Jo, jo, palte korán. Určitě tím nikoho nenaštvete.

Kdo nepálí korán, není in. Nebo alespoň není tím správným vlastencem. Napadlo však někoho z těch paličů knih, jako kdo se chovají? A jak to vše vlastně může dopadnout?

Tak se nám v té naší republice kdysi československé uchytil nový hit. Pálení knih. A ne jen tak ledajakých. Náboženských a prastarých. Knih, jejichž obsah dnes berou vážně a doslova snad jen fanatici. Ano, už je to tady. Skuteční vlastenci se rozhodli zatočit s islámem. A jak mu udělit tvrdší ránu, než pálením jejich posvátného textu - Koránu!

Pálit knihy. Úžasná to věc. Jak krásné. Jak křesťanské. Jak evropské. A jak typicky české. Tradice u nás sahající minimálně až do počátku 15. století. To také církev přikázala pálit Viklefovy spisy (ti správní vlastenci zajisté ví, kdo to John Wycliffe byl a koho inspiroval), a dopracovala to až k upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. A vzpomínám si ještě na jednoho strýčka z Rakouska, který se postavil do čela Německa a také rád pálil knihy. A vlastně nejen knihy. On vůbec rád pálil. Pece ve vyhlazovacích táborech jely na plné obrátky. Začalo to knihami a skončilo to pár miliónem Židů. Koho asi budou pálit ryzí čeští "vlastenci"? Snad nikoho a zamyslí se nad tím, jako kdo se chovají!

Především by se však měli zamyslet nad tím, co tímto pošetilý činem můžou způsobit. Jen si vzpomeňme, jak zatočili radikální islamisté s redakcí časopisu Charlie Hebdo za pouhou karikaturu. Myslíte, že pálení jejich posvátného textu si nechají líbit? Tak určitě. Ještě nás za to vychválí. 

Bláhoví houpáci! Božský klid byl v zemích Koruny české i horních Uhrách. Jen aby s tím teď nebyl konec. Aby spálení jejich posvátného textu nebrali ti pošetilci od IS jako vyhlášení války. Nemůže snad být lepší způsob jak na sebe upozornit. Jak se v jejich seznamu nenávisti posunout výše. 

Takový byl v Čechách klid. Uprchlíci se tam nehrnuli a když už se tam ocitli, raději hned prchli do Německa. Muslimů tam máme tolik, že si pomalu nevšimneme, že nějaké máme (nepočítám-li lázeňské hosty.) A přesto čecháčci kvičí jak podsvinče na jatkách i pro jeden blbý šátek. Přitom se u nás s výjimkou nějaké té hospodské rvačky nic moc neděje a život si vesele plyne dále.

Jo, vážení a milí, mám vážné obavy, že s tím je nyní konec. Kdo zaseje vítr, sklidí bouři. A až ta bouře přijde, nezapomeňte z ní okamžitě obvinit "neschopnou Sobotkovu vládu," místo aby jste se zamysleli nad neuvážeností svého vlastního činu. Nad svou hloupostí. Nad tou neskonalou demencí. Spálením knihy se toho totiž opravdu hodně vyřeší.

A to byl náš velevážený pan prezident k tomu ke všemu ještě tak neskonale moudrý, že při vší své osvícenosti hned při první příležitosti před nedávnem vyslepičil, že se u nás pohybuje podezřelý terorista. Vůbec jsme se nestali nevěrohodnými v očích tajných služeb. Určitě se s námi naši spojenci rádi podělí o užitečné informace, až se k něčemu bude schylovat. Žabák na Hradě bude mít hned o čem veřejně dřistat, mlok si dá pozor, my jej načapneme a on se odpálí jindy a jinde.  

Ách můj ty Kokšo mourovatý, kdyby hloupost kvetla, alergici u nás už dávno vychcípali. Ale proč se rozčilovat. Vždyť i Švejk uznával, "že každej nemůže bejt chytrej. Ty hloupí musí dělat výjimku, protože kdyby byl každej druhej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej." Jenomže ono nemůže být ani té hlouposti příliš mnoho. Všeho moc škodí. A z nekonečné hlouposti nic moudrého nevyroste a už vůbec nevykvete. To si zase myslím já.