Mnohého jistě napadlo, že stejně tvrdý boj a odpor, jako nyní předvádí Ukrajinci, by potkal i nacistické Německo v případě vpádu do Československa. To jistě ano, má to však jeden háček.
Zatímco za Ukrajinou stojí snad celý civilizovaný svět a zásobuje ji zbraněmi a zdravotním materiálem, finančně i humanitárně, Československo by vedlo svůj boj osamoceno, bylo by bráno jako hlavní viník války a muselo by vyjít s tím, co si bylo schopné zajistit a vyrobit a tedy by bylo odkázáno výhradně na vlastní zdroje. To ovšem neznamená, že by Němci nekrváceli. Odhodlání bránit vlast bylo přeci jen veliké, ukázková mobilizace proběhla během pouhých čtyřiadvaceti hodin, páteří armády byly legie, které v počtu pouhých padesáti tisíc mužů dokázaly vzdorovat rudé armádě a jako jedna z mála armád v dějinách ovládat většinu území Ruska. Nezapomínejme také na boj o Czajankova kasárna v Místku, kde pouhých třista mužů vzdorovalo trojnásobné německé přesile vybavené i těžší technikou. Jen tak mimochodem, někteří odborníci prý odhadují, že bychom se dokázali navzdory nevýhodné poloze a tvaru země bez pořádného týla bránit déle, než Poláci a Francouzi dohromady. Aby taky ne, Wehrmacht tehdy ještě nebyl ani zdaleko to, co v roce 1939, naše zbraně ty německé v mnohém předčily a tehdejší Československo pak bylo především také hned po diktátorských režimech té doby největší zbrojovkou Evropy. Byly to přeci jen právě naše tanky, které sehrály klíčovou roli při dobývání Polska a Francie, mnohé byly i přes příchod nových a modernějších strojů nasazovány ještě v roce 1945 a Němci děkovali, že se mohli Sovětům bránit v našich jimi samotnými částečně rozebraných pevnostech. Nakonec bychom však přeze všechno úsilí padli vyčerpáním osamoceni ve svém boji a světem odsouzeni, že jsme rozpoutali válku pro odepření práva na sebeurčení, na základě kterého náš tehdejší stát vlastně sám vznikl a pohled velmocí by pak snad změnila až další Hitlerova agrese vůči sousedům, pokud by se k ní po tak tvrdé lekci vůbec kdy ještě odhodlal. Ostatně, jeho postavení v Německu přeci jen ještě nebylo tak pevné a kdo ví, zda by se udržel u moci po krvavých lázních, které by mu národ svatého Václava a Jana Žižky z Trocnova, jakož i Milana Rastislava Štefánika, připravil. Právě naše historická zkušenost, stejně jako současný boj hrdých Ukrajinců nám tak ukazují, jak důležité je národní uvědomění, znalost vlastních dějin a především hrdinů, ke kterým se jako národ můžeme hlásit. Historie sama nás především pak učí, jak důležitá jsou spojenectví a přátelské vztahy všech zemí civilizovaného a demokratického světa a jak důležité je klepnout přes prsty každého vyšinutého diktátora, sotva okované boty jeho vojsk vstoupí na území kteréhokoli svobodného a demokratického státu, neboť s každým naservírovaným chodem pouze poroste jeho chuť. Ano přátelé, demokracie není dokonalá, ale zatím je to nejlepší, co jsme kdy vymysleli a má-li demokracie nějaké chyby a nedostatky, pak je potřeba odstraňovat právě ty chyby a nedostatky, nikoli však demokracii samotnou. A stejně tak se to má i s Unií a Aliancí, které nám zaručují alespoň nějakou kolektivní bezpečnost a sílu obstát ve světě velmocí navzdory všemožným úskalím. Vždy jsem byl, stále jsem a povždy zůstanu v duši demokrat. Demokracie však není pouze zřízením státu, ale názorem na život. Úcta k právům jedinců i menšin, pravidlům, ochota se uskromnit a respektovat druhé, nešlapat sousedovi na kuří oko a především láska ke svobodě, která je mi vším. Svoboda je svoboda,bez té nelze žít,tu nám nikdo neprodá,za tu musíme se bít. Pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží, násilím a nenávistí, i když to dá někdy fakt fušku. Hlavní je však zůstat dobrým a veselým člověkem za každé životní situace. Nemáš-li dobré srdce, pak nemáš nic. A nedokážeš-li se smát vlastnímu neštěstí a bídnému osudu, pak, no co k tomu říct. Snad jen, že dobrá nálada naše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí, že stojí za to se ji snažit udržet. Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie, toť záruka míru a přátelství mezi národy a smyl bytí Evropy. Náš tatíčku Masaryku a prezidente osvoboditeli, tvému odkazu věrni zůstaneme. Tak přísahám.
