Křesťanství je evropským náboženstvím asi tak jako Islám.

"Islám do Evropy nepatří, máme křesťanskou tradici," slýchám často. Jenže ono ani to Křesťanství není naše a následovnici Ježíše Krista našeho pána přišli ze stejné pouště, jako přicházejí Mohamedáni.

Jak dlouho je zde evropský člověk? Dva tisíce let? Pouhé dva tisíce let? Dovolte, abych se zasmál. Desítky tisíc let? To už mi zní lépe. Přeci jen jsme přežili i poslední dobu ledovou. A po celou tu předlohou dobu jsme se vyvíjeli v přírodě. Byla nám domovem a dala nám k životu vše potřebné. Znali jsme léčivou sílu bylin, věděli co smíme jíst a co ne, nebo za pomoci jakých kovů udělat vodu pitnou a zbavit ji nečistot. Vypozorovali jsme, jak důležitou roli hraje v našem životě slunce, znali jsme zákonitosti slunečního cyklu i běhu přírody. Zkrátka a dobře z přírody jsme vzešli, po desítky tisíc let jsme s ní žili v symbióze, ctili ji a všímali si jejich zákonitostí. Tuto moudrost jsme si pak předávali z pokolení na pokolení a všemu jsem dali jakýsi krásný umělecký nádech plný metafor, kterým i dneštní člověk málokdy porozumí. A tak vznikly krásné příběhy zosobňující přírodní jevy, z kterých se zrodily bohové a mýty. Z toho se zrodila jakási pohanská "náboženství", která vycházela z poznání našeho evropského světa více, než si vůbec kdo dnes dokáže připustit. O tom všem se však hodlám rozepsat daleko podrobněji příště.

Mezitím se však kdesi v daleké poušti mezi Židy zrodilo Křesťanství - sekta, ze které se stalo náboženství. A to začalo pronikat do Evropy. Byl to dlouhý a plíživí proces. Nestali jsme se křesťany ze dne na den a už vůbec ne dobrovolně. Mnohdy se to neobešlo bez násilí. Měli jsme svou víru a své tradice, kterých jsme se nechtěli vzdát. Toto cizí náboženství jsme odmítali natolik, až se nám nakonec muselo přizpůsobit a převzít naše svátky a nahradit je svými. Oslavy slunovratu nahradily Vánoce v zimě a noci svatojánské v létě. Oslavu jarní rovnodennosti, dne kdy konečně slunce vítězí nad temnotou zimy, Velikonoce, a podzimní oslavy slunovratu a sklizně nahradili dožínky. Místo Samheinu se slaví dušičky a halloween. Vánoční stromeček, stavění máje, letní tančení u ohňů ... v tom všem se odráží naše pohanské tradice.

Křesťanství se tak stalo evropským. Ne však z naší vůle. Z vůle jiných a to především z mocenských důvodů. Byl to skvělý nástroj, jak ovládat celou Evropu z Říma ve jménu jediného Boha. Stejně jako s každou změnou režimu dochází k zatracování všeho starého, tak i s nástupem Křesťanství došlo k démonizaci starých božstev. Prastará moudrost se stala čarodějnictvím. Úcta k přírodě, v níž je nám nejlépe, se vytratila a my se ji do jisté míry odcizili. Křesťané přišli z pouště a poušť si přinesli sebou.

"Nejdéle držící se diktaturou je církev," napsal Remarque v "Čas žít, čas umírat." Do jisté míry měl pravdu. Jen se jaksi rozpadla na další, menší diktatury. To vše však opět jen pro mocenské hry a spory, kdo je víc, zda král, lid či papež, zjednodušeně řečeno. To by však bylo na delší rozepisování pro tento článek nepodstatné.

Od té doby uběhlo zhruba tisíciletí a do Evropy opět pomalu proniká abrahamistické náboženství, které se zrodilo coby sekta kdesi v daleké poušti. Mnozí mluví o pomalém a plíživém procesu islamizace. O snaze muslimského ovládnutí světa. O ustupování od našich tradic novému náboženství ... Nepřipomíná vám to něco? Nezažili jsme to již jednou? Může nás to nějak ovlivnit? Jak moc? Nebo se to bude muset také přizpůsobit našim tradicím a kultuře? Naši nátuře?

Především je však nasnadě položit si otázku, jak moc je Křesťanství evropské? K nám se začalo dostávat ke konci devátého století a dnes jsme vesměs ateisté. Udrželo se zde sotva tisíc let. A co je tisíc let ve srovnání s desítkami tisíc let uctívání našich skutečných božstev - Slunce a matky přírody? Nic. Je to jako pár sekund během jediného roku. K naší smůle pár důkladně zaznamenaných a zmapovaných sekund během tohoto předlouhého a tajemného roku.

Ať tak či onak a ať už se mnou souhlasíte či nikoli, myslím, že není lepší období, kdy se vcítit do našich předků v období christianizace Evropy. Kdy k nim, narozdíl od nás plně věřících, začalo proudit naprosto cizí náboženství z předaleké pouště.