hodině večerní začít nějakým způsobem nasvěcovat vybraný bunkr a pokud chcete i oslavit odvahu našich předků, můžete odpálit nějakou tu rachejtli. Alespoň budete vidět i v dáli. I když budete na daném místě či úseku úplně sami, věřte, že po celé republice budou rozesety spousty podobně nadšených vlastenců. Je to úžasný pocit. A když pak dáváte s ostatními dohromady všechny ty záběry, to teprve cítíte, že jste byli součástí něčeho většího. Ani nevíte, jak mě samotného mrzí, že se nyní nezúčastním, poněvadž jsem mimo republiku.
