Křesťanství je evropským náboženstvím asi tak jako Islám.
Jak dlouho je zde evropský člověk? Dva tisíce let? Pouhé dva tisíce let? Dovolte, abych se zasmál. Desítky tisíc let? To už mi zní lépe. Přeci jen jsme přežili i poslední dobu ledovou. A po celou tu předlohou dobu jsme se vyvíjeli v přírodě. Byla nám domovem a dala nám k životu vše potřebné. Znali jsme léčivou sílu bylin, věděli co smíme jíst a co ne, nebo za pomoci jakých kovů udělat vodu pitnou a zbavit ji nečistot. Vypozorovali jsme, jak důležitou roli hraje v našem životě slunce, znali jsme zákonitosti slunečního cyklu i běhu přírody. Zkrátka a dobře z přírody jsme vzešli, po desítky tisíc let jsme s ní žili v symbióze, ctili ji a všímali si jejich zákonitostí. Tuto moudrost jsme si pak předávali z pokolení na pokolení a všemu jsem dali jakýsi krásný umělecký nádech plný metafor, kterým i dneštní člověk málokdy porozumí. A tak vznikly krásné příběhy zosobňující přírodní jevy, z kterých se zrodily bohové a mýty. Z toho se zrodila jakási pohanská "náboženství", která vycházela z poznání našeho evropského světa více, než si vůbec kdo dnes dokáže připustit. O tom všem se však hodlám rozepsat daleko podrobněji příště.
Mezitím se však kdesi v daleké poušti mezi Židy zrodilo Křesťanství - sekta, ze které se stalo náboženství. A to začalo pronikat do Evropy. Byl to dlouhý a plíživí proces. Nestali jsme se křesťany ze dne na den a už vůbec ne dobrovolně. Mnohdy se to neobešlo bez násilí. Měli jsme svou víru a své tradice, kterých jsme se nechtěli vzdát. Toto cizí náboženství jsme odmítali natolik, až se nám nakonec muselo přizpůsobit a převzít naše svátky a nahradit je svými. Oslavy slunovratu nahradily Vánoce v zimě a noci svatojánské v létě. Oslavu jarní rovnodennosti, dne kdy konečně slunce vítězí nad temnotou zimy, Velikonoce, a podzimní oslavy slunovratu a sklizně nahradili dožínky. Místo Samheinu se slaví dušičky a halloween. Vánoční stromeček, stavění máje, letní tančení u ohňů ... v tom všem se odráží naše pohanské tradice.
Křesťanství se tak stalo evropským. Ne však z naší vůle. Z vůle jiných a to především z mocenských důvodů. Byl to skvělý nástroj, jak ovládat celou Evropu z Říma ve jménu jediného Boha. Stejně jako s každou změnou režimu dochází k zatracování všeho starého, tak i s nástupem Křesťanství došlo k démonizaci starých božstev. Prastará moudrost se stala čarodějnictvím. Úcta k přírodě, v níž je nám nejlépe, se vytratila a my se ji do jisté míry odcizili. Křesťané přišli z pouště a poušť si přinesli sebou.
"Nejdéle držící se diktaturou je církev," napsal Remarque v "Čas žít, čas umírat." Do jisté míry měl pravdu. Jen se jaksi rozpadla na další, menší diktatury. To vše však opět jen pro mocenské hry a spory, kdo je víc, zda král, lid či papež, zjednodušeně řečeno. To by však bylo na delší rozepisování pro tento článek nepodstatné.
Od té doby uběhlo zhruba tisíciletí a do Evropy opět pomalu proniká abrahamistické náboženství, které se zrodilo coby sekta kdesi v daleké poušti. Mnozí mluví o pomalém a plíživém procesu islamizace. O snaze muslimského ovládnutí světa. O ustupování od našich tradic novému náboženství ... Nepřipomíná vám to něco? Nezažili jsme to již jednou? Může nás to nějak ovlivnit? Jak moc? Nebo se to bude muset také přizpůsobit našim tradicím a kultuře? Naši nátuře?
Především je však nasnadě položit si otázku, jak moc je Křesťanství evropské? K nám se začalo dostávat ke konci devátého století a dnes jsme vesměs ateisté. Udrželo se zde sotva tisíc let. A co je tisíc let ve srovnání s desítkami tisíc let uctívání našich skutečných božstev - Slunce a matky přírody? Nic. Je to jako pár sekund během jediného roku. K naší smůle pár důkladně zaznamenaných a zmapovaných sekund během tohoto předlouhého a tajemného roku.
Ať tak či onak a ať už se mnou souhlasíte či nikoli, myslím, že není lepší období, kdy se vcítit do našich předků v období christianizace Evropy. Kdy k nim, narozdíl od nás plně věřících, začalo proudit naprosto cizí náboženství z předaleké pouště.
David Wiltsch
Jsem vlastenec!
Já jsem vlastenec! Je až zarážející, jak často a jakým důrazem tuto frázi v posledních letech slýcháme. Co nám však její hlasatel říká doopravdy. A co za toto úsloví skrývá?
David Wiltsch
ČT lže, jako když tiskne
"Tohle se v prolhané ČT nedozvíte. ČT lže a média jsou zmanipulované!" slýchám a čtu stále častěji ze všech stran. Ale když chcete důkaz, nejednou všichni oněmí.
David Wiltsch
Náhled do zvláštních zákoutí mysli Rusofila
Vše, co přišlo z Ruska je dobré. Západ je prohnilý a zkažený a posedlý touhou nás zničit a zotročit. Tak přemýšlí někteří jedinci v naší společnosti nehledě na fakta a postoje, jimiž mnohdy sami vyvrací vlastní světonázor.
David Wiltsch
V zemi nepokrytého bláznovství
Když si naši předkové vybájili posměšné město Kocourkov, zajisté by je ani za mák nenapadlo, že Kocourkov se jednou stane skutečným a jeho mor i osvěta zalijí celou zemi.
David Wiltsch
Kterak jsem nedostal slovo v pořadu Máte slovo!
Jsou to téměř dva týdny, co se v pořadu máte slovo diskutovalo o všeobecném referendu a odvolatelnosti politiků. I já chtěl diskutovat a vyslovit svůj názor. Slovo jsem však nedostal. Tak tedy alespoň píši, co k danému tématu mám.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 153
- Celková karma 14,81
- Průměrná čtenost 2211x
O těchto svých dlouhých cestách nejrůznějšími kouty Evropy už delší dobu píši formou deníku dost detailní blog Deník Tuláka, kde své cesty rozebírám den po dni, píši o svých pocitech a zážitcích, zmiňuji tipy na cestu a především články zásobuji hromadami snímků z mých toulek horami a přírodou.
Vzhledem k tomu, kolik času trávím v tyrolských alpách, rozhodl jsem se v celkem nedávné době začít pracovat také na stránkách Toulky po Tyrolsku, které mají být takovým přechodem mezi průvodcem po Tyrolsku a zároveň mým tyrolským deníkem.
Tady na Idnes se k vám vracím, protože se chci pokusit vytovřit nový formát článků, než jsem tvořil doposud a formou krátkých článků představit nejrůznější místa a treky i zdejším čtenářům a naopak tak poněkud rozšířit jak obzory vaše, tak i okruh mých čtenářů a sledovatelů.
Instagram: https://www.instagram.com/wanderer__dave/
Detailní zápisky z cest: https://www.denik-tulaka.cz/
Toulky po Tyrolsku: https://www.toulky-po-tyrolsku.cz/